Výkeci troch šialencov

Další den brzy ráno, kdy celý dům stále ještě spal, se Harry vykradl ze svého pokoje zahalen v tmavém hábitu. Byla ještě tma, takže se nebál, že by ho někdo mohl vidět na ulici, jak mávl hůlkou a přivolal si tak záchranný autobus.

V Děravém kotli bylo prázdno až na pár výjimek. Harry následován nedůvěřivými pohledy přešel k přepážce a teprve, když zmizel na Příčnou, lidé se uvolnili. Bylo velmi neobvyklé, aby někdo tak brzy ráno a navíc ještě v tmavém hábitu skrytý pod hlubokou kápí, objevil tady v Děravém kotli. Bylo to prostě neobvyklé – divné.

 Jako první se Harry zastavil v Gringottově bance, kde si vyzvedl slušnou hromádku galeonů, které si schoval do vaku a druhou část galeonů si nechal proměnit na libry. Poté si prošel několik obchodů s knihami a koupil si od každého oboru něco plus další zajímavé knihy o magii, které vypadaly dost staře. V Příčné si ještě koupil i pár kousků oblečení spolu s hábity než se rozhodl vydat do Obrtlé ulice, kde už jednou byl a rozhodně se mu tam znovu nechtělo. Věděl ale, že v Obrtlé může sehnat věci, které by normálně nesehnal a on bude potřebovat všechny prostředky, které mu pomohou se připravit na opětovný střet s Voldemortem, pokud by se znovu objevil. A on se určitě objeví a bude to brzo.

V Obrtlé bylo překvapivě hodně lidí a všichni byli oděni v černých hábitech popřípadě v tmavě zelených. Naštěstí si ho nikdo nevšímal, neboť byl stále zahalen hábitem a kápí, což bylo dobře. Pomalu procházel ulicí, přičemž se zastavil v několika obchodech, kde nakoupil další knihy. Už se náš malý uprchlík chtěl vydat nazpět, když si všiml zapadlého krámku na kraji jedné uličky. Vydal se tedy k němu, protože ho něco k tomu obchodu přitahovalo. Pomalu vešel do toho malého obchodu, kde hned ucítil zatuchlý zápach. Nepatrně nakrčil nos, avšak vzápětí se soustředil na všemožné věci, které v tomto obchodě byly. Procházel úzkými uličkami a sem tam zvedl nějaký předmět, prohlédl si ho a pak ho zase položil na zpět. Touto činností strávil dlouhou dobu, dokud jeho zvědavost nepřivolal odlesk předmětu zahrabaného mezi krámky v další uličce naproti němu.

Prohrábl těmi věcmi, až se mu do ruky dostala povědomá věc. Znal ji, neboť šlo o obraceč času, který měla Hermiona celý třetí ročník u sebe, kvůli předmětům, které si nabrala, a kterým nakonec mohli zachránit Klofana a Siriuse. Chvilku si ho jen tak prohlížel a přemýšlel nad tím, zda ještě funguje.

„Hledáš něco, mladíku?“ozval se zničehonic někdo za ním, což Harry nečekal a nadskočil.

„Neviděl jsem vás,“dostal ze sebe a otočil se. „Já – funguje to ještě?“ Ukázal prodavači obraceč a nechal ho, aby si ho vzal do ruk a prohlédl si ho.

„Ale jistěže. Je to vzácný kousek,“odpověděl prodavač a položil ho Harrymu zpět do ruky.

„Kolik za něj chcete?“ Chtěl vědět Harry a přesunul se společně s prodavačem k pultu.

„Přestože je tento kousek unikát, stojí málo.“ Prodavač nakrčil obočí, což mu jen prohloubilo vrásky.

„Jak je to možné? V čem je háček?“ Nechápal ho Harry.

„Problém je v tom, mladíku, že tento obraceč zvládne už jen jednu cestu zpátky, takže je celkem k ničemu. Prostě je tak starý a opotřebovaný, že má sílu jen na jedno použití. To je vše.“ Řekl popravdě prodavač, i když radost z toho neměl. Věděl totiž, že takto přijde o kšeft.

„Jedna cesta,“konstatoval mladý hrdina, „Dobře, beru to. Kolik za něj chcete?“

Prodavač tedy oznámil svou cenu a Harry mu velmi rád zaplatil, přičemž mu nechal i nějaké drobné navíc. Za ten obraceč času mu to stálo a je lepší být za dobře s místními obchodníky, pokud by někdy v budoucnosti znovu něco potřeboval.

K Dursleyovým dorazil těsně předtím, než vstali Dursleyovi, takže jeho výlet opravdu nikdo nezaznamenal.

Svůj nákup si položil na postel a pak šel dělat snídani pro svou milovanou rodinku, která ho opět zavalila úkoly, které mu zabraly čas až do večera. Přestože byl díky těžké práci unavený, velmi se těšil na to, až si projde všechny knížky, které si dneska ráno nakoupil. Pak tu byl obraceč, který se rozhodl použít až na konci prázdnin popřípadě už v půlce. Podle toho jak mu to půjde s pročítáním knih a taky až si pořádně promyslí, kolik otáček použije na vrácení v čase a jak ten následný čas využije, protože si musí dávat pozor na to, aby nezměnil chod událostí, které se už staly, však má ještě čas si to všechno promyslet.

Následující dny dělal všemožné úkoly, které mu zadali Dursleyovi, posiloval, pročítal si knížky, vypracovával úkoly do školy, které jim profesoři zadali a v neposlední řadě odpovídal na dopisy svých kamarádů, tedy jen na jednoho z nich a to Hermioně, protože Ron se mu nepsal. Ani ho to nijak nepřekvapilo, protože se po posledních událostí, které se staly na konci roku, moc nepohodli.

A proto, že měl pořád co dělat, mu čas utíkal velice rychle, takže se ani nenadál a nastal den jeho narozenin. Ty oslavil tradičně jako každý rok. Počkal si do půlnoci a popřál si všechno nejlepší, přičemž přilétlo několik sov, které mu měly doručit dárky k narozeninám od přátel. Od Hermiony dostal knížku o lektvarech, paní Weasleyová mu poslala sladkosti, Hagrid zase knížku o bájných kouzelných tvorech a od Siriuse dostal očarovaný nůž, který otevře všechny zámky. Harry byl za ty dárky opravdu rád a tak během chvilky napsal děkovné dopisy. Následně usnul s úsměvem na tváři.

Další týden odjeli na čtrnáct dní Dursleyovi na dovolenou k moři a Harryho nechali samotného doma. Ten tak měl čas si všechno promyslet, jak to všechno udělá. 

Vyhledal si všechny informace o používání obraceče, aby věděl, kolik otáček má použít na vrácení se v čase přesně o tři roky a taky si našel v cizině školu, kde nastoupí pod jiným jménem, aby se mohl pořádně vzdělávat a dosáhl maximálního výsledku. Vybral si školu až v Austrálii, kde je ta nejvyhlášenější škola pro lovce, která ho připraví na střet s Voldemortem. Do této školy berou čarodějky a kouzelníky v jakémkoli věku, jenže aby se na tu školu dostali, musí projít zkouškou, která je prý velmi obtížná. Harry proto doufal, že se na tu školu dostane. Udělá proto všechno, co jen bude moc.

Bylo tedy rozhodnuto a našemu chlapci zbývalo jen pár dní, během kterých si mohl zopakovat vše, co se zatím naučil a zvýšit si tak šance na přijetí do školy pro lovce. 

Kolem páté ráno, den před příjezdem Dursleyových z dovolené zpět domů, byl už Harry vzhůru a postával uprostřed pokoje. Nasadil si bezedný batoh na záda a podíval se na Hedviku, která ho pozorně sledovala.

„Pro vás všechny to bude jen chvilka, Hedviko, ale pro mě to budou tři roky. Slibuju ti ale, že se budu snažit, jak jen to půjde, aby se ze mě stal ten nejlepší student a lovec. Závisí na tom životy všech, jak v kouzelném tak mudlovském světě. Byl mi svěřen nelehký úkol a já se ho zhostím, jak jen nejlépe umím. To slibuji všem. Nebudu jen šachová figurka, kterou se musí posouvat po šachovnici, jsem dost starý na to se rozhodovat sám za sebe.“ Promluvil rozvážným hlasem mladík, který celou dobu pevně sledoval Hedviku, která vzlétla, přistála mu na rameni a jemně ho klovla do ucha. Harry ji pohladil po hlavičce a nechal ji odletět oknem ven.

Chvíli se za ní díval, než mu zmizela z dohledu a teprve potom se skryl pod neviditelným pláštěm. Pak zvedl obraceč času a začal jím otáčet. Vše se kolem něho točilo jako ve víru.