Výkeci troch šialencov

Kouř se rozplynul a naskytl všem přítomným ve třídě pohled na výsledek výbuchu. A ten byl katastrofální, hlavně z pohledu Snapea, který přimraženě stál a díval se s lítostí ve tváři na zeď učebny lektvarů. Polovina zdi byla pocákaná tím, co vzešlo z kotlíků jeho dvou studentů.

Když přestal litovat svou zeď, tak profesor lektvarů zaměřil svou pozornost na zadní lavici, kde měli stát dva nebelvírští studenti. Ale teď tam stál jen jeden a to Neville Longbottom.

„Longbottome, kde máte Pottera?“ promluvil na to nemehlo a teprve teď si uvědomil, že Longbottom hledí někam před sebe na zem. Proto popošel pár kroků k židli Pottera, a co neviděl… uviděl Pottera, jak leží na zemi. (tak víte co dopolední šlofíček…) Přiklekl k němu a zkusil nahmatat puls. V duchu si oddechl, že ho ucítil.

To by mu ještě scházelo. Úmrtí v jeho třídě a ještě „zlatého chlapce“! Zkusil s tím podle něho namyšlencem zatřást a probudit ho, ale nic. Potter ani oko neotevřel. Profesor Snape se s otráveným výrazem zvedl a upřel svůj vražedný kukuč na hledící studenty.

„S politováním musím oznámit, že se zbytek hodiny bude muset zrušit, bezpečnost „nebelvírského hrdiny“ má přednost,“ oznámil studentům a když vyslovoval slovní spojení „nebelvírský hrdina“, dal si záležet, aby tam vložil, co nejvíce ironie. Více se ostatním žákům ve třídě nevěnoval a sehnul se pro ležícího Harryho a vzal ho do náruče.

„No to je vážně úžasné nést Pottera přes skoro celou školu v náručí,“ pomyslel si, než vyrazil ladným krokem směr ošetřovna. Když tam dorazil madam Pomfreyová se hned začala vyptávat, co se stalo a přikázala uložit Harryho na postel. Jakmile vysvětlil, co se stalo, chtěl se učitel lektvarů vypařit, ale bradavická léčitelka ho zastavila. Poprosila ho, aby přinesl trochu toho lektvaru na rozbor a pak začala kontrolovat ležícího studenta.

Jakmile zkontrolovala, že všechny jeho životní funkce fungují správně a pacient nemá žádné nežádoucí vedlejší účinky po pozření lektvaru. Co ji trápilo, bylo to, že právě žádné nemá. V hodině lektvarů se občas tyhle věci stávají, že na sebe studenti omylem vylijí kotlík nebo ze zvědavosti ochutnají lektvar, který uvařili.  Ale nikdy to nebylo bez vedlejších účinků, studentům například narostla třetí ruka nebo přestali růst vlasy, ona to samozřejmě zvládla dát hned do pořádku.

Avšak pan Potter byl bez vedlejších účinků, pokud teda nepočítáme to nezvykle hluboké bezvědomí. Má to tři různé příčiny, buď ta nejoptimističtější možnost a to, že žádné vedlejší účinky nebudou, nebo že vedlejší účinky se dostaví až po určité době a konečně ta poslední a nejhorší možnost a to, že bude v bezvědomí napořád.

S povzdechem se vrátila do své „kanceláře“ a začala připravovat věci, které bude potřebovat na rozbor lektvaru.

Když s přípravou skončila, musela vyhazovat studenty, kteří chtěli vědět, co je s nebelvírským hrdinou. Nejotravnější byli dva studenti z nebelvíru, kteří ne a ne odejít.

Naštěstí ji před nimi zachránil ředitel, který se šel podívat na svého zlatého chlapce. Řekl jim, že Harry nemůže přijímat návštěvy, dokud se nedozví co s ním je a také, že jakmile se jeho stav změní, že je hned zavolají.

Když konečně odešli, přešli oba dospělí k posteli bezvědomého chlapce.

„Jak to s ním vypadá?“ zeptal se ustaraně ředitel.

„Nevím. Je pořád v bezvědomí. Mohla bych použít lektvar, který by ho probudil, ale nemohla bych zaručit, že by to nereagovalo s tím lektvarem. Jeho stav by se pak mohl zhoršit,“ řekla s povzdechem ošetřovatelka.

„Ano raději to nebudeme pokoušet a co k-,“ chtěl navrhnout další alternativu ředitel Bradavic, ale najednou se zarazil,“ nezdá se ti, že má delší vlasy?“

„Prosím?“ zeptala se zaskočená ošetřovatelka.

„Nic, nic, jen mě tak něco napadlo. Pokračuj v práci Poppy a dej mi vědět, pokud se něco změní, nebo na něco přijdeš,“ řekl ředitel a odešel. Madam Pomfreyová za ním nechápavě koukala, ale pak to nechala být, mysl Albuse nikdy nechápala a nikdy asi nepochopí.

Po obědě se za ní zastavila Minerva, aby zjistila, jak to vypadá s jejím studentem, řekla jí to samé, co řediteli a profesorka tedy odešla s tím, že jí má informovat o změně stavu.

Poppy po jejím odchodu kroutila hlavou a konečně si oddechla, že už snad bude mít její pacient klid, ale sotva se udělala krok ke kanceláři, tak slyšela otevírání dveří. Naštvaně se otočila, aby zase vyhnala, někoho, kdo nechápe, že pan Potter potřebuje klid.

Překvapeně se podívala na Severuse a nechápala, co zrovna on tu dělá. Pak si uvědomila, že ho vlastně poprosila o vzorek lektvaru.

„Á děkuju, že jsi mi ten vzorek donesl tak brzo, Severusi,“ řekla mile a usmála se na něj.

„To nic. Pokud už mě nepotřebuješ, půjdu,“ odpověděl s kamennou maskou, jak má ve zvyku.

„Jistě, jistě,“ odvětila a smutně se dívala na záda lektvaristy, oni si asi nikdy nebudou rozumět, i když jí dodává každý týden lektvary, nikdy spolu neprohodili víc jak dvě věty.

Potom si vlezla do své soukromé laboratoře, kterou zde měla hlavně kvůli těmhle situacím a začala zkoumat vzorek.

Zkoumala vzorek bez přestávky celou noc a pak, když ho celý rozebrala, hledala v knížkách podobně složené lektvary. Našla jen jeden lektvar, který se na vzorek podobal.

Když se podívala na jméno lektvaru, zhrozila se a rychle se šla ujistit k posteli, kde spal její jediný pacient, že nemá pravdu. Avšak když se podívala na postel její hrozný odhad se naplnil!