12. kapitola TP
Nejdřív se Harry rozhodl zamířit do koupelny. Na chodbě zanechal své společníky, kteří se od něj vůbec nechtěli hnout a tak venku hlídali, i když původně chtěli jít s ním dovnitř. Harry je však přemluvil, že koupelnu zvládne sám, nepotřeboval je mít uvnitř. Měl totiž důvody, proč nechtěl, aby s ním šli také.
V první řadě se umyl od potu, krve a špíny ze souboje. Nechtělo se mu do toho, kvůli té ledové vodě, ale na druhou stranu, chtěl být čistý. Neměl tedy na vybranou. Zároveň si prohmatal hrudník, kde měl ošklivé tmavě fialové modřiny. Měl je jen pěkně naražené. Pak si znovu zkontroloval své rameno, aby se ujistil, že opravdu drží na svém místě a bude tak po několika dnech zavěšené v šátku v pořádku. Poté si projel další modřiny všude po těle, kde dopadly kopy protivníka. Jeho tělo doslova hrálo všemi barvami, kolik jich měl. A nakonec si nechal svůj zlomený nos, protože věděl, že si ho bude muset narovnat, pokud tedy nechce, aby ho měl po zbytek života křivý. A to opravdu nechtěl. Na to měl už hodně krát zlomený nos, aby to teď nechal být. Zatnul zuby, chytil si zkušeně nos a cukl jím. Díky tomu se ozvalo zakřupání. Tím se mu také znovu spustila krev z nosu, ale to nebylo nic neobvyklého. Následným hmatem si ověřil, že nos je narovnán správně a je opravdu rovný. Opět si musel opláchnout obličej a teprve potom mohl vylézt z té ledové vody, která byla fakt děsná, a obléci se zpět do suchého vězeňského mondůru, který ho snad trochu zahřeje, protože byl na kost zmrzlý.
Díky vodě měl profialovělé rty a konečky prstů, takže se opět začal třást. I tak se cítil lépe díky tomu, že byl čistý.
Když z koupelny vylezl, nemohl si nevšimnout, jak si všichni oddechli, takže dělal, že to neviděl. Nemělo cenu se na to ptát a zdržovat se tím, proč se o něj tak bojí. „Hotovo,“oznámil jim místo toho. „Chci se však zastavit ještě v jídelně. Docela mi vyhládlo.“
„To je jasné,“zasmál se mému prohlášení Sirius. „Tak pojď, ty hubeňourek, potřebuješ se najíst, jinak nám nevyrosteš.“
„Nedělej si srandu, není to vůbec vtipný. Za svoji výšku nemůžu,“bránil se Harry a hrál si na uraženého – dělal z toho takovou svoji hru. Přece jenom byl na tyto narážky o své velikosti a váze zvyklý. On byl a je na svůj věk opravdu malý a může za to hladovění už od raného dětství, které si protrpěl u příbuzných, díky němuž nikdy nedokáže sníst velké porce jídla i kdyby chtěl. S tím prostě už nic neudělá, zvykl si na to, co jiného taky měl dělat. Slyšel tyto narážky často. Přesto to mělo i své výhody. Díky své velikosti se stal mrštným, ohebným a rychlým a to mu zachránilo už několikrát krk.
„Však ještě vyrosteš,“snažil se mu pozvednout náladu Holins a jemně ho poplácal po zdravém rameni. „Máš na to čas.“
„Mě nevadí být tak malý,“prohlásil jsem a vyrazil jim tak dech, protože většina chlapců v mém věku by se bouřila. Chtěli by být velcí a silní. Nikdo by nechtěl být malý, ale jemu to nevadilo. „Má to své výhody.“
Po tomto jsem se vydal do jídelny a oni mě tiše následovali.
Jídelna byla pustá, nikdo zde už nebyl a to se mu velice líbilo. Uvolněně se vybral ke svým dvířkám a vybral si svoje jídlo. Opět šlo o kaši, která mu však bodla. Ač byl hladový, jedl pomalu, aby se mu neudělalo špatně, což nechtěl. Nepotřeboval ještě k tomu všemu zvracet. Když dojedl, padla na něj další vlna únavy a začaly se mu zavírat oči. Nedokázal to ovládnout, i když se snažil.
Nádobí uklízet nemusel díky kouzlu, které nechalo špinavé nádobí zmizet, takže se o něj nemusel starat, jenže nějak se musel dostat do jeskyně.
„Ponesu tě,“vyřešil jeho problém Dego, když viděl, že se mu zavírají oči únavou a on už s ní nedokáže déle bojovat.
„To nemusíš, stále jsem ještě vzhůru,“zamumlal jsem v polospánku a pootevřel svá těžká víčka.
„To vidíme,“zasmál se někdo a jednoznačně v tom smíchu poznal Siriuse. Jeho smích mu totiž připomínal štěkot, čímž se dal jednoznačně rozpoznat od ostatních.
Na to jsem jen dokázal něco nesrozumitelného zamručet a oči se mi zavřely definitivně. Už je nadále nedokázal udržet otevřené. Jen letmo cítil, jak ho někdo silný zvedl opatrně do náruče a odnášel pryč. Sem tam slyšel nějaké hlasy, ale vše to bylo tak nějak vzdálené, že si nebyl jistý obsahem slov, protože díky chůzi se v náruči houpal a to ho ještě více uspávalo.
Nakonec ho položili a přikryli. Přikrývka, ta byla poslední, co si pamatoval, než usnul.
Komentáre
Prehľad komentárov
Téma neokoukané a vypadá, že dokážeš jím zaujmout. Kapitoly krátké, máme 12 kapitol, ale vlastně nic nevíme. Asi bych některé kapitoly dala dohromady. Chybí mi i pohled co se zatím děje v Bradavících, žádné vysvětlení, kde je Brumbál. Přijde mi to dost strohé, ale je to jen můj názor.
Re: ...
(sam, 12. 7. 2013 15:27)
Cením si kritiky, přece jenom tohle je moje prvotina - snažím se, ale někomu se vývoj děje nelíbí, s tím ni nenadělám :-)
Na ději pracuji, ale jde to pomalu.
:)
(mišule, 11. 7. 2013 20:16)a já se tak už těšila, že Harry o sobě něco prozradí :D :D no nic budu si muset zase počkat, ale pravda stojí to za to ;) Jinak zase se ti to povedlo co víc dodat, možná zase jen trochu delší kapitola :D ale jinak ti nic nemůžu vytknout
Re: :)
(sam, 11. 7. 2013 21:43)
Můžu ti slíbit, že následující kapitolka bude delší a po ní také.
U dalších se ještě uvidí.
...
(Arwenka, 12. 7. 2013 6:47)