13. kapitola TP
Podle toho jak se cítil otupělí, mu bylo jasné, že spal dlouho. Až moc dlouho, ale zato mu to dokonale pomohlo. Cítil se odpočinutý a plný energie, i když magii v tom nepočítal. Té bude ještě nějakou dobu trvat, než se plně obnoví. Otevřel tedy své oči a přivykal si na šero všude okolo. Po chvíli viděl tři spící muže různě po místnosti. Klidně oddechovali, takže poznal, že jsou v hlubokém spánku a momentálně je nic nevzbudí, pokud by nedělal opravdový kravál. To hrálo pro něj.
Využil toho a odešel potichu z místnosti do koupelny, kde uhasil svou žízeň. Pak se vydal na další průzkum chodeb a místností. Při této činnosti ho zastihla nevítaná prohlídka azkabanských strážců. Poznal to podle prudkého ochlazení, které se všude objevilo. Hned věděl, že je zle. Proto se dal do běhu, aby se dostal do své skrýše, kde by se snad mohl přímému kontaktu s těmi tvory vyhnout. To se mu podařilo, ale i když se k němu nedostali, mohl cítit chlad, který ho celý pohltil. K tomu se mu navíc začaly vybavovat nejhorší vzpomínky, které měl už dlouho ukryté někde hodně hluboko v sobě, aby se k nim nevracel a zbytečně tak netrpěl. Teď se však draly na povrch a Harryho tak naprosto ochromily.
Prožil si znovu všechny nepříjemné vzpomínky. Po tvářích mu stékaly slzy a jeho obličej byl mrtvolně bledý. Ještě dlouho poté, co mozkomorové zmizeli, zůstal nehybně ležet stočený v klubíčku a snažil se poskládat dohromady. Dalo mu to veliké úsilí všechno opět postavit za velkou zeď, aby měl od těch škaredých vzpomínek pokoj. I tak věděl, že se několik nocí vůbec nevyspí kvůli nočním běsům, které ho trápily i tak, ačkoli teď to bude více intenzivní a silné.
Když se dal do relativního pořádku, tak nejdříve než zamířil do jídelny, se opět zastavil v koupelně, kde pobyl několik minut. Společnost mu přitom dělalo několik vězňů, kteří si ho vůbec nevšímali. Vlastně dělali, že tam vůbec není.
V jídelně už na něj čekali jeho noví přátelé, kteří ho hned, jak si k nim přisedl, zahltili otázkami, kde byl a proč tak brzo a beze slova zmizel. Vše jim tedy do jisté míry pověděl, jen vynechal detaily s jeho zážitky po setkání s mozkomory. Nemuseli vědět všechno.
Poté, co to věděli, mohl v klidu začít jíst porci šťouchaných brambor, které byly na programu tentokrát. Radši jejich podobu nekomentoval, přece jenom opravdu je lepší se v tom nepárat, co s tím všechno doopravdy dělali. Navíc člověk musí něco jíst, protože pokud se v tom bude párat, nikdy se nenají, protože si to doslova znechutí a to tak, že to jídlo pak do sebe nedostane, i kdyby chtěl.
Mezitím, co jsem jedl, oni se volně bavili o všem možném, teprve po jídle jsem se přidal. „Jak jste vůbec skončili v Azkabanu?“položil jsem otázku, kterou asi nečekali, přesto je to nijak neurazilo. „Nemusíte odpovídat, jestli nechcete. Jen mě to zajímá. Dego řekl, že udělal spoustu chyb a teď za ně platí.“ Na chvíli jsem se odmlčel a pro ulehčení mé otázky jsem se pustil do objasnění toho, proč jsem tady já. „Já jsem tady zase neprávem. Odsoudili mě za něco, co jsem neudělal, jen tak zničehonic, protože o mně zjistili něco, co neměli v žádném případě vědět. A to jim pak dalo právo na mě hodit trestný čin, který jsem neudělal. To už jim ale bylo jedno. Všichni si myslí, že jsem špatný a na tom se nic nezmění, protože jsem tady a nemůžu se hájit.“ Prohlášení, že jsem tu neprávem, se na mě Sirius podíval soucitně, nechápal jsem to. Ostatní to nechalo chladné, pokud nepočítám Dega, který neslyšel o mém zatčení podrobnosti a Holinse, který se zamračil. Dělal to docela často. Zbylí dva u stolu se zvedli. Asi se nechtěli do této debaty připojovat. Chápal jsem to a respektoval jejich rozhodnutí. Každý má právo si vybrat.
Sirius se pustil do vyprávění jako první. „Jsem tu také neprávem. Chápu, jak se teď asi cítíš. Obzvlášť, když jsi dítě, takže to musí být pro tebe určitě těžké a složité. Já jsem byl na rozdíl od tebe v době mého zatčený už dospělý. Obvinili mě za vraždu několika mudlů, jednoho kouzelníka a obecného ohrožení. Nic z toho jsem však neudělal. Zabil je někdo jiný – smrtijed a zrádce, který zmizel. Údajně jsem ho zabil také. Toť k mému příběhu vše.“
„Je mi líto, že jsi tu neprávem. To ti nikdo z přátel nepomohl?“optal jsem se.
„Dva přátelé zemřeli a jeden, který mi zbyl, nejspíše ani nevěří v moji nevinu. Nevím, neměl jsem šanci ho od té noci vidět.“posmutněl.
„Až tě odtud pustí a ty svému příteli vysvětlíš, jak to bylo. Určitě ti uvěří. Věřím tomu. Jinak by to nebyl opravdový přítel,“snažil se ho Harry povzbudit a obdařil ho k tomu úsměvem.
„Myslím, že to nevyjde, mladej. Jsem tu na doživotí. Jen díky štěstěně jsem se vyhnul polibku od mozkomora.“zabručel a podíval se jinam.
„Ehm,“odkašlal si Holins, aby převzal štafetu vyprávění a přerušil nenadálé ticho. „Jako mladý jsem se vydal špatným směrem a doplatil na to. Něco podobného jako u Dega, jen o něco vážnější prohřešky. Mám tu být třicet let. Zatím jsem tu už dvacet pět let.“
„A někdo z tvojí rodiny tě bude čekat až tě propustí?“zeptal jsem se, i když nečekal jsem odpověď.
„Moje manželka se třemi dětmi, ale ty už dávno budou dospělé. Je těžké být tady, zatímco moje děti dospívají a já to nemůžu vidět.“odpověděl upřímně a zatvářil se smutně.
„Budeme mít tím pádem na sebe více času a užijeme si dost zábavy,“zasmál jsem se tomu. Nebudu tu úplně sám. „Ty Sirie, jak se jmenuje tvůj kmotřenec?“napadlo mě se zeptat. „Možná ho znám z Bradavic.“
Po této otázce se jeho oči rozzářili. Musí to být těžké být tady a nevidět osobu, na které vám záleží a která jako jediná vám zbyla, pokud nepočítám jeho přítele, který o něm nic neví.
„Můj kmotřenec je synem mých nejlepších přátel, kteří…“pustil se do vyprávění, ale byl záhy přerušen. Do jídelny totiž vrazilo embargo strážných. Kromě třech strážců je doprovázel i jeden mozkomor, takže se razantně ochladilo. Měl jsem možnost poprvé spatřit, jak mozkomor vypadá. Polil mě děs, vždyť vypadal jako chodící smrtka, jenže byl bez kosy a byl dvakrát tak hrozivější než ona.
Něco se však muselo stát, popřípadě se něco stane, když tu jsou. Rozhodně to nebude nic dobrého, prolétlo mu hlavou a mohl jen sledovat, jak přešli ke stěně s dvířkami s jídlem, kde na ně bylo dobře vidět ze všech stran v jídelně.
Komentáre
Prehľad komentárov
jsem ráda, že jsem to zastihla než odjedu :) no řeknu to takhle to na co jsem se nejvíc těšila jsi tu nedala, to mě trochu zklamalo, ale zlepšilo mi to ta navázaná konverzace se Siriusem, jenže ty jsi ji musela zase přerušit (grrrr :/) ach jo já se toho snad nedočkám, no ale jak tak vidím črkám problémy a dokonce bych se nedivila kdyby se týkali Harryho a měla za tím prsty Lestragová :D jen tak dál a až se vrátím tak se těším, že jsi přečtu všechy přidané díly a konečně se Harry se Siriem poznají tak by měli :D a nebo že nám ukážeš pohled i mimo věznici i když to u mně není to nejpřednější :D ale mohla bys :D
Re: :)
(sam, 13. 7. 2013 0:10)
Užij si výlet, ať už jedeš kamkoli :-)
A prozradím něco poprvé dopředu - objeví se pohled, co se děje i mimo Azkaban, ale až v příštích kapitolkách.
:)
(mišule, 12. 7. 2013 22:59)