16. kapitola TP
Stále malý pohled zpátky
Přestože byl hned druhý den po té nečekané události, která se stala večer, v novinách rozmáznut Harryho případ, měl Albus prohlášení při snídani před celou školou, kde zdůraznil, že Harry byl neprávem obviněn a stále se hledají důkazy pro jeho nevinnu. Apeloval na ně, aby se všichni, kdo něco ví, dostavili za ním nebo kolejními řediteli a pomohli tak v Harryho případu. Avšak většina studentů to brala na lehkou váhu a jednoduše Harryho odsoudili, aniž by věděli podrobnosti. Vždyť umí hadí řeč a ta se považoval za temné umění. Napadl studenta a to stačilo, aby věřili všemu, co se psalo v novinách.
Jediná Hermiona a několik dalších věřilo, že je Harry nevinný a že nic z toho neudělal. Pomohl tomu fakt, že Hermiona nebyla jediná, kdo to zatčení viděl. Viděl ho i Neville, který se však bál natolik, aby ten večer nějak reagoval. Dokázal jen strnule ležet. Až po ranním proslovu ředitele školy se šel přiznat kolejní ředitelce, co ten večer viděl.
Herminona se od toho večera změnila. Ještě více se oddala knížkám a její výsledky předcházely všechny na škole. S nikým se moc nebavila a volné chvilky trávila venku u jezera, kde bylo Harryho oblíbené místo, kde mohl v klidu přemýšlet, odpočívat, utéci od všeho a studovat. Chodila tam každý den, aby na Harryho mohla zavzpomínat. Díky knížkám si přečetla všechno o Azkabanském vězení. Informace o vězení ji svíralo hruď. Harry byl v kouzelnických dějinách nejmladší uvězněný vězeň, kterého kdy v Anglii odsoudili. Většinou totiž do Azkabanu zavítali lidé, kteří dovršili aspoň sedmnácti let, kdy je kouzelný svět považoval za dospělé. Harry měl ale pouhých dvanáct. Na svůj věk byl oproti ostatním dětem drobnější. Proto vypadal ještě mladší, než doopravdy byl. Hermiona se bála, aby to v Azkabanu vůbec přežil, protože podmínky, které tam panovaly, stěží přežívali dospělí. Ne nadarmo se Azkabanu přezdívá, že je to nejpřísnější a nejkrutější vězení všech dob. A pokud to vydrží, ponese si po zbytek života další osudovou ránu, která nikdy nezmizí.
Od návštěvy ministra se Albus pustil do vyšetřování spolu se Severusem a některými dalšími profesory. Díky nalezené Harryho hůlce, který zůstala zapomenuta pod jeho polštářem v nebelvírské ložnici, se dozvěděli, že s ní prováděl jen kouzla, která se učil ve škole, popřípadě nějaká navíc, která si musel mimo vyučování zkoušet. Nic však nebylo nebezpečné. Všechna kouzla patřila mezi bílou magii, kterou se tu všichni učili kouzlit. Nic co by jasně říkalo, že Harry je fascinován černou magií. Na tomto zjištění postavil Albus hlavní důkaz pro Harryho nevinnu.
Stále to však nestačilo. Proto se snažili přijít na to, kde se nachází Tajemná komnata, ve které se má nacházet netvor, který možná může za napadení studenta, který bude brzy v pořádku, díky mandragoře a následnému lektvaru, který Severus připravil. To je tak přivádělo k dalšímu hledání. Který tvor dokáže člověka proměnit v kámen?
Albuse nejvíce trápilo, jaký dopad bude mít na Harryho Azkaban. Čas utíkal a oni toho stále neměli dost na jeho osvobození. Brzy se však s ním budou moci setkat a může tak na vlastní oči vidět, jak na tom Harry bude a jak se mu daří.
Čtyři týdny utekly velice rychle a Albus společně se Severusem se vydali na cestu do Azkabanu, kde budou moci navštívit Harryho. Cestou přes pozemky, aby se dostali přes přemisťovací bariéry, je zastavila Hermiona, která byla venku u jezera a všimla si jich.
„Slečno Grangerová, potřebujete něco?“zeptal se ředitel a vřele se usmál.
„Pane řediteli, profesore Snape.“pozdravila je nejdříve, „Jdete za Harrym, nemám pravdu?“zeptala se.
„Ano, jdeme. Odkud to víte?“řekl Albus, ale podle tváře ho to nijak nepřekvapilo, že to ví.
„Já, slyšela jsem vás, jak jste to říkal na chodbě, profesorce McGonagallové.“ Začervenala se Hermiona po tomto přiznání. „Nechtěla jsem poslouchat, ale jde o Harryho a myslela jsem si, že máte něco nového.“
„Zvědavost je lidská věc, slečno. Nemusíte se stydět.“zasmál se Albus. „Je pochopitelné, že máte o svého kamaráda starost.“
„Děkuji, pane. Vyřiďte mu prosím, moje pozdravy. A že mu stále věřím, i když jiní říkají něco jiného.“řekla Hermiona a lehce se opět začervenala.
„Vyřídíme mu to, nebojte se. Užijte si zbytek nádherného dne.“popřál ředitel své studentce a pak se opět vydali se Severusem na cestu.
Jakmile dorazili za bariéry, přemístili se k Azkabanu, kde byla razantní změna počasí. Nebe bylo zamračené a silně foukal vítr, takže tu byla docela zima. Dva kouzelníci se vydali k velikým vratům Azkabanu, kde bylo uvězněno přes tisíce vězňů a jedním z nich byl Harry.
Albus zabouchal na veliká dřevěná vrata. Poté museli čekat několik minut, než jim někdo ze strážných přišel otevřít. Vevnitř byla ještě větší zima než venku a to jen díky mozkomorům, kteří se proháněli po vedlejších chodbách, aby hlídali vězně před útěkem.
„Za jakým účelem tu jste?“zeptal se jich další strážný, který seděl za mohutným stolem.
„Jdeme navštívit Harryho Pottera.“odpověděl Albus rozhodně a Severus přikývl lehce hlavou.
„A máte povolení? Ministr u tohoto vězně nařídil přísnější dozor.“ptal se jich dál a na stůl si položil nějaké lejstra.
„Máme povolení od ministra kouzel.“odpověděl mírně Albus, kterého ta informace rozhodila. To se Korneliusi doslova pomátl? Nestačí, že je chlapec v Azkabanu, ale ještě k tomu ho musí dát do kolonek přísně hlídaných. Takhle byl opravdu mezi těmi nejhoršími zločinci zde.
„Dobře, už to tady vidím. Máte povolenou jen jednu návštěvu, takže nechejte tu hůlky a dozorce vás doprovodí do místnosti, kde se s vězněm budete moci setkat.“prohlásil strážný a odškrkl si něco v tom lejstru.
„Děkujeme,“zůstal slušný ředitel a zároveň se Severusem odevzdali hůlku, i když Severusovi se moc nechtělo. Nerad se vzdával své zbraně, díky které se mohl bránit. Poté je další strážný vedl jednou chodbou, která se pomalu rozšiřovala. Když pak zahnuli za roh, čekali na chodbě u jedněch dveří tři strážní a mozkomor, který čekal kousek od nich. Na nikom z nich nebylo vidět, že by na ně mozkomor působil díky speciálnímu přívěšku, kteří strážci Azkabanu dostali, aby měli čistou hlavu a mohli v pohodě zvládat svoji práci zde. Albus a Severus je zase snášeli díky silné nitroobraně, ale i tak mohli cítit chlad.
„Tak běžte, máte patnáct minut.“ Ukázal nám na dveře jeden ze strážných a nechal nám volné místo, abychom mohli projít.
U dveří se Albus na chvíli pozastaví, než se odhodlá otevřít dveře, které se otevřely velice tiše a snadno, až to bylo překvapivé, protože vypadaly velice chatrně. Albus tedy vešel do malé chladné místnosti první, první tak mohl spatřit Harryho, který nepřítomně seděl na židli, kterou si odsunul od stolu k zamřížovanému oknu bez skla a díval se ven. Albus nakonec našel v nohou cit a posunul se, aby mohl vejít i Severus, zavřít za sebou dveře a zajistit jim tak soukromí.
Nejhorší však bylo, když muži při bližším pohledu spatřili, že je Harry zraněný. Navíc byl hubenější než obvykle a bledší s temnými kruhy pod očima jako by snad nespal. Vypadal doslova jako oživlá mrtvola. Zatím je Harry nevnímal.
Na Albuse to bylo moc, takže se těžce posadil na zbývající židli, která byla u stolu. Židle tak zarachotila, což polekalo Harryho, který vystřelil s vystrašeným pohledem ze židle a narazil do zdi za sebou. U toho nárazu na chvíli zkřivil obličej bolestí, jak si narazil poraněnou ruku, kterou měl v šátku.
Strach a šok vystřídala radost, že vidí svého ředitele a profesora. Přesto i tak zůstal, kde byl, jen se znovu posadil a většinu času se díval ven a ne na ředitele, který s ním mluvil. Přišla řeč i na Harryho zranění, takže se opravdu dal do křížku s Belatrix, která proti němu vzala svoji sebranku vězňů. Neměl dobré vyhlídky do budoucna, když po necelém měsíci v Azkabanu vypadal takto.
Strážný ani ne po deseti minutách vtrhl dovnitř a ukončil návštěvu. A to slíbil čtvrt hodiny. Byl však neoblomný a Harry tak byl přerušen v otázce, aby jim řekl, jak moc je zraněný. Strážný je aspoň nechal se rozloučit, kde Harry poslal vzkaz pro Hermionu, která mu nesmírně chyběla. I tak strážnému došla trpělivost a nechal zbylé strážné, aby Harryho popadli a vyvedli ho. Moc v rukavičkách s ním tedy nezacházeli, spíše jako s kusem hadru. Navíc bylo vidět, jak Harry trpí v přítomnosti mozkomora. Až extrémně na ně byl náchylný.
Albus to všechno pozoroval zachmuřeným pohledem. Severus zase nic neříkajíc, přesto si myslel své. Rozhodně oba po dnešku ještě utvrdí v tom, aby Harryho osvobodili. A taky že to udělali.
Hned jak se vrátili zpět do Bradavic, poslal Albus Severuse, aby šel hledat nějaké informace o Tajemné komnatě do knihovny s omezeným přístupem. Možná by se tam mohlo něco vyskytovat. Albus si zase nechal zavolat slečnu Grangerovou.
„Pane řediteli, volal jste mě?“přivítala ho Hermiona ve dveřích a než se stihla posadit, zahltila ho otázkami. „Viděl jste ho, pane? Jak na tom je? Je v pořádku?...“ A pokračovala by ještě dál, kdyby ji ředitel nepřerušil.
„Uklidněte se, slečno Grangerová. Všechno vám řeknu, jen se mě musíte pustit ke slovu,“skočil ji do řeči ředitel, přičemž se usmíval.
„Ach, promiňte, pane. Já – omlouvám se.“začervenala se Hermiona, když si uvědomila svoji zbrklost.
„To nic.“ Mávl nad tím rukou Albus. „Harry se má relativně dobře. Viděl jsem ho a až na pár změň je to stále náš Harry. Mám vám od něj vyřídit, že vám děkuje, že jste mu pomáhala a věřila mu. Dále vám mám sdělit, že je v pořádku a že na vás nikdy nezapomene. Navždy budete jeho nejlepší přítelkyní, pro kterou by obětoval vlastní život. Máte i nadále pilně studovat a ukázat všem, že si místo v kouzelném světě zasloužíte víc, než většina čistokrevných, kteří svojí magií pohrdají a berou ji jako samozřejmost. Dále tím máte všem ukázat, že studenti z mudlorozených rodin mají právo být obdařeni magií. A nakonec vám mám vyřídit, že až všechno tohle skončí, opět se setkáte, i kdyby to mělo trvat věčnost.“ Řekl to všechno ředitel na ráz a počkal, než si to Hermiona přebere. „Snad jsem na nic nezapomněl.“
„Pane,“ozvala se po chvíli Hermiona a měla na krajíčku, „Opravdu je v pořádku, jak říká?“
„Nebudu vám lhát, slečno.“zvážněl ředitel a rozhodl se striktně říci, že byl Harry zraněný. „Ministr ho nechal zavřít společně s těmi největšími zločinci. Ne všichni vězni dokážou udržet svůj rozbouřený temperament na uzdě únosnosti. Dochází tak často k incidentům. Musíme jen věřit, že se nám brzy podaří Harryho očistit, aby nepřišel k větší úhoně.“
Po tomto prohlášení už Hermioně stékali slzy po tváři, přestože se je snažila zastavit. „Děkuji vám za upřímnost, pane řediteli. Doufám, že se všechno vyřeší co nejdřív, aby byl Harry zpět mezi námi.“
„To já také, dítě.“usmál se smutně Brumbál a podal Hermioně barevný kapesník. „Já také.“
Komentáre
Prehľad komentárov
joo z Hermiony zase šprtka.. no.. mohla se bavit aspoň s Nevillem, který mu taky věří, nebo s někým jiným... hm a co Ron? si udělal do kalhot? asi... no ale délka... ses... překonala... sem na tebe hrdá! :D ale jako je husty sledovat jak se někdo postupně zlepšuje
Re: ....
(sam, 16. 7. 2013 5:41)
Moc dĕkuji :-)
Teď však letím do práce.
Jinak Hermiona se s Nevillem baví, jen to není přiblížené. :-)
....
(Sanny, 15. 7. 2013 22:46)