17. kapitola TP
Vedli ho spletitými uličkami, dokud se nedostali do místnosti, kde se nacházel v zemi kulatý temný otvor, který už Harry znal. Až moc dobře, protože tím otvorem ho hodili, když byl přiveden do Azkabanu, aby ho dostali k ostatním vězňům. Začal se tedy příčit a bojovat s pevným uchopením dozorců. Nechtěl se znovu proletět a dopadnout na tvrdou podlahu tam dole, když byl takto polámaný. Nestál o ty ostré kameny, které ho tam čekaly.
Neměl ale proti třem strážcům žádnou šanci. Už kvůli tomu, že na něj plně působil mozkomor, který způsoboval, že byl zesláblý a na pokraji zhroucení díky náporu nehezkých vzpomínek, které se draly napovrch, přestože se je snažil opět zazdít hodně hluboko.
Ani se nenadál a letěl dolů. Po celou dobu pádu křičel, vůbec mu to nevadilo, že by ho někdo mohl slyšet. Nezáleželo mu na tom. Ale nijak mu to nepomohlo se vyhnout střetu s okolními stěnami a poté tvrdému dopadu na kamenitou zem. Celý se odřel a kotník pravé nohy při dopadu tvrdě utrpěl. Jeskyním útvarem se rozlehl zvuk zlomeného kotníku následován nelidským křikem. Zároveň mu vyhrkly slzy do očí, které přetekly a stékaly mu po tváři. Bolest byla nesnesitelná.
Naříkal několik minut, než dokázal rozdýchat tu nejhorší bolest, i tak ho kotník bolel jak čert. Bál se na svoji nohu podívat, ale musel, aby zhodnotil, jak to s tím kotníkem je vážné. Obával se však, že to křupnutí bylo jasným signálem, jak to bude.
I v tom šeru mohl vidět svoji nohu, kterou držel ve vzduchu, aby se nedotýkala země. Chtěl omezit bolest, jak jen to šlo. Se zatnutými zuby se posadil a přitáhl si nohu k sobě. A protože neměl boty a ani ponožky, které vězni prostě neměli, rovnou mohl vidět natékající kotník spolu s fialově modrým zbarvením. Zde byla jasná diagnóza a to nemusel být ani doktor. Kotník měl jednoznačně zlomený, ať chtěl nebo ne. To je sakra blbý.
Harry zanaříkal a opět si odevzdaně lehl, přičemž si kotník nechal volně ve vzduchu, protože si nohu nechal položenou na té druhé, která byla mírně pokrčená. Stále mu ještě tekly slzy, které si nechal volně stékat po tváři. Teď to však byly slzy nejen z bolesti, ale také ze zoufalství, protože si nedokázal představit, jak měl s tímto problémem přežít ve zdejších podmínkách. Nemluvě o tom, jestli mu to špatně sroste. Pochyboval, že by tu pro ně měli ošetřovnu nebo něco podobného. To vědomí bezmoci ho ještě více dostala do bezmoci, ve které byl i tak.
Trvalo dlouhou dobu, než se rozhodl se nějak pohnout. Pokusil se tedy postavit. Nejdříve poskakoval po zdravé noze, ale způsobovalo mu to bolesti. Brzy s tím proto přestal. I tak mu to nedalo, takže se hned poté rozhodl vyzkoušet se nohy jen letmo dotknout země, aby vyzkoušel, co to udělá. Okamžitě v tom momentu zaskučel a opřel se o stěnu, jinak by se svalil zpět na zem. Takhle to nepůjde, říkal si v duchu a přemýšlel, co udělá.
Nezbývalo mu tedy nic jiného než se nakonec plazit po zemi, aby se nějak posunul od místa bolesti a utrpení, jak ho slavnostně pojmenoval, protože to jediné mu opravdu přineslo. No a plazil se také proto, protože tu byly opravdu nízké stropy a on se jinak pohybovat nemohl, ani by to nedokázal díky zraněnému kotníku.
Postupoval strašně pomalu a čas mu utíkal. Nijak se ale pohybovat nedokázal, pokud si ten kotník nechtěl zhoršit. A o to nestál.
Když tedy už nemohl, zůstal ležet na zemi, jak byl a nechal se unášet spánkem, který ho doslova lapil. Nevadilo mu to, aspoň tak zaspí svoji bolest a nehoráznou smůlu.
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
„Kam myslíte, že ho vedou?“zeptal se ostatních Holins, když Harryho odvedli a v jídelně se postupně vracel život spojený s hlukem a zábavou.
„Netuším, ale určitě to neznamená nic dobrého,“odtušil Sirius a otočil se na Dega. „Co si myslíš ty, Dego?“
„Rád bych věřil, že pro něj přišli, aby ho vzali pryč. Že nějak přišli na chybu a Harry bude opět volný.“sdělil své přání, „Jenže to by s dozorci nebyl mozkomory. Opravdu nevím. Snad bude brzy zpátky.“
„Určitě bude,“souhlasil Sirius a snažil se rozpoutat zábavnou debatu, kterou však po několika minutách vzdali. Čekali na to, kdy se Harry objeví v jídelně, ale pořád nic. Proto se vydali na menší obchůzku. Sice jim to na nějakou dobu pro rozptýlení stačilo, ale i tak se stále více obávali, co se mohlo stát.
Když se Harry neobjevil ani dalšího dne, bylo jasné, že je něco špatně, ale na druhou stranu to také podpořilo přání, které vyslovil Dego.
Druhý den jim to nedalo a vydali se na obhlídku, jestli náhodou Harryho někde neuvidí. Večer pak Siriuse napadlo, zda dozorci nehodili Harryho do jámy, kterou používali jako rychlejší způsob, jak někoho dostat do podzemní části vězení.
Proto neváhali a do oné místnosti se vydali ještě ten večer.
Komentáre
Prehľad komentárov
eheee no... ty teda jedeš! jsem zvědavá, jestli konečně Sirius va další kapitole zjistí koho to má před nosem
Super :-P
(Domeenika, 17. 7. 2013 23:40)
Uzasne dve kapitolky.. No Harry je na tom jemne povedane blbe.. A este ten kotnik.
No gratulujem Siriusovi k zapojeniu mozgu ;-) Hlavne s tajomnou komnatou bez hadieho jazyka..
Som zvedava ako to bude pokracovat...
:)
(mišule, 17. 7. 2013 14:22)tak jsem to stihla a píšu tedy koment :D zajímavý vývoj událostí, vzkaz pro Hermionu mi přišel jak poslední rozloučení. Jsem zvědavá jestli někdo přijde na baziliška :). Lucius je tedy pěkný hajzlík a kdo ví jestli je ten deník opravdu zničený. No vidím, že jsi to Harrymu zase řádně zkomplikovala, ale tak snad by mu mohla pomoci magie a nohu nějak vyléčit, ted ho určitě najde Dego a spol tak mu pomůžou no a nechám se překvapit co bude dál, a ještě jedna věc náhodou na to že je tam už 4 týdny to zvládá dobře :)
Re: :)
(sam, 17. 7. 2013 15:38)
Díky :-)
Zvládá to dobře, neboť u Dursleyových to taky nebylo to pravé ořechové :-)
..
(Sanny, 18. 7. 2013 12:18)