19. kapitola TP
Čtrnáct dní uplynulo od zlomení mého kotníku a po celou tu dobu jsem byl v Degově, Siriusově a Holinsově jeskyni, pokud nepočítám chvíle, kdy mě brali na jídlo do jídelny a do koupelny. Jinak jsem ležel, popřípadě seděl a nechal nohu odpočívat, aby se nijak nezatěžovala a ona se tak mohla lépe uzdravovat. Nohu jsem měl pevně chycenou v improvizované dlaze vyrobenou z kusů dřeva, které bylo přivázané šátky a kusy látky. Vypadalo to dost srandovně, ale plnilo to účel a to bylo hlavní. Vadilo mu však, že na tu nohu nemohl stoupat a to ze dvou důvodů. První bolelo to stále jak čert, takže by se ani na noze neudržel a za druhé, provizorní dlaha by to nevydržela, hrozilo totiž, že by mohla rupnout. A hledejte si další materiál na novou dlahu.
Pak o další týden později se mi vrátila plná síla magie, kterou jsem vyčerpal hned na začátku svého uvěznění při obraně svého života a zdraví. Zkusil jsem si tedy doléčit svůj zlomený kotník, který se po tak dlouhé době pomalu dával dohromady sám. K překvapení všech, to doopravdy fungovalo a já si tu nohu opravdu vyléčil. A protože jsem díky tomu mohl naplno chodit a běhat, opět jsem se od nich odpojil a přestěhoval se zpět do své skrýše, která zůstala nedotčena a pustá ode dne mého předvolání k návštěvě. Byl to super pocit, mít zase místo, kde můžu být sám se svými myšlenkami.
Trochu je to mrzelo, ale bude to tak pohodlnější pro nás pro všechny. A já se těšil na to, že budu moci spát v noci sám a přitom se nebát, že něco prozradím. I tak jsem měl dojem, že jsem nějaké noci mluvil, protože se na mě následné ráno dívali obezřetně, nikdy se však o ničem nezmínili, takže jsem to nemohl na sto procent potvrdit. Hlavně jsem se do toho nemíchal. Nepotřeboval jsem odpovídat na otázky, které by přivolaly prožité vzpomínky, ke kterým jsem se nechtěl vracet.
Pozitivní bylo, že za celou tu dobu si na mě Belatrix Lestrangeová nic nedovolila, ani jiní vězni. Za to jsem byl rád, protože s tou nohou bych neměl žádnou šanci. A přivádět moje přátele do nebezpečí se mi také nechtělo.
Proto jsem se hned, jak jsem zase chodil, znovu prozkoumával cesty. Každým dnem jsem se dostával dál a dál. Začal jsem i posilovat a cvičit, abych nabral síly a nějaké ty svaly.
Po dalším měsíci jsem se dostal do nějakého výběžku, kde byl dostatečný zamřížovaný otvor na to, abych se mohl dívat ven na divokou přírodu a rozbouřené moře, které nás obklopovalo. Trávil jsem u toho okýnka hodně času, takže se mě přátelé ptali, kde vždycky jsem a kam to vlastně mizím. Neřekl jsem jim to přesně, jen jsem si upravil pravdu podle svého, protože i když byli mí přátelé, neznamenalo to, že by mě nemohli podrazit, přestože tomu nic nepředcházelo. Kdyby mě zradili, dost by mě to srazilo na kolena a podlomilo v důvěře lidí, kterou jsem si začal budovat v době mého nástupu do Bradavic.
Avšak ten měsíc zase začaly i útoky od ostatních vězňů vedené Belatrix proti mně. Díky cvičení se mi dařilo celkem lehce překonávat ty běžné jednoduché útoky, u těch těžších to bylo složitější, ale pokaždé jsem je nějak zvládl. Když ne zapojil jsem magii, která se pomalu utvářela a sílila, takže jsem pak vydržel její větší úbytky, dokonce se i rychleji doplňovala, což bylo taky fajn.
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
Za tu dobu se podařilo získat Brumbálovi další důkazy, které pak předložil ministrovi pro další soud, který se mu podařil dohodnout tak, aby při něm byl přítomný i sám Harry, takže ho mohli vidět po skoro dvou měsících. Měl strach, jak tou dobou bude Harry vypadat a nebyl jediný. S Harrym se uvidí ještě před samotným procesem, takže mu mohli v klidu nastínit, co se bude dít a co mají v plánu. Severus tak navíc bude mít možnost si Harryho prohlédnout, jak je na tom zdravotně a popřípadě mu podat nějaké lektvary.
Problémem byl však ministr, který byl stále mimo realitu a trval na svém předchozím rozsudku a několik dalších, kteří chtěli udržet Harryho Pottera bokem.
Kromě ministra, nastrčených lidí a porotců, tam bude přítomný pouze Albus Brumbál, Severus Snape, Minerva McGonagallová, pan a paní Weasleyovi a slečna Grangerová, která chtěla podpořit svého nejlepšího kamaráda, od kterého byla odloučena. Nutno říci, že díky tomu jak studovala, by rovnou mohla přeskočit některé ročníky. Hermiona si to však nepřála a i nadále se učila nad rámec osnov.
Albus se jen modlil k samotnému Merlinovi, aby všechno vyšlo a Harryho osvobodili. To však bylo ve hvězdách. Nikdo zatím nevěděl, jak se to může vyvinout.
Jestli by ale tento proces nevyšel, hrozila možnost, že by se trest Harrymu ještě zpřísnili, což nikdo nechtěl. Tohle riziko však museli podstoupit, jinak to nešlo. No a taky se může stát, že důkazy odhodí jako starou bačkoru a nechají mu stále stejný trest.
Všechno záleželo jenom na ministrovi, který se nehodlal podívat přes tu temnotu, která ho více a více oslepovala.
Komentáre
Prehľad komentárov
moc děkuji za další věnování. Jsem ráda, že jsi tak rychle přidala další díl :) moc se ti povedl a hned bych prosila další :D protože se nemůžu dočkat. I když je Harry ve vězení, přijde mi že sílí o mnoho rychle ji než kdyby studoval v Bradavicích. JSem zvědavá jak proběhne proces a jaký bude jeho výsledek, protože si dokážu představit obě dvě varianty. No nechám se překvapit. JEn tak dál ;)
Re: :)
(sam, 21. 7. 2013 13:29)V Bradavicích taky nebyl nikým poháněn :-) jestli víš, jak to myslím
:)
(mišule, 21. 7. 2013 11:15)