2. kapitola TP
Harry se probudil v ministerském vězení, kde kromě tvrdé kamenné postele, na které ležel, nic nebylo. Celý byl vyděšený a nechápal tuto situaci, ve které se nacházel. Mohl jen doufat, že ho z této katastrofy dostane ředitel popřípadě někdo jiný.
Netrvalo dlouho a přišli si pro něho dva bystrozorští pracovníci, kteří ho odvedli do velké místnosti, ve které skoro nikdo nebyl. On sám byl usazen na dřevěnou židli uprostřed kruhové místnosti, kde byl na ořích všech, kteří o něm budou rozhodovat. Ať se rozhlížel, jak chtěl, tak nikde neviděl ředitele – to docela jasně zmenšovalo jeho šance, že se z této šlamastiky dostane. Stále nedokázal pochopit, jak se z faktu, že dokáže mluvit hadí řečí, dokáže vyšplhat do takových výšin problému, kvůli kterému ho obviní z napadení studenta.
Byl v tak otupělém stavu, že sotva slyšel obvinění vznesené proti němu, dokud nepadlo konečně slovo.
„… A tak bude Harry James Potter odsouzen na dvacet let v Azkabanu bez dalšího odkladu…“
Harry jen nevěřícně koukal. Neodporujíc, se nechal odvést opět do cely, kde mu dali vězeňské oblečení, do kterého se musel převléct.
Azkaban. To jediné mu dunělo v hlavě. Nevěděl, o co jde, ale podle všeho půjde o nějaké vězení, vězení pro kouzelníky. Hermiona by určitě věděla, co ho tam čeká. Popravdě nevěděl, co ho děsí víc. Jestli to, že neví, co ho v tom Azkabanu čeká, nebo to že ředitel se tu vůbec neukázal. Nechápal to. Jak jen ho mohli odsoudit, když je nevinný a je jen pouhé dítě, které se v kouzelnickém světě teprve pomalu adaptuje. Nespravedlnost, která jej doprovází od té doby, kdy se celé Bradavice dozvěděli o tom, že je hadím jazykem. Až Hermiona mu vysvětlila, že hadí jazyk je špatný, protože se pojí s Voldemortem a Salazarem Zmijozelem. A to je rozhodně špatná kombinace.
Jakmile byl Harry převlečen do těžkých šatů z pytloviny, odvedli ho k černým dveřím, kde se nacházel krb, kterým se letaxovali neznámo kam. Harrymu se z toho cestování dělalo špatně, takže když přistáli, skončil na čtyřech, přičemž na něj jeden z dozorců řval a tahal ho na nohy, které měl stále slabé. Neudrželi ho, a proto ho táhli po kamenné podlaze dál sami. Harry se nechal, neměl sílu nadále čelit světu.
V polovědomém stavu, kdy viděl rozmazaně díky umazaným brýlím, které mu překvapivě stále držely na nose, si jen letmo uvědomoval, že ho z menší budovy, kde byl ten krb, vyvedli ven na studený vzduch, který ho doslova pohltil, přes rozbitou cestu k mohutnému kamennému monstru, které představovalo Azkabanské vězení.
Dostali se mohutnou bránou dovnitř, kde si Harryho převzali jiní dozorci, kteří ho dále táhli spletitými chodbami do hluboké kobky, kterou už prošlo hodně odsouzených. Nešetrně ho tam hodili a odešli, nevšímajíc si bolestného výkřiku chlapce, když tvrdě dopadl na ostré kameny tam dole.
Harry si tím pádem roztrhl obočí spolu s loktem a lýtkem. Jeho brýle se trochu zkřivily, ale stále držely. Zůstal několik minut ležet, než se vzpamatoval a vzchopil. On to přece nemůže vzdát – říkal si v duchu, čímž se snažil sám sebe povzbudit a dodat síly na věci, které ho teď ještě čekají. A že jich nebude málo.
Komentáre
Prehľad komentárov
jo to potěší!! :D nemám , co vytknout, kromě chybiček, ale těch tam je málo a skoro nejdou vidět :)
(takové rozmazlování v podobě jedné kapitolky denně bych si nechala líbit! :D)
Re: :)
(sam, 30. 6. 2013 0:22)chybiček se asi nevyhnu, ale pokusím se na tom zapracovat :-)
:)
(Sanny, 29. 6. 2013 17:29)