20. kapitola TP
Konal se další souboj vězňů, přičemž na jedné straně byl Harry a naproti němu vysoký svalnatý chlapík s výrazem někoho vraždit. Rozhodně se nepřihlásil dobrovolně, byl by blázen, kdyby ano, ale díky oblíbenosti jeho osoby, byl znovu předvolán a to nejmenovanou šílenou osobou, která mu sehnala opět i protivníka, což bylo od ní velice milé a pozorné. Jde samozřejmě o Belatrix Lestrangeovou, která seděla usazená na vyvýšeném stupínku ve skále, aby měla dobrý výhled.
Jediný rozdíl byl v tom, že mezi těmi vězni byli přítomní i jeho přátelé, kteří se tak tak drželi, aby vůbec dokázali stát v klidu na místě a nijak nereagovat.
Komentář si připravil známý vězeň, který souboj komentoval i minule, takže si ho Harry nevšímal. Prioritou byl protivník, který se ho chystal zabít. Bylo mu to jasně a zřetelně vidět v očích. Každopádně Harryho čekal tvrdý oříšek a bude mít co dělat, aby nějak přežil konec zápasu.
Počkal si tedy na zahájení a pak bez váhání se sám rozeběhl, aby zahájil svůj útok jako první. Využil k tomu trénink, který si sestavil sám a momentálně doufal, že to bude mít nějaký účinek. S výskokem se mu podařilo zasadit nádherný pravý hák přímo do mužovy brady. Vzápětí se pak musel krýt a odskočit jinam. Přestože protivníka svým útokem překvapil, což se Harrymu chodilo, tak po první ráně se rychle vzpamatoval a nedržel se zpátky. Harry se mohl jen vyhýbat a vykrývat rány, které byly tak silné, že mu málem lámaly kosti na rukou. Naštěstí se držely, ale Harry věděl, že bude plný modřin a ne jenom na rukách. Některé byly vidět už teď.
On měl však výhodu v tom, že byl mrštný, takže se mu i tak podařilo udělit soupeři další rány všude možně po těle. I tak se to nejevilo účinkem. Nebylo se čemu divit, přece jenom byl to chlap obrněný svaly, které tak tvořili štít, takže omezovaly sílu ran, které se náhodou chlapci podařilo zasadit. Harry se však nevzdával, byl bojovník a na beznadějné situace byl zvyklý, proto uměl bojovat do posledních svých sil a především nevzdávat se.
Takto si tedy vyměňovaly údery mezi sebou, i když v počtu zásahů vítězil na plné čáře Harryho protivník. Oproti minulému souboji byl na tom chlapec lépe, ale docházely mu síly. Navíc jeho ruce, které používal na kryty proti úderům, mu začaly ochabovat a bolet. Obzvláště jeho rameno, které se mu vykloubilo v prvním boji, se začalo ozývat a to už ho měl dávno v pořádku. Musel tedy brzy přijít s jiným řešením, protože takto určitě nevyhraje. Ne že by nějak zvlášť toužil po vítězství, ale zase na druhou stranu nechtěl ležet na zemi a nechat se zbít do bezvědomí nebo hůř nechat se tímto maniakem zabít. Určitě by ho to potěšilo, neboť by tak uspokojil svoji touhu po krveprolití.
To donutilo Harryho, aby se zamyslel a použil trochu své magie, aby jí obalil svoje ruce a získal tak větší sílu do úderů, které okamžitě nabyly na účinnosti. To protivníka rozhodilo, takže Harry měl možnost toho plně využít. Role se na chvíli vyměnila a kolemstojící vězni byli k u vytržení. Nikdo se jim nemohl divit, když malý chlapec převzal do svých ruk iniciativu a způsobil tak, že před ním protivník ustupoval. Bylo však otázkou času, kdy se to otočí zpátky.
A pak se to stalo. Magie se uvolnila a rozplynula, což během mžiku způsobilo, že Harryho údery se zpomalily a ztratily svoji sílu. Tomu se samozřejmě ten chlap zasmál spolu s dalšími vězni okolo. Jasně čekali, že to bude teď jeho konec, jenže se mýlili. Harry byl až moc velký bojovník, takže se stalo jen to, že se dostal do pozice, kdy znovu uhýbal a kryl se. Magii totiž zrušil on sám, protože bylo pro něj těžké ji udržet v malé míře na svých rukách. Jeho magie se chtěla ukázat v celé parádě, jak byla divoká a mocná. To Harryho dost vysilovalo, neboť se opravdu musel soustředit, aby se tak nestalo, protože nechtěl si magii zase úplně vyčerpat a čekat než se obnoví. Stačilo mu to předtím, kdy trvalo skoro měsíc, než měl plnou sílu magie zpět. Neměl potřebu se cítit uvnitř prázdný a celkově zranitelný. K tomu navíc musel dávat pozor na soupeře a využít svou sílu na údery, než uvolní magii a nechá ji vrátit se zpět. To se mu podařilo, teď si s tím bude muset poradit sám.
Minuty ubíhaly a celkově se nic nezměnilo. Harry stále byl na nohou a držel se, zatímco jeho soupeř ho obklopoval kopy a ránami. Sem tam se dostával do blízkosti vězňů, kteří tvořili kruh, takže jimi byl odstrčen, což mu komplikovalo následnou koordinaci a držení rovnováhy, někdy ho dokonce chytali, aby pomohli soupeři, kterého přece jenom znali více. Proč by se měli starat o kluka, kterého sem zavřeli před nedávnem a nic o něm neví. Takto to pro ně byla větší zábava.
Harrymu tekla krev z nosu, natrženého obočí a rtu. Jeho obličej se nevyhnul občasným ranám, přesto vypadal lépe než by každý čekal. Jeho ruce na tom byly daleko hůř. Hrály barvami a na některých místech byly i odřené, takže mu tekla krev i tam. To soupeř krvácel jen z nosu, kde dostal první ránu a jednu oko měl fialové a nateklé tak, že pomalu neviděl. Jinak vypadal v pohodě, proč ne když jde proti němu malá ručička. Přesto Harryho magie zanechala stopy, jen nebyly zatím vidět.
Komentáre
Prehľad komentárov
:D
Uzasna kapitolka :D Aj tie dve pred tym...... :D :D :D
Uz ssa normalne neviem dockat dalsich :D :D :D
Ale takto to utnut..... co mu Harry spravil?? Ale je dobry ze dokazal udrzat svoju magiu na uzde :D
A ako dopadne ten proces? Niekto by mal Popletalovi precistit mozog....
A dakujem za to venovanie :D
Bohuzial som sa skor nedostala na net..
...
(mišule, 23. 7. 2013 10:06)no je škoda že je to tak krátké a že jsi ten souboj už neukončila, zbytečně to natahuješ, ale jinak to má dobrý spád a pokračuje to slibně s tou magií jsi to vymyslela skvěle asi by mě to nenapadlo, jen tak dál ;)
Hoj :D
(Domeenika, 23. 7. 2013 17:10)