24. kapitola TP
Harry byl doveden do hlavní soudní síně, kde už jednou byl. Byl tu ale rozdíl a to v počtu lidí, kteří zde byli. Pak tu byla židle uprostřed místnosti, která vypadala úplně jinak než minule. Tato, jakmile se Harry na ni posadil, připoutala jeho ruce k opěradlům, což bylo značně nepříjemné.
Na lavici po levé straně uviděl ředitele s profesory, Hermionou a ještě pana a paní Weasleyovi, kteří se k nim připojili. Na Hermioně byl vidět strach a paní Weasleyová se opírala o svého manžela, který jí byl oporou.
Jediný kdo v soudní síni chyběl, byl ministr, který se opozdil prý ze závažných důvodů. Jakmile ale zasedl za své křeslo soudce, proces mohl začít.
„Máme tu znovuotevření kauzy o provinění Harryho Jamese Pottera, který byl odsouzen na dvacet let v Azkabanu. Byly však shromážděny nové důkazy, které by toho rozhodnutí mohlo zvrátit a pana Pottera očistit.“ Začal na úvod ministr s nezájmem v hlase, který se táhl celou síní. Všichni ale dělali, že si toho nevšímají, tedy až na pár výjimek. „Překročme tedy rovnou k věci, ať tu nestrávíme zbytek dne.“
Po tomto předstoupil Albus Brumbál spolu s neznámým mužem, se kterým se ředitel bavil u kašny v hlavním atriu ministerstva. Společně pak prošli všechny důkazy, které jasně ukazovaly na to, že Harry je nevinný. Zabralo to okolo dvou hodin, než všechno do detailu představili všem v síni a než se opět posadili na svá místa. Po nich byl předvolán Lucius Malfoy s několika dalšími, kteří zase všechno vyvraceli. Když skončily obě strany, ministr vyhlásil přestávku, kterou byl Harry nucen strávit s pouty v malé místnosti hned vedle soudní místnosti, aby se eliminovalo nebezpečí útěku a podobné věci.
Přestávka trvala hodinu, během níž byl Harry sám a nikým nerušen. Společnost mu dělal jen kručící žaludek a velká touha po vodě, jak byl žíznivý. Nic ale nedostal a jeho potřeby tak byly přehlíženy.
Když pak byl znovu přiveden do soudní síně a následně posazen do té velmi příjemné vězeňské židle, konala se rekapitulace všeho, co dnes bylo předneseno. Poté si hlavy rady prohodili několik poznatků a závěrečné rozhodnutí podali v písemné formě ministrovi, který se těšil na to, co si přečte v jejich konečné zprávě. Po přečtení toho listu ho pečlivě složil do původní podoby a vzhlédl s nic neříkající tváří, nebo to se aspoň Harrymu zdálo. Jediné, co vnímal, bylo to, že ministr drží ve svých rukou jeho osud, který už jednou odsoudil k záhubě a nyní to možná udělá zase. Nevěřil tomu, že by se za tu krátkou dobu ministr změnil a přehodnotil své stanovisko vůči němu.
„Vyslechněte si konečné rozhodnutí dnešního soudního přelíčení,“upoutal pozornost všech a následně začal. „Na základě dnes předložených důkazů a jiných faktů jsem se rozhodl následovně. Že Harry James Potter bude předveden před výslech, kde se dokáže pravdivost o skutečnosti spáchaného činu. Výslech bude proveden až následný měsíc. Zatím pan Potter stráví ten čas v Azkabanu. Dále se bude zkoumat pravdivost všech důkazů pro prospěch pana Pottera. Teprve poté se bude konat další soud, který rozhodne o osudu mladého Pottera, a který bude poslední a definitivní. Následné kroky a vyhodnocení výslechu musí být vyřešeny do jednoho roku. Tímto končím dnešní soud. Můžete se rozejít.“ Ministr byl svým rozhodnutím zdá se spokojen, jako by nic jiného nečekal.
Rozhodnutí ministra však všechny šokovalo, pokud se nepočítají lidé, kteří měli za úkol sabotovat pravdu.
Harry po rozsudku sklonil hlavu a zavřel oči. Snažil se vstřebat skutečnost, že se znovu vrátí do Azkabanu a bude ještě k tomu vyslíchán. To se mu vůbec nelíbilo, proč by taky mělo, když se všechno může zvrtnout, obzvláště pokud budou u výslechu lidé, kterým nezáleží na pravdě. Tohle jednoznačně nedopadne dobře, avšak on s tím nic udělat nemůže.
Povzdechl si a nasadil neutrální výraz. Teprve pak hlavu opět zvedl, nic však nevidět, neboť před ním už stáli dozorci, kteří ho měli za úkol odvést pryč. Harry se tedy zvedl, nechal se opět spoutat a pak ze všech stran obléhán dozorci se dal do chůze, kterou určoval jeden z dozorců před ním. Předtím ale než opustili síň, Harry otočil hlavu a vyhledal místo, kde byli jediní lidé, kteří za něj bojovali. Věnoval svůj poslední pohled Hermioně, které tekly slzy, než byl donucen se otočit, díky prudkému nárazu do zad, aby se neloudal a šel.
Vedli ho známou cestou a zakončili to tím, že ho opět vhodili do tmavé kobky. Proletěl se, avšak tentokrát dopadl celkem dobře. Během letu se mu totiž podařilo zhruba nasměrovat své tělo, aby dopadl tak, kdy nebude mít vážnější úraz, což se neměl. Za to byl rád.
Přesto se několik minut zdržel. Ještě pořád vstřebával rozhodnutí ministra a na to potřeboval být sám. Nikým nerušen.
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
„Pane řediteli, co budete dělat?“zeptala se Hermiona, když byl Harry odveden a síň se vyprázdnila. Zůstala tam jen jejich skupinka.
„Zatím nevím, slečno,“přiznal se Albus a objevily se mu na čele vrásky. „Molly, Atrhure děkuji, že jste tu dnes byli.“
„To nic nebylo, Albusi,“promluvil za oba dva Arthur, protože Molly toho nebyla schopná, jak ji pohled na Harryho šokoval, i následné rozhodnutí. „Rádi jsme pomohli. Je mi však líto, že to ministra a radu nepřesvědčilo. Bude Harry v pořádku? Myslím tím v Azkabanu je plno vězňů, kteří kvůli jeho jménu jsou schopni udělat cokoli.“
„Naneštěstí si na něj Lestrangeová dělá nároky, takže spolu s ostatními vězni to Potterovi moc neusnadňují, to proto byl tak dobytí.“předběhl ředitele s odpovědí Severus a tvářil se zamračeně. „Přesto by to mohlo být horší.“
„Horší, jak by to mohlo být ještě horší, Severusi? Vždyť Harrymu ubližují?“dokázala promluvit Molly a propalovala ho pohledem a nebyla jediná, další byla Hermiona a Minerva.
„Podle všeho neznají jeho příjmení. Aspoň to tak vyplívalo z rozhovoru s Potterem. Kdyby ho totiž znali, dávno ho stáhnut z kůže, popřípadě by byl už mrtvý. V Azkabanu je až moc smrtijedů na to, aby své příležitosti nevyužili, když tam mají zlatého chlapce, který porazil jejich pána. Proto se hlavně obávám, aby se díky prodlouženému pobytu tam, nestalo, že by se přišlo na to, kdo doopravdy je. Byl by to problém a velký.“řekl Severus a Albus jen přikyvoval. Ředitel si domyslel něco podobného. Proto se musí vše co nejdříve vyřešit, aby nebyl Harry v ohrožení života.
„Musíme proto doufat, že se nic takového nestane.“vložil se do toho Albus, čímž ukončil jejich rozpravu a oni se mohli rozejít po svých. Weasleyovi domů a zbytek do Bradavic. Tedy až na ředitele, který si potřeboval ještě něco vyřídit kvůli Harrymu, když ten soud nevyšel, jak měl.
Komentáre
Prehľad komentárov
takže, co sem to chtěla napsat? hm hm no jo! si myslím, že když si to teď zmínila, že by byl průser, kdyby to zjistily, tak si myslím, že tam určitě dáš, že to nějak zjistí... hm jo a taky jsem zvědavá co si Brumla šel vyřídit... joo a kapitoly se ti už prodlužují ! za chvíli by to mohly ýt slohovky! :D pár chybek tam byla, ale ty sem přeskakovala, takže dnes taky žádná kritika ... :/ co já mám dělat? :D
Re: ...
(sam, 31. 7. 2013 16:13)
:-) děkuji :-)
a uvidíme, jak se děj promítne dále
a co se délky týče :-) sanžím se, ale i tak mi to někdy nejde :-)
...
(mišule, 30. 7. 2013 19:37)No popravdě jsem hodně zklamaná. Čekala jsem mnohem víc. Myslela jsem si, že představíš ty důkazy a ne že to takhle usekneš, ale je to tvoje rozhodnutí :) jinak s rozsudkem jsem jakš takš spokojená i když myslela jsem si že dáš už konečný, ale tak alespoň můžeš dál rozvíjet příběh. No doufám že se víc rozepíšeš jinak jen tak dál ;)
Re: ...
(sam, 30. 7. 2013 20:37)původně jsem to rozepsat chtěla, ale nešlo mi to moc dobře, takže jsem to nakonec zkrátila
:-)
(Domeenika, 30. 7. 2013 19:35)
Uzasne dve kapitolky :-P
Tak nejak som necakala ze ho Popletal oslobodi ale aj toto je lepsie ako nic...
Ale Severus ma prekvapil. Od neho by som to necakala ved Harryho nenavidel..
To som si neuvedomila ze keby vedeli kto to je ze by ho Lestrangova zabila nielen prizabila ako doteraz..
Aj ked sok zvedava na Siriusovu reakciu ;-)
Uz sa neviem dockat pokracovania :-D
...
(Sanny, 31. 7. 2013 11:30)