31. kapitola TP
Hermiona studovala každý den do noci, jen někdy si našla čas na Nevilla a dalších pár přátel, které v Bradavicích měla. Jinak stále chodila k jezeru, kde vzpomínala na Harryho, který tou dobou podstupoval výslech, jak nařídil sám ministr. Ničilo ji vědomí, co všechno bude muset vydržet, než výslech skončí. Pokaždé ji vyhrkly slzy, když na to pomyslela.
„Hermiono,“ozval se váhavý hlas vedle ní, který ji vrátil do přítomnosti. Seděla totiž v knihovně a už nějakou chvíli zůstala hledět na stejnou stránku v otevřené knize.
„Neville,“promluvila jakoby nic a usmála se.
„Zase jsi měla ten pohled.“odvážil se Neville a přisedl si. „Řekneš mi konečně co se děje? Něco s Harrym? Víš snad něco nového?“
„Promiň, Neville. Já jen nemůžu přestat myslet na to, co mu asi dělají, když je stále u toho výslechu, který bude trvat, bůh ví jak dlouho.“oznámila Hermiona a zaklapla knížku.
„Nesmíš na to myslet. Děláš to jen horší a navíc Harry to určitě zvládne. Vždyť ho znáš, je to ten nejsilnější a nejodvážnější člověk na světě.“utěšoval ji Neville a položil ji ruku na rameno. „A rozhodně by nechtěl, aby ses trápila. Aby se vůbec někdo z nás trápil.“
„Já vím, ale je to tak nespravedlivé,“zašeptala Hermiona, „A podle všeho to ministr bude natahovat, takže další soud bude až těsně před uplynutím jednoho roku. Harry tak bude muset být i nadále v Azkabanu.“
„Uvidíš nějak to zvládne,“pronesl Neville a usmál se. „Je to přece Harry.“
„Ano,“zasmála se. „Je to náš Harry.“
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
Utekl už nějaký čas, co se Harry rozhodl utéct, ale stále se mu nedařil najít vhodný plán, jak to provést. Proto obdivoval Siriuse, že se mu to podařilo, i když nějaký čas mu to trvalo taky. Doufal tedy, že jemu aspoň pomůže fakt, že to tu měl prolezlé a prozkoumané. Přesto žádná ze skulinek nebyla vhodná pro útěk, takže poslední dva týdny nedělal nic jiného, než že se jen dostával do jiných sekcí věznice a hledal štěstí tam. Byl v tom ale jeden malý problém a to, že když najde něco v jiných sekcí věznice, bude zase řešit problém s výškou, protože ty méně hlídané podlaží Azkabanu se nacházeli v patrech. Pak tu byl problém s větším počtem dozorců a skoro každodenní obhlídkou mozkomorů.
Když tedy nehledal místo odkud by utekl, tak cvičil magii a svoji fyzickou kondici, kterou bude rozhodně potřebovat. Proto se i dobrovolně zúčastnil soubojů a ty následně i vyhrál. Jeho zbylí přátelé jeho chování chápali jako následek událostí, které se stali, takže to jen s pochmurnou tváří sledovali a nic neříkali, protože nechtěli Harryho od sebe odehnat, což se mohlo klidně stát, kdyby na něj tlačili. A to rozhodně nechtěli.
Harry bloumal v novém podlaží, ve kterém ještě nebyl, takže si počínal velmi opatrně. Jednalo se o nejvyšší podlaží v Azkabanu. Zatím potkal jen jednoho vězně, kterému se na poslední chvíli vyhnul, ale jinak byl klid, což bylo divné. Ale jak stále bloumal a na nikoho nenarážel, chtěl se už vrátit, ale uviděl něco, co ho zastavilo a vrátilo o několik kroků zpátky. Chvilku se mu to zdálo nemožné, co viděl, ale před sebou měl dostatečně velký průzor, kterým by se mohl dostat ven. Kdyby nebyl tak malý, tak by to nešlo, opět se tu ukázala výhoda jeho malého vzrůstu. Neváhal tedy a hned se pustil do zkoumání.
Všechno si tedy prošel a ohodnotil. Špatné to nebylo, jenže tento průzor se nacházel ve věži a ta je hodně vysoko nad zemí, takže by to byla jasná smrt. Zkoumal tedy stěny, jestli na nich není nějaké poškození či průrvy, po kterých by se nedalo nějak slézt až dolů. Sice tam nějaké byly, ale jen pár a po těch by se dostal jen asi metrů dolů, což moc nebylo. Přemýšlel tedy, jak se dostat dolů přes ten zbytek. Možná by mohl použít magii, která by ho zpomalila, jenže na to nemohl sázet. Čeká ho tedy další hledání, než se mu podaří přijít na to, jak přežít takový pád z výšky. Přece jenom je reálná šance, že najde něco vhodnějšího.
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
„Jak se ti to podařilo, Albusi?“zeptal se Severus, kterého jen tak něco nepřekvapí.
„Co přesně máš na mysli, příteli?“hrál si ředitel na tajemného a usmál se.
„Moc dobře víš, co myslím.“zabručel Severus a založil si ruce na hrudi.
„Dobrá nebudu tě napínat.“obměkčil se Brumbál, ale i tak zase nic neřekl.
„Jak mohl Black přežít? Vždyť ho bystrozorové dostali. Sám jsem to viděl, když jsem se snažil do Azkabanu dostat kvůli Potterovi.“zeptal se tedy přímo, protože to opravdu chtěl vědět a neměl náladu na Albusovy hry.
„Jednoduše bystrozorové zabili jen přelud, takže si opravdu myslí, že Siriuse zabili a splnili tak svoji úlohu. A protože tělo jakoby spadlo do rozbouřeného oceánu, nikdo to dál neřešil. Brali to jako hotovou věc.“prozradil ředitel a se zájmem sledoval Severuse, který ho propaloval pohledem.
„Všechny jste je tedy oklamal.“ohromilo to Severuse. „Přesto nechápu, jak se vám ho podařilo odtamtud dostat, když před těmi bystrozory doopravdy stál.“
„Sirius schytal několik prokletí, než jsem stihl jednat. Naštěstí je v pořádku.“oznámil ředitel a pousmál se.
„Stále ale nechápu.“dopalovalo to Severuse, který neměl rád, když neměl přehled o dění kolem. A už vůbec se mu nestávalo, že by někdy něco přehlédl.
„Milý chlapče, díky tomu prokletí, které Sirius schytal, se zněmil do své zvěromágské proměny a zůstal tak. Jak se mi ale zdá tak smrtonošem už zůstane navždy.“prozradil to tedy ředitel a kochal se.
„Takže odteď tu bude po pozemcích pobíhat smrtonoš,“konstatoval Severus a postavil se k oknu, kde měl výhled na pozemky a také na černého psa, který pobíhal kolem svého přítele Lupina, který byl rád, že Sirius žije. „No výborně.“
„Ne tak docela, Severusi. Sirius půjde s Remusem k němu a bude tam aspoň do doby, než se Harry dostane z Azkabanu. Pak se ještě uvidí.“řekl ředitel a znovu se usmál. „Možná se jednou najde způsob, jak přeměnit Siriuse zpět do jeho podoby. Zatím bude muset takto zůstat.“
„To je velmi milé. Hlavně že máš lepší náladu.“ušklíbl se Severus a odešel pryč.
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
I když Hermioně tyto rozhovory s Nevillem pokaždé pomohly, i tak se trápila. Naštěstí ji zaměstnávala škola a její vlastní projekty, takže ji čas rychleji utíkal. Aspoň to. Navíc díky tomu neměla čas si číst Denní věštec, který často četla, ale v poslední době ne.
Překvapilo ji tedy, když jednoho dne, kdy zase seděla u velké vrby u jezera, ji poctil někdo návštěvou. Byl to velký černý pes, který se objevil odnikud a zastavil se před ní. Nic nedělal, jen ji upřeně pozoroval a Hermiona nevěděla, co má dělat, protože ten pes byl smrtonoš a ten v kouzelném světě hlásá smrt. Psalo se to aspoň v knihách. Zůstala tedy nehybně sedět, dokud ji nezachránil velmi milý přátelský hlas, který patřil člověku, jenž se přiblížil z její pravé strany.
„Nemusíš se ho bát, nic ti neudělá.“
„Kdo jste?“zeptala se Hermiona, přičemž se uvolnila a podívala se po nově příchozím. Rozhodně tady nikoho nečekala.
„Jsem Remus Lupin a tento pes patří ke mně. Omlouvám se, pokud tě vyděsil.“představil se Remus a usmál se na mladou slečnu, kterou před chvíli Sirius vyděsil.
„To nic,“mávla nad tím rukou a znovu si smrtonoše prohlédla. „Jak se jmenuje?“
„Čmuchal,“zasmál se Remus a přišel blíž. „Je zvláštní, že jsem tady narazil na tebe. Moc studentů sem určitě nechodí a nezná to tu, protože je to docela daleko od hradu.“
„To ano, ale objevil to tu můj kamarád. Je tu klid,“odpověděla Hermiona a natáhla ruku směrem k Čmuchalovi, který se drbal za uchem. „Můžu?“
„Jen si posluš, rád se mazlí,“usmál se Remus. „A kdepak toho svého kamaráda máš?“
„Není teď tady.“zamumlala potichu Hermiona a dál hladila Čmuchala na krku, který se momentálně válel na zemi blahem.
„Tak to mu musí být líto, že tu s tebou není.“poznamenal Remus a pozorně ji sledoval.
„To určitě ano,“souhlasí smutně Hermiona a ohlédla se. „Víte můj kamarád je Harry Potter, jenže je teď v Azkabanu, kam ho poslal ministr.“
„Tvůj kamarád je Harry, Harry James Potter?“zeptal se překvapeně Remus a Čmuchal se najednou narovnal.
„Ano, je to můj nejlepší kamarád,“odsouhlasila to. „Znáte ho snad?“
„Ano. Znal jsem jeho rodiče. Byli to moji nejlepší přátelé. Je hrozné co se stalo.“řekl Remus a smutně se usmál.
„To ano. Harry je však bojovník a nedá se, víte. Je moc silný a statečný. Ministr bude litovat, že ho obvinil.“prohlásila Hermiona a vstala. „Ráda jsem vás poznala, ale budu muset jít. Začíná se stmívat.“
„Je tebe také.“řekl Remus a na poslední chvíli se zeptal. „Jak se vlastně jmenuješ?“
„Hermiona, pane. Hermiona Grangerová.“zakřičela přes rameno a běžela pryč.
Remus se na Čmuchala usmál. Ten na oplátku štěkl a znovu se dal do řádění.
Komentáre
Prehľad komentárov
uuuf ty mi dáváš... ta Sirius je naživu... no tak nakonec nejsi tak zlááá :D jen trochu zloučká, protože si nás takhle nalapala... :D
Re: ...
(sam, 14. 8. 2013 20:57)
tak vidím, že se ti sem podařil přidat komentář :-)
neboj další díl bude
Css..
(Domeenika, 14. 8. 2013 10:26)
Ze sa nehanbis!! Takto ma stresovat!! :D
Ale som rada, ze zije aj ked je v podobe smrtnose..
A Harry, tak ako utecie, ci nie??
Hermiona ma dobre nervy..nech vydrzi, bude to dobre :D Ci???
...
(mišule, 13. 8. 2013 21:02)JSem ráda za pokračování. Mám pár výtek, ale nevím jestli se to jako nějaká výtka dá vůbec brát, no bude to na tobě jak to vezmeš ;). Takže za prvé mi přijde, že tohle jsem už někde četla, sice v jiném příběhu a kontextu, ale četla. A ta druhá věc. No nevím jestli už to není trochu přehnané, když už jsi ho zabila a tak jestli to už není takové jo tak ho ještě nějak udržím při životě. Jinak se ti díl povedl, posunul se děj což se mi líbí. Harry sílí, Hermiona taky no nechám se překvapit co vymyslíš dál.
Re: ...
(sam, 13. 8. 2013 21:51)
S tím Siriusem jsem to tak měla vymyšlené, i když možná jsem to mohla nechat tak, že opravdu zemřel, no - teď už je kapitola na světě, takže Sirius je v povídce aspoň jako Čmuchal :-)
pokud je něco podobného - nevím - rozhodně to nebyl můj záměr
..
(Sanny, 13. 8. 2013 22:26)