33. kapitola TP
Otevřel oči a chvilku mu trvalo, než si uvědomil, že je naživu. Nemohl tomu uvěřit, on to včerejší běsnění přežil. Zasmál se a v zápětí přestal, protože ho bolely žebra. Zřejmě si je musel narazil. Prohlédl si tedy své tělo a zjistil škody, ke kterým včera přišel. V první řadě přišel o horní díl oblečení, takže mu teď zbyly jen otrhané kalhoty, které ho studily, jak byly stále mokré. Takže kromě husiny, měl po celém těle odřeniny a zhmožděniny. Nebylo to špatné, když si vezme, že včera málem zemřel. Vlastně si to myslel, když už nevydržel bojovat se sílou vln. Měl ohromné štěstí a určitě při něm stáli všichni svatí, jen aby tu stále byl.
Pořádně se tedy rozhlédl, aby určil, kde se zrovna nachází a moc dobré to nebylo. Sice se nacházel na kamenitém břehu daleko od Azkabanu, ale stále ho mohl vidět, takže byly reálné šance, že ho takto brzy najdou. Bude se muset dát do pohybu a měl na výběr, zda se vydá do lesa anebo bude pokračovat podél břehu. Neváhal a vybral si les, i když hrozilo nebezpečí od zvěře, která v něm žije. Pořád ale lepší zvěř než lidé, kteří by ho jistě při pobřeží rychle našli. V lese bude mít větší šanci se ukrýt a schovat, než se mu podaří něco vymyslet. Taky tam bude mít větší šanci najít jídlo, což u pobřeží by byl problém.
Déle se tedy neohlížel a pustil se do běhu. Bylo to značně nepříjemné, když měl holá chodidla, ale co už. A protože byl les tak hustě porostlý, brzy se v něm ztratil. To mu jen pomůže se zde schovat před lidmi, kteří ho budou hledat. Následně se i setmělo, jak se paprsky slunce nemohly dostat přes koruny stromů. Nevadilo mu to, ale špatně viděl na cestu, takže často zakopával a padal. To ho ale nedonutilo zpomalit, naopak ještě více přidal do běhu a i přes ty nesnáze si to užíval. Byl konečně po tak dlouhé době volný a mohl si svobodně běhat, kdo by si to neužíval. To ho rozesmálo a jeho smích se ozýval všude kolem. Šťastnější dítě byste v tu chvíli na celém světě nenašli.
Když už se ale opravdu setmělo, až nebylo vidět na krok a docela se ochladilo, Harry zastavil. Musel se utábořit a teď v té tmě nenajde ani nic k jídlu, proto si ho obstará hned ráno, jak se trochu vyspí a odpočine. Po tmě si tedy našel vhodné místo, kde by mohl přespat. Šlo o jakousi vyhloubeninu, která byla pokryta listím a jehličím. Zahrabal se tedy do té kupy a hned mu bylo tepleji. Se šťastným pocitem usnul a nechal si zdát překrásné sny, které se mu nezdály už delší dobu. Vlastně od té doby, co byl v Azkabanu a to byla už dlouhá doba. Zasloužil si mít hezké sny.
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
K brzkému ránu se ozval celým Azkabanem poplach, který oznamoval, že se stalo něco velice vážného a to další útěk vězně. Zjistilo se to tak brzy jen díky tomu, že se konala kontrola Azkabanu a to v pět hodin ráno. Když se tedy nenašel jeden vězeň, dali to mozkomorové vědět dozorcům a ti následně svolali všechny vězně v dané sekci do společné a největší haly, aby je přepočítali, tak jen se jim to jen potvrdilo. V sedm ráno bylo naprosto jasné, že všechna opatření po útěku Siriuse Blacka selhala. Utekl další vězeň, a co bylo k neuvěření, šlo o chlapce, od kterého by to rozhodně nečekali. Tedy vlastně nečekali, že by jejich hlídkami a opatřeními dokázal utéci malý kluk. Byla to potupa pro všechny a hlavně pro Azkaban.
Harryho přátelé něco tušili ve chvíli, když se ráno nesešli u snídaně a následně když se ozýval celým Azkabanem poplach, se jim to jen potvrdilo, jen si to nechtěli do poslední chvíle připustit. Mohli jen doufat, že to Harry přežil a přežije.
„Tušil jsi něco?“zeptal se Holins Dega, když už měli rozchod.
„Ne, jen jsem měl možná divný pocit. Ty jsi snad něco tušil?“odpověděl Dego a podíval se tázavě po příteli.
„Ne, ale včera jak byla ta bouřka… Něco na ní bylo divného. Nedalo mi to spát.“řekl Holins a zamračil se.
„Taky jsem nespal.“poznamenal Dego a promnul si tvář. „Jen ať se mu nic nestane.“
„Můžeme jen doufat,“souhlasil Holins a společně se vydali zpět do jídelny, za které byli ráno vyvedeni.
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
Ráno se Harry pustil do průzkumu. Našel několik bobulek, divoké jahody a další rostliny, které se daly jíst. Utišil tak svůj prázdný žaludek a mohl se zase vydat na cestu. Tohle bude dlouhá cesta, než projde ten les celý až na konec.
Nevadilo mu to, takto si může užívat svobodu déle. Vadilo mu jen to, že neměl kromě kalhot nic na sobě a že nemá boty, takže chození či běhání nebylo bezbolestné. Hold bude si muset zvyknout, když je teď na útěku. Jinak v dalším případě by se mohl nechat chytit a poslat se zpátky do Azkabanu, kde by ho dali určitě někam, kde by byl dvacet čtyři hodin pod neustálým dohledem a měl by se vším útrum. Určitě by mu to moc nepomohlo ani u soudu, který se bude konat, kdo ví kdy.
Trochu zpomalil, aby se kochal přírodou okolo sebe. Byla neskutečná a divoká. Snad ještě divočejší než Zapovězený les v Bradavicích, kde se často toulal a zkoumal vše kolem sebe. Díky těm toulkám viděl a poznal mnoho kouzelných zvířat, takže věděl, jak si má počínat, když na nějaké zvíře narazí. Navíc mu to pomohlo v rozpoznávání rostlin, takže zhruba věděl, které jsou jedovaté a které ne, což mu ráno pomohlo najít si něco k jídlu a pomůže mu to i později, takže neumře hlady.
S dobrou náladou si to tedy kráčel lesem a užíval si každou minutu.
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
Ve velké síni se konala středeční snídaně, která probíhala poklidně, neboť zde ještě nevěděli, co se stalo před několika hodinami v Azkabanu. Ale ne na dlouho, protože brzy vyjde všechno najevo. U učitelského stolu už seděli všichni učitelé, kde probíhal každodenní rozhovor mezi profesory, jen Albus se zdržel.
„Nevšiml sis včera něčeho zvláštního při té bouřce, Severusi?“zeptal se zničehonic ředitel a naklonil hlavu.
Severus jen otočil hlavou a přemýšlel nad odpovědí. „Kromě toho že byla velice intenzivní a měla v sobě jakýsi magický náboj tak ne.“
„Taky jsi to cítil,“prohodil. „Něco se muselo stát.“
„Bylo na té bouři něco divného, ale určitě o nic nejde,“hodil to za hlavu Severus a upil si z černé kávy.
„Jen aby,“zašeptal ředitel a v klidu si převzal noviny, které mu přinesla školní sova. Sotva je rozložil, nestačil se divit. Na titulní stránce byla veliká fotka Harryho ve vězeňském oblečení s číslem, která se střídala s fotkou Azkabanu a následně další fotkou, kde byl roztrhaný vrchní díl oblečení, který se povaloval na ostrých kamenech u pobřeží. Psali tam o Harryho útěku a možné spekulaci, že je možná po smrti, neboť z vrchní věže, odkud utekl, spadl rovnou do rozbouřeného oceánu a je jen malá šance, že to přežil, což potvrzuje i vrchní díl oblečení, který se našel na kamenech nedaleko Azkabanského pobřeží. Zatím byli nasazení bystrozoři, aby Harryho našli, i když počítají i s tou možností, že najdou jen jeho tělo, jestli teda vůbec.
„Ach to ne,“zanaříkal ředitel a složil noviny.
„Albusi,“promluvil Severus, který ještě četl článek a nebyl sám. Všichni, co četli noviny, se teď dívali na ředitele popřípadě na Hermionu, která stále o ničem nevěděla, protože noviny přestala číst.
„Po snídani se dostav spolu s Minervou do ředitelny. Pokus se sehnat i Remuse s Čmuchalem.“oznámil Albus a postavil se, přičemž na sebe upoutal pozornost a celá síň ztichla. Teprve potom ke svým studentům promluvil. „Dnešní vyučování se posouvá, takže začnete až s třetí vyučovací hodinou. Do té doby máte volno.“ To vyvolalo radostné výkřiky, se kterými ředitel odešel ze síně.
V ředitelně Albus počkal, dokud všichni povolaní nepřišli.
„Co budeš dělat, Albusi?“zeptala se Minerva a nešťastně si sedla.
„Už jsem kontaktoval ministerstvo, všechno je pravda a nikdo opravdu neví, zda je Harry stále naživu. Dál vedou pátrání, takže budeme muset čekat, což nemám v žádném případě v plánu.“odpověděl Albus a spojil své ruce.
„Takže něco přece jenom uděláš,“pobídl ho Severus a čekal.
„Ano, nemůžeme to nechat jen tak. Remusi ty společně s Čmuchalem se pustíte do hledání. Je to mimo Azkabanský ostrov, takže by neměl být problém se na pobřeží nacházet. Nemůže vám na to nikdo nic říct. A tebe Severusi zase poprosím, aby si to tam šel obhlédnout pokaždé, kdy budeš mít volno.“zadal jim úkoly.
„Hned tam s Čmuchalem půjdeme,“kývl hlavou na souhlas Remus a už odcházel, neměl v plánu se zbytečně zdržovat. Čmuchal na to taky nevypadal, neboť stále přecházel sem a tam.
„Dobře, Albusi. Půjdu tam ještě dnes po vyučování. Pokud je tedy pravda, že spadl v té bouřce do rozbouřené vody, bude důležité ho najít co nejdřív.“promluvil Severus a odpojil se taky.
V ředitelně zůstala jen Minerva.
„Postaráš se prosím o školu, Minervo? Musím něco zařídit a budu proto dneska mimo školu.“přišel s prosbou ředitel a lehce se usmál.
„Ale jistě, Albusi,“souhlasila Minerva a pustila se do své práce. Jakmile Albus byl sám, přehodil přes sebe plášť a vydal se letaxem pryč.
Komentáre
Prehľad komentárov
Díl se ti povedl, jsem zvedava na objasněni Harryho přežití a taky na setkani s Remusem a čmuchalem tedy pokud to mas v planu jen tak dal
Re: Re: ...
(mišule, 18. 8. 2013 13:40)ach jo :( nemůžeš alespoň jednou v tom komentu trošičku naznačit :D :D
...
(kuma, 17. 8. 2013 15:47)Dobrej dil byly zde popsan harryho utek,bradavice kousek azkabanu a ted sem zvedav jestli harry bude na uteku dlouho nebo ho hned najde remus s cmuchalem.
...
(mišule, 18. 8. 2013 9:33)