39. kapitola TP
Anthony poslal Harryho na další úkol, který mu zabere nejméně týden, takže měl plno času. Tedy aspoň si myslel, že mu to bude trvat tak dlouho. Vydal se tedy za Christpoherem, který jistě seděl ve své pracovně a vyřizoval papíry, jak už to bylo u něj zvykem od té doby, co se stal velitelem lovců.
„Přemýšlel jsem, kdy se tady tak objevíš.“přivítal ho Christopher, který byl skloněný k papírům, které ležely všude po stole. „Dlouho ses neozýval.“
„Nebyl důvod, Chrisi.“namítl lehce zamračen Anthony a posadil se naproti stolu. „Výcvik probíhá dobře. Myslím si, že je připraven.“
To velitele lovců překvapilo. „Tak brzy? Ne že bych nevěřil tvému úsudku, ale trénuješ ho teprve půl roku. Většině to trvá nejméně rok a někdy i tak selžou.“
„Je připraven,“zopakoval znovu Anthony a dodal jen tak náhodou. „Neslyšel jsi náhodou o Tajemném přízraku?“
„Ano, donesly se mi zvěsti o něm, ale co to má co společného s Harrym a jeho výcvikem.“nechápal Chris a definitivně odložil papíry stranou. Tohle bude na delší rozmluvu a věřil, že velmi zajímavou.
„On je ten přízrak, Chrisi. No věřil bys tomu. Už druhý týden dokázal porazit upíra beze zbraní a vyvázl celkem dobře. Přežil a to bylo hlavní. Pak se to jen navyšovala a tohle je výsledek. Stále mi nevěříš, že není připraven?“řekl Anthony a bavil se pohledem na překvapeného velitele.
„Potom tedy nemám námitky. Ukončuji váš výcvik. Zítra se u mě zastavte.“rozhodl se Christopher a opět se zadíval do papírů, kterých měl tak akorát dost, ale i tak je musel projít, přečíst a nakonec podepsat. To už prostě patřilo k jeho práci, i když ta akce a adrenalin mu chyběla.
„Dal jsem Harrymu úkol.“oznámil lovec, který ještě neodešel.
„Pak tedy přijdete, až se Harry vrátí,“řekl Christopher, aniž by vzhlédl od listiny, kterou měl právě před sebou. „Budu vás čekat.“
Jejich rozhovor tak skončil.
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
Mladík oděn v zelenohnědé a s nasazenou kápí se procházel po Azkabanském lese. Už dlouho tady nebyl. Naposledy, když se ve zdejším lese nacházel, utíkal z Azkabanu. Teď tu byl kvůli úkolu. Měl se postarat o skupinku upírů, kteří dělali nepokoje a zabíjeli zdejší magické tvory.
Upírů bylo celkem devět a Harry je musel všechny zlikvidovat, což nebylo vůbec jednoduché. Původně je plánoval zlikvidovat postupně, jenže upír, který byl třetí v pořadí, ztropil neskutečný hluk a povyk, čímž přilákal zbytek skupiny, která se na něj okamžitě vrhla.
Porazil je, ale rozhodně neměl v plánu si něco podobného zopakovat. Tedy aspoň ne hned, protože moc dobře věděl, že tyhle situace k jeho povolání patří. Vyléčil si proto svá zranění, jak jen nejlépe uměl a znovu mohl fungovat.
Když tedy měl hotovo, rozhodl se ještě trochu zdržet. Chtěl totiž dojít k pobřeží a podívat se z dálky na Azkaban. Cesta mu netrvala dlouho, takže k pobřeží stihl dojít ještě před západem slunce. Mohl tak Azkaban spatřit v zajímavých barvách.
Při tom pohledu mu vypluly všechny vzpomínky, které si střežil a nevytahoval je, protože by ho rozptylovaly a on se potřeboval soustředit jen na svůj výcvik. Teď to na něj však padlo. Je až neskutečné, že se mu z Azkabanu podařilo utéci a přežil. Přežil na rozdíl od Siriuse, který se vydal hledat jeho, přestože byl s ním. Ještě pořád se s tím nedokázal smířit. Což přinášelo výčitky a nejen za Siriuse. Další výčitkou bylo, že nedal vědět své nejlepší kamarádce Hermioně a ostatním, kteří se ho snažili osvobodit a bojovali za něj. I když pravděpodobně by napsal jen Hermioně.
Uvažoval tedy nad tím, proč to zatím ještě neudělal. Neomlouval ho fakt, že neměl čas a byl opravdu zaměstnaný po celý den, protože jako opravdu dobrý přítel měl dát vědět hned, jak měl k tomu možnost, jenže on to neudělal. Jaký byl tedy jeho důvod, že nenapsal zprávu, ve které by jen oznámil, že je v pořádku. Vždyť takto, jak znal Hermionu, si o něj bude dělat starosti, tak proč zatím neposlal jediný vzkaz. Vždyť byl dokonce konečně uznán nevinným. Očistili ho a on stále nedal o sobě nikomu vědět.
Tahle myšlenka ho zaměstnala natolik, že úplně zapomněl na starosti, které měl kvůli smrti Siriuse. Takže když konečně dokončil vlastní monolog ve své hlavě, byla už tma.
Zakroutil nad tím hlavou a zmizel. Miloval tento lovecký druh přemístění. Objevil se kilometr od chaty, kde už na něj Anthony jistě čekal. Dělal to tak pokaždé, když byl pryč – stále ale nevěděl, jak dokázal uhodnout, kdy se má přesně vrátit nebo aspoň zhruba, protože i když měl například na úkol týden čas, dokončil ho dříve, což se mu stávalo často. Těšilo ho, že si o něj někdo dělal starosti a do jisté míry se o něj stará. Měl pocit jako by získal náhradního otce. Rodinu, kterou nikdy neměl. Nenechal proto Anthonyho déle čekat a vydal se ke stavení, odkud se svítilo.
„Trvalo ti to déle, než jsem si myslel,“uvítal ho starostlivý hlas, který se ozýval z křesla u rozdělaného ohně v krbu. Bylo však jasné, že se Harryho snažil popíchnout, protože na tento úkol měl přece jenom celý týden čas a on se vrátil pátý den.
„Omlouvám se, ale zapomněl jsem se,“odpověděl Harry a posadil se do volného křesla vedle Anthonyho. „Mám však napsanou zprávu o celém úkolu, takže aspoň něco.“
„Zapomněl?“zajímal se.
„O nic nešlo. Příště se to nestane.“pověděl Harry, který váhal. Anthony to ale vycítil. Ne nadarmo patří mezi nejlepší lovce.
„Harry,“začal klidně a pomalu, aby mladík vzhlédl a věnoval mu naplno pozornost, což dělal vždy, když na něj Anthony mluvil. „Co tě trápí. A nesnaž se tvrdit, že nic. Mám tě dobře prokouknutého.“
Učeň si povzdechl. Moc dobře věděl, že nemá cenu mlčet. „Jen jak jsem byl na Azkabanském ostrově, vzpomněl jsem si na věci, které jsem si uložil pěkně hluboko, abych se nerozptyloval při výcviku.“ Tady se na chvíli zastavil. Možná přece jenom našel odpověď, proč ještě nikomu nenapsal. Nechtěl nic míchat do výcviku.
„To je normální, pokračuj.“ponoukl ho Anthony a poslouchal. Takto svého svěřence nikdy neviděl. Nikdy totiž nedal své pocity najevo, pokud se jednalo o jeho minulost. Respektoval to, ale teď si tak nebyl jistý, zda to s Harrym neměl probrat. Přece jenom toho dost prožil.
„Trápí mě, že jsem ani jednou neposlal zprávu své nejlepší kamarádce, že jsem v pořádku. I když tohle není jediná věc, co mě trápí.“přešel Harry k věci. „Nechci však o tom zbytku přemýšlet.“
Lovec chvíli přemýšlel, co by měl říct. Chápal mladíkovy trable a dokonale si mohl představit, co dalšího ho ještě trápí. I on sám jednou nějak začínal a tížilo ho to samé. Jenže každý si to musí rozhodnout sám, jak se se vším vypořádá. „Pokud tě tady trápí, že jsi do teď nikomu neposlal vzkaz, tak to udělej teď. Nikdy není pozdě. Navíc nikdo ti nezakazuje komunikovat se světem, ale je pak na tobě, jak se vypořádáš se smutkem a prázdnotou, protože lovec žije povětšinu času sám, což sám dobře víš.“řekl nakonec a opětoval mladíkovi pohled. „Neseď tu dlouho. Zítra se máme dostavit k veliteli.“ S posledním slovem se zvedl a nechal Harryho samotného, aby v klidu mohl přemýšlet a utřídit si myšlenky.
Ten tam seděl ještě dlouho do rána, kdy už krb dávno uhasnul a zbyly jen žhavé uhlíky. Přesto mu tohle přemýšlení pomohlo a on se konečně odhodlal k tomu, aby Hermioně poslal vzkaz. Vzkaz, který napíše až po tom, co se vrátí od velitele.
„Spal si vůbec?“uvítal ho Anthony, který se objevil v kuchyni, aby připravil snídani pro ně pro oba, avšak čekalo ho překvapení, protože snídani nachystal už Harry, který očividně nešel vůbec spát.
„Ne, ale nevadí mi to.“odpověděl s úsměvem Harry a přinesl nachystanou snídani na stůl, aby se najedli.
„To je dobře, protože budeš potřebovat sílu. Hned po snídani jdeme k veliteli,“oznámil lovec a nalil si čaj. „Jinak prošel jsem si tvoji zprávu a dobrá práce.“
Nad pochvalou se Harry letmo začervenal, ale nijak to nekomentoval. Zajímalo ho, proč mají jít k veliteli. Možná jim chtěl zadat nějakou práci, ale ty mu vždy dával Anthony, takže co to jen mohlo znamenat. Neprovedl snad něco špatně, nebo ano?
Po vydatné snídani se vydali k veliteli, který jako obvykle seděl za stolem, i když dnes před sebou neměl žádné papíry, což se často nevidí.
„Rád tě zase vidím, Harry.“promluvil velitel hned poté, co se přivítali.
„Já vás také, pane.“opětoval mu Harry a kývl hlavou, přičemž se velitel usmál.
„Jak jsem se dozvěděl a přečetl si všechny tvé a Anthonyho zprávy, pořádně ses činil za tu chvilku, co jsi ve výcviku. Mám z tebe radost a jsem rád, že jsi nezklamal.“pokročil pomalu k tomu, co velitel zamýšlel.
„Snažil jsem se, ale za svůj úspěch můžu vděčit jen svému učiteli, který měl se mnou trpělivost a všechno mě naučil.“podotkl skromně Harry a vděčně se na lovce, který se ho ujal, pohlédl.
„Harry je skromný člověk,“namítl Anthony, který byl náležitě pyšný. „Za svůj úspěch může vděčit jen sobě. Jen on sám na sobě mohl tvrdě pracovat a dokázat divy, což za něj nikdo jiný udělat nemohl.“
Velitel to jen s úsměvem pozoroval. Rozhodl se však přejít rovnou k věci. „Tohle však nebyl důvod, proč jsem si tě nechal zavolat.“ Mluvil na Harryho. „Anthony mi oznámil, že tvůj výcvik je u konce a jsi připravený.“
„Vážně?“promluvil mladík překvapeně. „Ale stále je toho tolik, co se musím ještě naučit. Pořád neumím vše.“
„To neumí nikdo, Harry, nebo snad Tajemný přízraku?“řekl velitel a na posledním oslovení Harry mírně vykulil oči. „Vím všechno o tvém výcviku a můžu s Anthonym jen souhlasit. Jsi připravený.“
„Takže co se mnou bude dál?“zajímal se mladík, který byl stále překvapen. Nečekal, že jeho výcvik skončí tak brzy.
„V první řadě tě zasvětím na lovce a pak budeš dostávat úkoly, jak si byl zvyklý, jen toho bude víc. Taky se budeš účastnit sezení, které bývají většinou jednou za čtrnáct dní.“objasnil velitel a postavil se. Vytáhl si přitom i hůlku. „Stoupni si ke mně a nastav pravou paži.“
Harry udělal přesně to, co velitel řekl. Christopher jen zamířil hůlkou na místo těsně nad zápěstím a začal odříkávat v elfském jazyce formulku pro přijetí lovce do jejich řad. Mladík po celou dobu mohl cítit příjemné teplo na ruce, které se šířilo až do jeho srdce, kde se zastavilo. Když velitel skončil, tak na místě, kde mířil hůlkou, se Harrymu objevil černý znak lovců.
Z Harryho se stal plnohodnotný lovec.
„Vítám tě mezi lovci,“poblahopřál mu velitel a stiskl mu ruku.
„Vítej mezi námi, Harry,“popřál mu i Anthony a až otcovsky ho objal.
„Děkuji,“zmohl se jen mladík a znovu si stoupl na místo, kde předtím stál.
„Protože jsi teď lovec a máš za sebou těžký výcvik, dostáváš dva dny volna, během kterých si můžeš dělat, co budeš chtít. Teprve potom dostaneš svoji první misi.“informoval velitel a znovu zasedl na své místo. „Mám tu ale jednu věc, se kterou chci, abys počítal do budoucna.“
„O co jde?“zeptal se Harry a čekal.
„Anglické ministerstvo kouzel se rozhodlo, že další školní rok budou pořádat Turnaj tří kouzelnických škol. Zúčastněné školy budou Kruval, Krásnohůlky a Bradavice. Od tebe chci, aby si dal vědět svým přátelům a lidem ze školy, že se vracíš zpět do školy a to už na prázdniny hned prvního července. Je jen na tobě, jak a kdy jim dáš vědět. Nechávám to na tobě. Samozřejmě než nastanou prázdniny, budeš mít hodně práce. O to se neboj.“
„Vy chcete, abych se vrátil do Bradavic a dokončil studium?“nechápal to.
„Přímo o to mi nejde. Studium ukončené máš. Potřebuji však, aby ses dostal do turnaje a pohlídal Bradavice. Jsem si totiž docela jistý, že v tom turnaji půjde o něco víc. A jak jistě víš Voldemort pomalu ale jistě sílí a nebude to trvat dlouho a bude tu v plné síle. Už teď se objevují známky o jeho věrných smrtijedech, kteří to cítí také a je jen otázka času, kdy je k sobě povolá.“ Objasňoval jeho misi. „To ale není všechno. Během prázdnin si proklepneš všechny členy Fénixova řádu, který se minulý měsíc znovu obnovil. A dále a to snad ani nemusím říkat, budeš mít za úkol ochraňovat studenty.“
„Chápu. Vymyslím si tedy postarší hodný pár, který mě u sebe nechal. Půjde o mudli, kteří o kouzelném světě nic neví, takže nebude kolem toho zbytečně moc otázek. Nebude taky proto divné, že jsem nevěděl o tom, že mě osvobodili. Podrobnosti samozřejmě domyslím později, teď jde jen o hrubý náčrt. Každopádně si myslím, že nejlepší by bylo, kdybych jim dal vědět až toho prvního července, jinak by se mohli moc vyptávat a snad se mě i pokoušeli najít, což by moc nepomohlo,“začal Harry plánovat a velitel s lovcem se jen pousmáli a vyměnili si pobavený pohled.
Harrymu se tedy nanejvýš hodilo, že nikomu prozatím neposlal žádný dopis. Takto si s tím aspoň nebude muset dělat hlavu. Přesto možná by mohl dát vědět aspoň Hermioně, že je v pořádku.
Komentáre
Prehľad komentárov
Tendle díl se ti povedl jenom bych chtěla abys popsala ten znak lovců
....
(kuma, 30. 8. 2013 19:44)Dobrej dil libilo se mi to shrnuti a nacnuti co harryho priblizne ceka tak sem zvedav jak to bude dal cenim si tveho podekovani jen si trochu rypnu ne kumě ale kumovi pripadal sem si jak zenska :D :D
...
(Sanny, 30. 8. 2013 19:05)
uuu ten díl tak rychle utekl, ale líbil se mi,
teda.. mohla jsi popsat ten znak lovců, protože mě by celkem zajímalo, jak vypadaá.. nebo jsi to už zmiňovala?
aa Harry zase do školy.. no nemůžu říct, že bych to nečekala, jen jsem zvědavá, jak vysvětlí ty jizvy a ten znak :3 :D
...
(mišule, 30. 8. 2013 10:40)Tenhle díl se mi hodně líbil, sice zase utekl jako voda, ale vypadá to slibně, určitě čekám nějakou zápletku při plnění úkolů během prázdnin a taky se nemůžu dočkat setkání s Hermionou, jen tak dál ;)
:-)
(Vendolana, 3. 9. 2013 15:16)