4. kapitola TP
Najednou jsem jakoby vybuchl – moje magie vybuchla – chtěla mě prostě chránit. Výbuch odhodil ji i ostatní, kteří stáli v kruhu okolo mě, několik metrů dozadu, což je omráčilo. Na nohou zůstali jen ti, kteří se této honičky nezúčastnili a vše z povzdálí sledovali. Bylo jich celkem dost. Koukali na to opravdu vyjeveně, nemohl jsem se jim divit. Kdo tady jen tak dokáže vyvolat magii, že? Harry se tomu nedivil, protože byl zvyklý, že jeho magie je stále divoká a v některých případech těžko ovladatelná. Obzvlášť když se nachází v situaci, kdy je v nebezpečí anebo když se až moc naštve. V těchto ohledech mu dá velké úsilí, aby svoji magii ovládl a aspoň ji do určité míry řídil. Pomalu se to učil, ale stále to nebylo dokonalé. Jeho magie byla moc silná a ještě stále sílila a zvětšovala se. Bylo pochopitelné, že s tím má potíže.
Dále nemohl přehlédnout, že se ta skupinka dalších vězňů, která zůstala stát, dala rozdělit na další zhruba tři podskupiny. První jsou ti, kteří se do ničeho vůbec nezapojují, kvůli vlastnímu bezpečí. Druhá skupinka by byla taková, že by se přidala do nějaké akce v případě, pokud by z toho něco měla. Proč by taky měli něco dělat jen tak. No a ta poslední patří mezi ty, kteří jsou odhodlaní pomoci, ale bojí se, aspoň do jisté míry. Pomůžou vám, ale ne vždy. Snad by mu tohle poznání těchto lidí mohlo pomoci v budoucnosti. Doufal v to.
I když ho výbuch magie zachránil, stále nebyl v bezpečí. Těžkopádně se zvedl na nohy a došoural se do tmavého výklenku, kde se přitiskl ke zdi a pevně si objal kolena. Měl tak výhled na všechny ty, kteří byli omráčeni jeho magií a na ty, kteří byli v pořádku. Nemínil je spustit z očí. Nebylo by to bezpečné kvůli těm omráčeným, obzvláště teď když na něj budou ještě více naštvaní než předtím. Doufal však, že to některé od dalšího útoku odradí aspoň pár z nich.
Minuty utíkaly a ti co byli při vědomí, se pomalu začali vracet k předchozím činnostem, než se tady Harry objevil a přerušil je. Zatímco skupinka omráčených stále ležela a nevypadala, že by v dohledné době vstala, což tedy bylo dobře. Získá tak čas se od nich nějak vzdálit.
Když tedy viděl, že si ho nikdo nevšímá – nebo si to aspoň myslel – opět vstal držíc se stěny, která mu byla oporou, protože po té bitce byl celý bolavý a unavený z velké výdeje magie, která z něho vyšla a vyřešila jeho malý problém. Vražedná to kombinace, ale překousl to, byl už přece zvyklý na tento stav těla. Navíc potřeboval se odtud dostat, nemusí jim to ulehčovat v případě, že by zůstal sedět na stejném místě jako před chvílí. Taková blázen ještě není.
Pomalu se tedy šoural podél nerovné stěny, než se dostal k dalším chodbám a místnostem. Stále šel dál, nevšímajíc si dalších vězňů, kteří se tu a tam různě objevovali. Naštěstí ho jen pozorovali a nijak nekonfrontovali. Ulehčovalo mu to tak situaci.
Dostal se docela daleko na to, jak se cítil. Snad dost daleko na to, aby ho jen tak nedostali a nenašli. Neměl to však, jak zjistit. A proto šel až do doby, než se mu nepodlomily nohy a on se nezhroutil podél stěny na zem, kde zůstal bezvládně ležet.
Komentáre
Prehľad komentárov
juchůů :D další díl :D povedlo se ti to, tak nějak jsem si to představovala, jsem zvědavá co bude dál ;)a jestli opravdu jak píše sanny u něj až se probudí bude sirius
Re: ...
(sam, 1. 7. 2013 21:01)
dík za komentík a jak už jsem to napsala sanny, uvidíš zítra
:-)
Re: Re: ...
(mišule, 1. 7. 2013 23:45)už zítra? :O tak to se mám na co těšit, jupííí :D :D
..
(Sanny, 1. 7. 2013 18:45)byla jsme zde a četla jsem to! Fantomas! :D Harry si šel na menší procházku a pak usnul.. supéér vsadím se, že až se probudí, že u něj bude sedět Sirius! :)
...
(mišule, 1. 7. 2013 19:58)