40. kapitola TP
Hermiona byla spolu s Nevillem na snídani. Byla sobota a tento den spolu se zítřkem spadal do víkendových návštěv Prasinek. Takže většina studentů se na snídani ani neukázala, to však neznamenalo, že tu nebyl celý profesorský sbor.
Když se tedy Hermiona zvedala od stolu, stalo se něco, co nikdo nečekal, kdo by totiž čekal a viděl, že dopis přinese dravý pták. Do síně totiž vletělo káně s dopisem uchycené v nožkách. K překvapení všech se zastavil u Hermiony a dopis ji nechal spadnout přímo před ni, takže kdyby Hermiona ten dopis pohotově nechytila, spadl by jí před nohy na zem.
Zvědavě pohlédla na maličké káně, které se utábořilo na stole a čekalo. Sedla si proto zpět na lavici a přepůlený pergamen rozložila. V mžiku poznala Harryho písmo. V tu chvíli přestala všechno okolo sebe vnímat a jen se soustředila na obsah dopisu.
Nejdražší Mio,
jsem v pořádku, takže se o mně nemusíš bát. Všechno ti později vysvětlím. Prosím tě o to, aby si o tomto dopisu nikomu neříkala. Způsobilo by to více škody než užitku.
P.S. Držím ti palce ke zkouškám NKÚ, které tě teď čekají. Určitě je bez problému zvládneš, jen si musíš věřit.
Jsem rád, že se brzy opět uvidíme.
To slibuji.
Jakmile Hermiona dočetla ten krátký vzkaz, neváhala a schovala ho. Respektovala Harryho přání, i když nechápala proč. Hlavní ale bylo, že se brzy znovu shledají a že je Harry v pořádku. Ignorovala tedy překvapený a zvědavý pohled od Nevilla, který seděl naproti ní a místo toho si prohlédla malé káně, kterého Harry poslal. Káně její pohled opětovalo. Po chvíli se však zatřepotalo a zmizelo. Spolu s Nevillem na to vyjeveně koukali. Nikdy nic takového neviděli, i když Hermioně to něco připomnělo.
„Co to…“nechápal Neville a díval se na Hermionu, která přemýšlela.
„Šlo o složitou přeměnu. Nevím, jak to kdo udělal.“vysvětlila to ve zkratce a mračila se přitom. „Musím do knihovny, možná tam něco o takové přeměně či kouzlu najdu. Nenech se rušit Neville. Užij si Prasinky.“
Tak padl původní Hermionin plán, že by šla do Prasinek.
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
Harry svůj volný čas využil k tomu, aby si udělal výlet po horách a lesích, kde se setkával se zvířaty všeho druhu. Také navštívil mudlovké vesničky a městečka, kde se mohl pohybovat beze strachu, že by ho někdo poznal. Plně si tedy ty dva dny užil a odpočinul.
Večer se vrátil do chaty, kde Anthony seděl nad nějakou knihou a kouřil doutník.
„Užil sis volno?“zajímal se lovec, který neváhal a odložil rozečtenou knihu.
„Ano, plnými doušky,“zasmál se Harry, avšak vzápětí zvážněl. „Potřebuji si s tebou ale promluvit.“
„O co jde.“pobídl ho lovec a nechal mu pole působnosti.
„Víš, chci se jen zeptat, jak to bude s mým bydlením u tebe. Přesněji řečeno, kdy si mám sbalit věci a odejít, abych ti tady už nepřekážel. Určitě se těšíš na svůj klid, o který si přišel, když sis mě k sobě vzal. Navíc nechci být na obtíž.“sdělil mu Harry vše, co ho trápilo a čekal na odpověď, která dlouho nepřicházela, neboť Anthony snažíc se tvářit vážně to nevydržel a začal se usmívat víc a víc.
„Ty si myslíš, že tě chci vyhodit z mého domu.“konstatoval lovec po chvíli, když už se přestal smát.
„No ano. Vždyť už nejsem tvůj učeň, takže proč by si mě měl mít u sebe i nadále.“přitakal Harry a nedocházelo mu to.
„Harry, nechci tě odtud vyhodit. Můžeš tu zůstat, jak dlouho budeš chtít. Rozhodně tě nevyhazuji. Je tu dost místa pro nás pro oba.“pověděl Anthony a Harryho tím zcela zaskočil. „Za tu dobu jsi mi přirostl k srdci a beru tě jako svého syna. Už od začátku jsem to tak bral.“
„Myslíš to vážně?“ujišťoval se mladík, který tomu nedokázal uvěřit.
„Ano.“zasmál se lovec znovu. „Chápu, proč je pro tebe těžké tomu uvěřit a přijmout to, když se o tebe vlastní příbuzní nestarali, jak by měli. Takže se tě ptám, chceš tu se mnou zůstat? Je to jenom na tobě.“
Harryho odpověď byla jasná. „Ano, zůstanu. Jakmile si však najdu nebo dokonce postavím vlastní domeček, stěhuji se. Nechci tě déle otravovat.“
„Dobrá, tak jsme tedy domluveni.“odsouhlasil to Anthony a pro sebe se usmál. Popravdě byl rád, že s ním Harry zůstane, protože ho opravdu bral jako vlastního syna, kterého nikdy neměl, neboť se oddal práci a nepouštěl se do závazků, které by mohli znamenat jenom potíže. Prostě a jednoduše řečeno, zvykl si na toho kluka.
Třetí den ho čekala už práce. Od velitele dostal za úkol se ukázat na univerzitě a asistovat při několika hodinách lovcům, kteří zaučovali nováčky, kteří měli zájem o práci lovce. Většinou se jednalo o mladé lidi okolo sedmnácti až dvaceti let. A už hned po první hodině poznal, kdo má nejvíce šancí se lovcem stát. Jednalo se tak o dva tři jedince, ale to se v průběhu přípravného výcviku může ještě změnit. Přece jenom jsou teprve na začátku.
Nejednalo se tedy o nic těžkého, takže se Harry po celou dobu s vyučujícím lovcem bavil pohledem na nováčky, kteří se snaží zvládat jejich úkoly.
Touto prací strávil celý týden, než ho velitel poslal jinam. Tentokrát se jednalo o misi v zahraničí, kdy měl pomoci s přepravou jednoho váženého člověk na jakousi konferenci a pak zpátky do bezpečí domu, kde ten dotyčný bydlel, takže byl plně zajištěn před nebezpečím. Šlo o mudlu, takže se musel podle toho obléknout. Proto měl tmavé brýle a černý šátek okolo hlavy, aby mu nebyla vidět jizva, když měl teď ostříhané vlasy na krátko. Tím mohl zamaskovat i svůj opravdový věk.
Mělo jít o poklidnou cestu, kdyby se neobjevili problémy. Na konferenci se někdo toho muže pokusil otrávit, čemuž Harry na poslední chvíli zabránil a to tak, že jeho zásah nebyl vůbec poznat. No a pak při zpáteční cestě velmi pozdě večer, je někdo sledoval a snažil se je dostat z cesty. Avšak i tomu Harry zabránil, takže misi splnil úspěšně.
Nutno ale říci, že se Harry vůbec nezastavil a byl neustále ve střehu. Ale to už k této práci patřilo. Navíc náramně si to užil. A taky si zopakoval cizí jazyk, takže se i procvičil a to bylo fajn. Cviku není nikdy dost.
Napsal tedy podrobnou zprávu a poslal ji veliteli, který mu vzápětí poslal zadání k dalšímu úkolu. Mise ho opět poslala do zahraničí.
Komentáre
Prehľad komentárov
souhlasím s kumou :D ale jinak se to celkem vyvedlo jen co kdyby jsi to víc rozepisovala ;)
...
(mišule, 8. 9. 2013 16:50)