41. kapitola TP
V podobném duchu, kdy Harry jakožto lovec plnil zadané mise všude po světě, mu ubíhal čas, který ho dělil ode dne, kdy se měl vrátit zpět do kouzelného světa. Sice se těšil, že se znovu uvidí s Hermionou a ostatními, ale stejně tak mu bude chybět večerní posezení s Anthonym u rozdělaného ohně v krbu či cestování po světě, kde se snažil všem pomáhat a kde byl znám jako Tajemný přízrak. Konečně mohl něco dělat.
Den před jeho odchodem dostal od velitele volno spolu s Anthonym, takže mohli spolu strávit celý den a bavit se o všem možném.
„Nezdáš se mi moc nadšený, že se vracíš zpět ke svým přátelům,“poznamenal nakonec Anthony, který si nemohl nevšimnout Harryho občasného zamračeného pohledu, který rozhodně nepatřil ke štěstí a radosti, kterou by mě cítit.
„Ne jsem rád, ale… už to nebude takové jako předtím. Ani po Azkabanu by to nebylo stejné, kdybych tam zůstal, než by mě propustili. Stalo se toho až moc.“odpověděl Harry a zastavil se v chůzi. „V první řadě budu muset všem lhát a navíc mi bude chybět moje práce, do které jsem se pustil teprve nedávno.“
„Chápu, jak to myslíš, ale zkus to vzít z jiné stránky. Přece jenom máš úkol, který budeš po celou tu dobu plnit, takže se nudit určitě nebudeš. To se neboj. Zároveň budeš se svými přáteli, a proto si to zkus užít. Nikdy nevíš, kdy je pak znovu uvidíš. Jen si vzpomeň, jak málo si měl času, když tě velitel posílal do zahraničí plnit mise a já měl taky svoji práci. Skoro jsme se neviděli. Ber to tedy jako šanci, kdy máš možnost trávit svůj čas s lidmi, kteří tě mají rádi. Jde jen o jeden rok a ten rychle uteče. Ani nebudeš vědět jak a budeš zpátky mezi lovci na plný úvazek. Takže nakonec zjistíš, že to byla opravdu krátká doba a budeš si přát, aby byla delší.“promluvil Anthony a opět zavzpomínal přitom na své začátky. I on se dlouho smiřoval s tím, že se s přáteli a s rodinou už neuvidí, tedy mohl by, ale vystavil by je nebezpečí a to nechtěl. Nechtěl by se k tomu znovu vracet.
Harry nad těmito slovy zapřemýšlel a hned se cítil lépe. Lovec měl pravdu, neměl by se tedy ničeho bát. Nakonec prohlásil. „Jsem rád, že sis mě vybral, Anthony.“
„To já taky, chlapče. To já taky.“zašeptal tiše lovec a Harry si nebyl jistý, zda jeho slova opravdu zaslechl.
„Můžu se pak vrátit k tobě?“zeptal se mladík, když znovu vyrazili po cestě zpátky k domovu. Harry vnímal Anthonyho chatku jako svůj druhý domov, neboť prvním domovem se mu staly Bradavice, které musel nedobrovolně opustit.
„Ale jistě, Harry. Tvůj pokoj zůstane netknutý do té doby, než se vrátíš. Nemusíš se bát. Vždy tam bude místo pro tebe.“odpověděl Anthony a pak už tiše pokračovali v cestě.
Večer, jak bylo zvykem, poseděli u rozdělaného ohně. Ačkoli dneska po dlouhé době, na Harryho popud, mu Anthony znovu vyprávěl příběh o vzniku lovců a založení univerzity pro lovce. Mladíkovi se tento příběh líbil a lovec ho uměl opravdu dobře podat. Kdo by potom nechtěl, aby ten příběh vyprávěl znovu a znovu.
Ráno, i když Harry brzy vstal, lovec už v domě nebyl. Trochu ho to mrzelo, ale na druhou stranu chápal, proč se Anthony rozhodl být ráno pryč. Přece jenom se rozloučili včera a dnes by to pro ně bylo zbytečné. Jen by se zdržovali. Takto je to lepší. Sbalil si tedy všechny své věci do velkého batohu, který si nedávno koupil v mudlovském obchodě. Oblékl si černý hábit, kterým se zahalil a přemístil se pryč.
Objevil se v zapadlé londýnské uličce, která se nacházela nedaleko Děravého kotle, kde si potřeboval ještě něco vyřídit. Tam se nepozorovaně snažil přejít přes hostinec na dvůr k cihlám, aby se dostal na Příčnou ulici, kde se potřeboval nejdříve zastavit u Gringottů, než se vydá do Bradavic.
V Gringottově bance šlo všechno hladce, takže byl rychle hotov, což vůbec nečekal. Pak už jen zbývalo se nějak dostat do školy. Rozhodl se, že se znovu přemístí. Byl to taky nejrychlejší způsob dopravy. A jeho nejoblíbenější, tedy hned po létání na koštěti.
Tentokrát se objevil v hustém lese nedaleko staré barabizny, která dostala přezdívku Chroptící chýše díky jednomu vlkodlakovi, který se jmenuje Remus Lupin a byl nejlepší přítel jeho rodičů.
Dlouho se však nezdržoval a vydal se nepatrně vyšlapanou pěšinou k Bradavicím. Bylo nádherné počasí, takže nijak nespěchal a užíval si sluneční paprsky. I když utekla nějaká doba, kdy utekl z Azkabanu, stále bral tento volný pohyb venku jako velký dar, proto si ho nesmírně vážil a využíval ho plnými doušky. Nakonec však přece jenom stanul před velkými dveřmi do hradu. A vůbec mu nevadilo, že byly zavřené. Jednoduše se dveří jen dotkl a Bradavice během chvilky poznali, kdo se to vrátil. Dokázal vycítit, jak ho hrad vítá. Dveře se samy otevřely a pustili ho dál. Bradavice ho přivítali.
Byl doma.
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
V době, kdy se Harry přemístil na pozemky Bradavic, pocítil ředitel školy, že se něco stalo. Neváhal tedy a přivolal si k sobě Minervu a Severuse, kteří na hradě ještě zůstali a spolu se vydali k hlavní bráně, kde na ně čekalo překvapení v podobně zahalené postavy, která se dotýkala dveří a nehnutě stála na místě.
„Kdo jste?“zeptal se ředitel, když se přiblížili blíž. Severus zatím stál v pozoru nachystaný vytáhnout hůlku, pokud by to bylo potřeba.
Neznámý se otočil a díval se jejich směrem, přesto díky zahalenému obličeji v kápi hábitu, mu profesoři neviděli do tváře.
„Nepoznáváte mě, profesore?“optal se místo odpovědi zahalená osoba, čímž profesory pořádně překvapila. Mladík proto déle nečekal a pozvedl ruku k lemu kapuce, kterou si přehodil přes hlavu, aby ho konečně poznali. Nechtěl je více trápit.
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
Po Harryho odhalení tváře, profesoři překvapeně hleděli.
„Chlapče, jsi to vážně ty?“vydechl nevěřícně ředitel, který se několika kroky dostal až k Harrymu.
„Ano, pane. Jsem to já.“potvrdil mu Harry, který se po tomto nacházel v ředitelově obětí. To zase překvapilo Harryho, který toto rozhodně nečekal. Tedy ředitel se k němu vždy choval hezky a v některých případech jinak než ke kterémukoli studentovi zde, ale tohle. Kdo by to čekal. Zřejmě měl o něj ředitel pořádnou starost.
„Ani nevíš, jak jsem rád, že jsi v pořádku, Harry.“sdělil ředitel, který se narovnal a prohlédl si mladíkovu tvář, na které měl několik jizviček.
„Také jsem rád, že jsem zpátky, profesore,“zasmál se Harry a pohlédl na McGonagallovou a Snapea, které ještě nepozdravil. Hned to proto napravil. „Pane. Profesorko.“
„Ach Pottere. Je dobře, že jste zpět.“dostala ze sebe profesorka a mírně se usmála.
„Pottere,“spokojil se s pokývnutím hlavy Snape, přestože i na něm byl vidět oddech a snad i radost.
„Pojď, půjdeme do ředitelny, kde nám povíš, kde si celou tu dobu byl.“rozhodl ředitel a po Harryho boku následováni profesorkou a profesorem vyrazili.
Všechny moc zajímalo, co se s Harrym dělo, když utekl z Azkabanu a následně se dlouho neobjevoval a nedal o sobě nijak vědět.
Komentáre
Prehľad komentárov
No kapitolka je krasna :D
Ale zaujimalo by ma, prečo ho hrad tak prijal..
A som zvedava čo všetko povie riaditelovi a zastucom.. a ake budu reakcie ostatnych ked zistia ze zije..
A teprve vtedy ked zisttia, ze on je ten TP :D :D :D
...
(mišule, 18. 9. 2013 16:25)Ahoj, přídání dílu mě hodně překvapilo a rozveselilo, jen je zase škoda ta délka :( ale tak co už. Díl se mi líbil jen zase poznamenávám, že by jsi mohla více rozepisovat, ale asi jsi to už chtěla konečně posunout sem. No jsem zvědavá co za historku má Harry připravenou, jak bude reagovat až se potká s čmuchalem. No jak to bude prostě všechno dál probíhat :) jen tak dál ;)
Re: ...
(sam, 18. 9. 2013 17:12)díky a k té délce... však už mě v tomto znáš, ale někdy mám i dobré chvilky, snad jí bude v budoucnu dřív
,.,.
(kuma, 18. 9. 2013 16:14)no no ja ti nevim je to dobry ale jaksi mi tam neco chybi ale newim co kazdopadne chvalim atesim se na dalsi dil jak jim bude vykecavat co delal
Re: Re: ,.,.
(sam, 18. 9. 2013 17:11)
moc děkuji :-)
do budoucna mám v plánu to více rozjet, jen se mi to teď nedaří :-)
:D
(Domeenika, 19. 9. 2013 8:47)