42. kapitola TP
V ředitelně se nejdříve všichni pohodlně posadili. Předtím si však Harry odložil batoh a opřel ho o křeslo, na kterém seděl. Mírně a jen na chvilku se taky střetl s pohledem fénixe, který seděl na svém obvyklém místečku, a který mohl na Harrym oči nechat. I tento věrný společník byl rád, že se Harry vrátil zpět.
„Tak Harry, pověz nám, co se s tebou dělo celou tu dobu. Všichni jsme moc zvědaví, kde jsi byl.“pobídl ho ředitel, takže se tedy pustil do vyprávění. Nechtěl je více napínat.
„Poté co jsem přežil výslech, jsem se rozhodl pro útěk, neboť jsem neviděl jiné řešení, jak se z Azkabanu dostat. Nedokázal jsem to tam už déle snášet a s vědomím, že ministr bude můj konečný soud zdržovat, to jen podtrhovalo. Trvalo mi dlouho, než jsem našel místo, odkud bych mohl utéct, i když vyhlídka, že budu utíkat z nejvyšší věže Azkabanu, mi moc nepomáhala, a proto jsem se snažil najít jiné místo, odkud prchnout, jenže to se mi nedařilo. Nakonec jsem se tedy rozhodl, že to risknu a přece jenom uteču přes tu věž. Bohužel jsem si nevybral moc vhodný den pro útěk, ale už bylo pozdě couvnout a vrátit se zpět do sektoru vězení, kde jsem měl být. Takže se dalo čekat, že se něco nepovede, což se i následně stalo. Zřítil jsem se z té výšky přímo do rozbouřeného oceánu, kde jsem si myslel, že zemřu, protože jsem už neměl sílu s vodou déle bojovat a držet se na hladině. Moje tělo vypovědělo službu a já nakonec ztratil vědomí.“ Na chvilku se Harry odmlčel, neboť mu vyschlo v ústech. Jakmile se ale napil čaje, který se objevil na ředitelově stole ještě předtím, než se pustil do vyprávění, pokračoval ve svém vyprávění dál. „Přežil jsem však. A k mému překvapení jsem se probudil na břehu docela daleko od Azkabanu, ale i tak jsem se vybral do lesa, kde jsem se snažil ukrýt a eliminovat vystopování těch, kteří mě hledali. Sice jsem nebyl v blízkosti vězení, ale nebylo to dost daleko, abych se cítil v bezpečí. Měl jsem v plánu se nějak dostat skrz les, abych se následně někde ukryl a našel dočasný azyl. Avšak jeden večer, kdy jsem se utábořil na menší mýtince, což byla veliká chyba, mě vystopovali. Šlo o dva muže a ani jeden z nich nebyl od bystrozorů. Patřili ale ke kouzelníkům. Ubránil jsem se, i když bylo to jen díky mé náhodné magii, která se pod nátlakem vzburcovala. Jinak bych neměl jedinou šanci. Znovu jsem se dal na útěk a nezastavil se, dokud jsem se nedostal ven z lesa a objevil se na mýtině, kde nikde nic nebylo. Nakonec jsem se dostal do nějaké mudlovské vesničky, kde jsem vlastně zůstal do teď. Ujal se mě tam postarší pár hodných lidí, kteří bydlí v malém domečku na kraji vsi. Jsou to mudlové, takže myslím chápete, proč jsem se nedostal dřív k informacím o tom, že jsem byl konečně očištěn, takže jsem byl zase volný – svobodný člověk. A když už jsem se to úplnou náhodou dozvěděl, tak jsem i tak dřív přijet nemohl, protože jsem chtěl nejdřív dokončit ročník v mudlovské škole, do které jsem nastoupil, když jsem našel útočiště u těch lidí ve vsi. No a to je vše, co se se mnou dělo, profesore.“ Zakončil to Harry a znovu se napil. To mluvení ho vyčerpalo, neboť takto dlouho ještě nikdy nemluvil. Aspoň ne v blízké době a jestli někdy vůbec.
Profesoři, kteří ho pozorně poslouchali, se jen podivovali nad Harryho příběhem.
„Chodil jste do mudlovské školy?“ujišťoval se Snape a pozoroval ho při tom.
„Ano, pane. Já nevěděl jsem, zda se budu někdy moci vrátit do Bradavic a kouzelnického světa. Proto jsem se rozhodl nastoupit do mudlovské školy. Stejně bych nemohl dělat nic jiného, jsem jen dítě, které není plnoleté. Tedy pokud bych se nerozhodl někde načerno pracovat, proti čemuž byli zásadně ti lidé proti.“odpověděl Harry, který se snažil udržet svoji upravenou verzi příběhu tak aby vypadala pravdivě.
„Kdo byli ti lidé, pane Pottere,“chtěla vědět profesorka.
„Kvůli jejich bezpečí, bych si nechal jejich jména a místo, kde bydlí pro sebe. Nechci, aby se jim něco stalo. Nemám v plánu je i dál vystavovat nebezpečí, ve kterém byli, když si mě u sebe nechali a které by to pro ně ještě mohlo znamenat.“odpověděl Harry pohotově a podíval se na ředitele, který ho plně chápal.
„Jak jsi jim vysvětlil, že si musel odejít?“zajímal se ředitel, který si převzal slovo.
„No,“váhal Harry s odpovědí. „Vysvětlil jsem jim, že za pomoci policie se mi podařilo zjistit, že mám ještě jednoho příbuzného, který mě hledá. Chápali to, i když byli smutní, že musím odejít a opustit je tak. Za tu dobu mě přijali do své rodiny.“
V ředitelně byli až do večera, proto profesoři měli ještě hodně otázek. Když je však vypotřebovali, musela se vyřešit záležitost ohledně školy. Přece jenom zameškal druhý a třetí ročník, takže mu chybí znalosti k tomu, aby mohl nastoupit do čtvrtého ročníku, ve kterém by měl po prázdninách být, takže byli jen dvě možnosti, co se s tím dalo udělat. Buď nastoupí do druhého ročníku, anebo se pokusí zameškanou látku dohnat přes prázdniny, což je skoro nemožné, protože mu chybí dva ročníky a mám jen na to dva měsíce. Přesto dal rozhodně a pevně najevo, že to dokáže dohnat a vše se zvládne naučit. Proto bude na konci prázdnin skládat souhrnné testy ze všech předmětů, aby se vidělo, zda může Harry nastoupit do ročníku se svými vrstevníky.
Po tomto však zbývala ještě jedna věc vyřešit a to ta, kde bude Harry přes ty prázdniny bydlet. Sice mu velitel říkal, že bude nejspíš na ústředí řádu, ale kdo ví. U ředitele nikdo neví, co si zrovna usmyslí.
„Budu se muset vrátit k Dursleyovým?“našel mladík odvahu se zeptat, protože vrátit se k nim… to by se možná radši vrátil zpět do Azkabanu. Myslím, že moje pocity a obavy docela jasně vycítil Snape, protože jemu nic neunikne. Přesto mladíkovi odpověděl ředitel.
„Ke svým příbuzným se už nevrátíš, Harry.“
„Ale, kde tedy budu. Můžu snad zůstat tady v Bradavicích?“ptal jsem se dál.
„Ani tady nebudeš, chlapče. Víš moc dobře, že to nejde. Budeš bydlet u svého kmotra na ústředí.“ Tak touto odpovědí mě zcela zaskočil.
„Toho ale zabili, pane,“prohlásil jsem těžce. Tímto jsem zase zaskočil profesory já. Asi nečekali, že budu znát svého kmotra.
„Takže víte o Siriusovi.“konstatovala profesorka.
„Ano, ale dozvěděl jsem se to až po jeho útěku, kdy mi bylo řečeno, že zemřel.“odpověděl Harry, který to stále nechápal. „Sirius tedy žije?“
„Ano, žije. Avšak zůstal v podobě psa. Byl totiž zvěromág. To je člověk, který se dokáže přeměnit na zvíře.“sdělil ředitel a vyhnul se podrobnému popisu, co to ta zvěromagie je. „Dále budeš bydlet s Remusem Lupinem, který byl přítel tvých rodičů. Avšak na ústředí se bude vyskytovat i plno dalších lidí, kteří se tam někdy sem tam zdrží, takže sám rozhodně nebudeš. Navíc kvůli tvému studiu se na ústředí bude vyskytovat i profesor Snape. Jistě se tedy nebudeš nudit.“
Mladík byl ale zabrán do svých myšlenek. Stále úplně nevěřil tomu, že Sirius žije. Uvěří tomu, až ho uvidí.
Dlouho čekat nemusel, protože se i s ředitelem a profesorem Snapem letaxovali na ústředí, kde je krb vyhodil v prostorné kuchyni, kde za stolem seděl jakýsi muž s nějakou slečnou a pod nimi pobíhal černý pes, který se podobal smrtonošovi, který však ve své činnosti přestal hned, jakmile se objevili.
„Albusi, děje se něco?“zeptal se hned ten muž, když se tak nečekaně tady všichni tři objevili.
„Všechno je v pořádku Remusi, jen jsem přivedl Harryho, který se dnes objevil v Bradavicích.“odpověděl rychle Albus a Čmuchal nastražil uši. „Harry, dovol mi představit ti Remuse Lupina, slečnu Tonksnovou a Čmuchala čili Siriuse Blacka tvého kmotra.“
Čmuchal na nic nečekal a přiběhl k Harrymu, který ho pozorně pozoroval a poklekl na jedno koleno.
„Siriusi, jsi to opravdu ty?“zeptal se opatrně Harry, přičemž mu hned přišla odpověď v podobě radostného štěkotu a následného skoku obrovského psa, který tak Harryho povalil na zem, neboť něco podobného nečekal. Čmuchal začal Harryho i oblizovat, takže trvalo nějakou dobu, než se Sirius uklidnil a Harry se mohl postavit zase na vlastní nohy.
„Teda Siriusi,“zabrblal Harry, ale všichni věděli, že to myslí dobře. „Ehm rád vás poznávám, pane Lupine, slečno Tonksnová.“ Otočil se k Remusovi a Tonksnové, kteří se přestávali pomalu smát, jaký dostali záchvat smíchu, když tak Sirius vyváděl. Tedy Snape se už dávno vytratil a Albus také, jen mu tam nechal jeho hůlku.
„Já tebe také, Harry a tykej nám,“usmál se Remus, který si spolu s Tonksnovou nechali něco málo od ředitele vysvětlit. Zbytek jim pak sdělí až na poradě řádu, která bude ještě dnes večer. Tonksnov vzala Harryho nahoru po schodech a našla mu pokoj za příslušné asistence Čmuchala, zatímco Remus se pustil do vaření večeře.
„Tak tohle bude tvůj pokoj. V klidu se vybal a pak přijď za námi dolů. Provedeme tě tady a pak se navečeříme.“promluvila Tonksnová a nechala ho samotného, dokonce i Čmuchal odešel.
Harry tak dostal možnost si tak v klidu vybalit a utřídit si rozlítané myšlenky. Část úkolu se mu podařilo splnit. Dostal se zpět a je na ústředí. Všechno vychází, jak má.
Teď už jen musí nějak přežít tento rok zde a hrát svoji roli, která nebude vůbec jednoduchá.
No snad to dokáže.
Komentáre
Prehľad komentárov
Děkuji za věnování :) určitě mě to potěšilo. No páni takhle pozdě přijít na tvůj díl, že se nestydím :D Ale jinak se ti díl povedl, příběh který jsi vymyslela je taky celkem slušný, reakci Siriuse jsem čekala přesně takovouhle :D a myslím si správně, že Harry bude chtít přijít na způsob jak Siriusovi navrátit podobu? no těší se co bude dál a doufám, že ten díl přijde brzo, když jsem ho objevila tak pozdě :)
Re: ...
(sam, 9. 10. 2013 14:32):-) uvidím, jak to všechno dám dohromady s ostatními věci
:D
(Domeenika, 1. 10. 2013 22:00)
Pekne si to spracovala..
Ale ubehlo niekoľko rokov, čo? Zvyšok druhého ročníka bol vo väzení a tretí ročník sa učil za lovca? A teraz je začiatok prázdnin.. A v minulej kapitole prial Hermione k skúškam NKU.. tak v ktorom je Hermiona ročníku?
No som veľmi zvedavá ako to bude pokračovať, a hlavne na nejaké dramatické scény :D :D :D
A dúfam, že pribudnú nové kapitolky aj k iným poviedkam :D :D :D
Re: :D
(sam, 1. 10. 2013 22:16)
Máš pravdu :-) Zbytek druhýho ročníku Azkaban a pak ve společnosti lovců.
Jinak Hermiona dostala možnost přeskočit dva ročníky, takže půjde do šestého :-) hold geniální člověk :-)
A teď k dalším povídkám zde :-) jak se zjistilo, není tak jednoduché po někom pokračovat ve psaní, takže chvilku trvá, než člověk dá dohromady hrubou konstrukci, aby navázal. Momentálně jsem na řadě s fénixem a osobně doufám, že se do něho pustím co nejdřív :)
,.,.
(Kuma, 30. 9. 2013 22:02)Dekuji za venovani a co rict ke kapitole dnes nemam co vytknout jaksi mi to zapadlo do prubezneho deje a spis ocekavam nadchazejici kapitoly kde nam harry ukaze jak ty dva roky uciva zvladne :D ti se budou divit jak to dokazal
...
(mišule, 9. 10. 2013 10:06)