44. kapitola TP
V den mistrovství museli vstávat brzy ráno. Hermiona se s nimi měla sejít v Děravém kotli, odkud se pak nachystaným přenášedlem dostanou na mistrovství, kde na ně bude čekat stan, neboť tam jednu noc přespí.
Harry se nedočkavě jako první letaxoval do hostince, kde už na ně Hermiona čekala.
„Mio,“pozdravil ji Harry a vzápětí už byli v silném přátelském objetí. „Jsem tak rád, že tě zase vidím.“
„Já také. Je dobře, že ses vrátil. Bála jsem se, co s tebou je.“promluvila Hermiona, která dneska ráno také nemohla dospat, jak se těšila. Sice si s Harrym dopisovaly, ale neviděli se.
Nic dalšího si však nestihli říct, protože byl nejvyšší čas se přemístit přenášedlem, které na ně čekalo. Dopad byl tvrdý, ale byli na místě.
Harry spolu s Hermionou jen překvapeně koukali. Něco takového ještě nikdy neviděli a nezažili a to u Harryho bylo co říct. Na kopci se rozprostíral veliký stadion pro famfrpál a všude okolo stály stany a mezi uličkami byla spousta lidí. Prostě blázinec, ve kterém by se čert vyznal.
„Skupinka z Děravého kotle,“promluvil někdo a teprve teď Harry zaregistroval dva muže, kteří se k nim blížili. V ruce měli jakousi soupisku, kde si něco odškrtli.
„Dobré ráno,“pozdravil Remus a podal jim přenášedlo.
„Dobrýtro,“pozdravili také a přešli k formalitě, přičemž jeden z nich si převzal použité přenášedlo a hodil ho do velikého pytle. „Vaše jména?“
„Remus Lupin, Harry Potter a Hermiona Grangerová,“nahlásil jim Remus.
„Dobře, můžete jít. Váš stan je u lesa zhruba půl míle tímto směrem, jde o druhý úsek. Stan je označen vaším jménem, pane Lupine, takže ho lehce najdete.“sdělil jim druhý z dvojice, který držel tu listinu. „Pokud ne tak po každém úseku chodí lidé, kteří vám pomůžou.“
„Moc vám děkujeme. Dorazil už Arthur Weasley s Amosem Diggorym?“optal se ještě Remus.
„Ano, asi půl hodiny před vámi.“odpověděl jim první muž a poodešli k další skupince, která dorazila. Měli tu opravdu narváno.
„Tak pojďte, najdeme ten stan a můžeme se ubytovat. Čmuchale, dávej pozor. Hlavně se drž u nás.“pobídl je Remus a vydali se na cestu podél lesa.
Netrvalo jim to dlouho a stan našli i bez pomoci. Na první pohled vypadal obyčejně, ale když vešli, rozprostřel se před nimi veliký prostor. Prostě kouzlo. Byli tu dva pokoje, jedna větší společná místnost s kuchyňkou a pak malinkatá koupelna. V jednom pokoji se ubytoval Harry s Hermionou, protože tu byli dvojpatrové postele, kdy si Harry vzal horní palandu, jakmile si Hermiona vybrala tu spodní. No a Remus s Čmuchalem měli ten druhý pokoj.
„Tak děcka,“oslovil je Remus, když se potkali ve společné místnosti. „Máte teď volno, nejpozději se však v sedm sejdeme tady. Je to jasné. Hlavně na sebe dávejte pozor. My s Čmuchalem zatím půjdeme najít Arthura, abychom se dohodli o večeru.“ A s tím oba odešli.
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
Voldemort seděl ve velikém křesle, který tak trochu připomínal trůn, dnešek byl však v něčem jiný. Temný pán získal dočasnou sílu a to díky krvi jednorožce, kterou mu přinesl Červíček, když opětovně nezvládl otevřít Tajemnou komnatu. Tímto činem se pokusil aspoň zmírnit zlost svého pána, což se podařilo.
„Nechal jsem si vás zavolat,“oslovil Voldemort své smrtijedy, kteří stáli v půlkruhu okolo jeho trůnu, na kterém seděl. „Je to už dlouho, co jste tu tak stáli naposledy, i když někdy mi to připadá jako by to bylo včera. Konečně mám však sílu dočasně zpátky, i když až se mi vydaří můj plán, budu ji mít natrvalo a budu neporazitelný s ještě větší silou, než kdy předtím.“chvástal se. „Plno z vás však chybí. Většina mých věrných trčí v Azkabanu a někteří opovážlivci se rozhodli raději utéct. Však poznají můj hněv. Nakonec se tu jako první ukázal Červíček, i když ten to dělal spíše ze strachu než z povinnosti ke mně.“
„Můj pane, snažil jsem se…“vyhrkl zničehonic Lucius Malfoy, který tak nechtěně skočil pánovi do řeči, což nebylo dobré.
„Zrovna ty se nemáš co ozývat, Lucie, avšak těší mě, že jsi sis vydobyl postavení na ministerstvu a pomohl usvědčit toho spratka. Všichni se mi však můžete odvděčit a to tím, že zaútočíte na mistrovství ve famfrpálu, kde bude spousta lidí. Ukážete tak všem, že se Lord Voldemort vrátil. A ty Lucie, budeš mít tu čest a povedeš dnešní útok.“otočil svůj pohled na Luciuse, který se okamžitě přikrčil v pokloně.
„Ano, pane. Jistě. Jaká čest.“řekl Lucius, který neměl jedinou šanci odporovat, pokud by nechtěl přijít k úhoně. Jen doufal, že se nic nepokazí. Po tomto krátkém oznámení už mohli smrtijedi odejít, jen jeden z nich ne.
„Severusi, ty ještě počkej.“přivolal si Voldemort svého lektvaristu zpět.
„Ano, můj pane.“poklonil se Severus, který se modlil, aby nebyl v podezření.
„Máš nějaké zprávy o tom spratkovi, když si teď v Bradavicích a jsi členem toho Brumbálova spolku.“zeptal se Voldemort se zájmem, kde opravdu záleželo na jeho odpovědi.
„Potter se vrátil do Bradavic, pane. Zničehonic se tam objevil na začátku prázdnin a momentálně je na ústředí, kde ho má Brumbál pod dohledem celý den spolu s několika členy řádu, kteří na ústředí zůstávají.“odpověděl narovinu, protože nemělo cenu takovou informaci tajit. Brzy by na to jistě přišel sám. Pokud už to nevěděl.
„Takže náš Zlatý chlapec se vrátil zpět, výborně. Potěšil jsi mě.“ušklíbl se Voldemort, avšak vypadalo to více děsivě než by si kdo myslel. „Budeš mít proto ode mne za úkol toho chlapce sledovat.“
„Jak si přejete, pane.“odsouhlasil to Severus.
„A teď mi uvaříš několik lektvarů, které nutně potřebuji. Zabere ti to nějakou dobu, takže jsi dnes omluven z akce na mistrovství. Červíček ti bude celou dobu při ruce.“ Tím mu Voldemort znemožnil rychle poslat vzkaz Albusovi, aby zabránil masakru. Povedlo se mu to až pozdě večer, kdy už možná bylo pozdě, ale dřív to udělat nemohl. Doufal tedy, že to k něčemu nakonec bylo.
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
„Nepůjdeme se projít?“navrhl Harry po chvíli a Hermiona s radostí souhlasila.
„Jak pokračuješ ve studiu,“zajímala se.
„Docela dobře, myslím, že to všechno zvládnu a budu tak moci nastoupit do čtvrtého ročníku. Ale co ty, už přišly výsledky z NKÚ?“otočil pozornost na ni.
„Ještě ne, ale měly by přijít každou chvíli. Nevím, jestli se mám bát, nebo radovat.“odpověděla váhavě a mírně se začervenala. „Třeba jsem to neudělala.“
„Určitě ano, Mio. Udělala jsi je jistě levou zadní. O to se nebojím.“povzbudil ji Harry a vzal ji okolo ramen. „Buď v klidu a až přijdou výsledky, budeš překvapená. Věř mi.“
„Opravdu si to myslíš, nebo to říkáš jen tak.“zajímalo Hermionu.
„Řekl jsem snad někdy něco, co bych nemyslel vážně?“podíval se na ni a když viděl, že se Hermiona pousmála pokračoval. „Tak vidíš. Co se podívat k těm stánkům tam vzadu.“
„Tak tedy pojďme.“souhlasila Hermiona a nechala se vést. Harry ji u stánků koupil různé sladkosti a nějaké věci na památku. No a Hermiona, aby jen tak nestalá, se na chvíli odpojila a koupila Harrymu aspoň přívěšek s koženou šňůrkou, který si hned nasadil na krk a schoval pod tričko.
Užili si spolu krásný den a bavili se jak nikdy dřív.
V sedm byli vzorně zpátky ve stanu, kde už na ně čekali Remus s Čmuchalem.
„Máte hlad?“zeptal se jich na první věc, která Remuse napadla.
„Jedli jsem,“odpověděli zároveň, takže se všichni rozesmáli.
„Dobře, aspoň se nebudeme zdržovat. Těšíte se?“řekl Remus.
„Jasně,“zhodnotil to Harry.
„Ano, bude to zajímavé.“přidala se Hermiona.
Následně se vydali ke stadionu, kde se potkali a panem Weasleym a jeho dětmi a s panem Diggorym a jeho synem. Spolu pak šli na svá místa, kde měli perfektní výhled na celé hřiště. Nejvíc nadšený byl asi Ron, který byl velkým fandou Viktora Kruma, jinak všichni to brali celkem v klidu. Pokud nepočítal Čmuchala, který neurvale vrtěl ocasem a otáčel hlavu sem a tam. Div skoro neposkakoval.
Zápas skončil celkem brzy a s nečekaným výsledkem. Krum sice za Bulharsko chytil zlatonku, ale i tak vyhrálo Irsko. Weasleyovic dvojčata tak vyhrála sázku, které nikdo nevěřil, že by mohla vyhrát.
Následně šli s Weasleyovými do jejich stanu, kde se slavilo vítězství Irska a vlastně celého mistrovství. Byla to úžasná hra, která se musela ocenit. Hermiona se zapojila do žhavé diskuze s dvojčaty a Harry zase prohodil několik slov s Cedrikem, který se pak přidal k dvojčatům a Hermioně. Harry tak zůstal sám, ale nevadilo mu to. Využil toho a zašel k Remusovi, u kterého si vyjednal propustku do jejich stanu. Naštěstí ho Remus pustil samotného, i když původně s ním chtěl poslat Čmuchala, ale vymluvil mu to.
V klidu tak procházel mezi stany, ve kterých se slavilo. Užíval si tu chvilku, kdy byl sám a nikým nerušen.
Navíc se odpojil schválně od těch oslav, neboť chtěl zkontrolovat celé kempoviště, jestli se nic neděje. Cítil totiž, že se něco stane a ten pocit nechtěl podcenit. Už hodně krát mu pomohl.
Když byl až na druhé straně od místa, kde ležel jejich stan, tak se to stalo. Asi čtvrt míle po jeho pravé straně se objevila skupinka smrtijedů, která začala řádit. Proto neváhal, přivolal si svůj plášť, kterým se zahalil a pustil se do boje.
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
Remus a spol se perfektně bavil, když se najednou začali ozývat rány, výbuchy a křik. Něco se dělo. Remus proto vyběhl ven, aby se podíval co se to děje. Pak s hrůzou v očích se vrátil do stanu, kde už veselí utichlo.
„Rychle pryč. Není čas – rychle ven. Jsou tu smrtijedi.“vyhrkl na všechny a začaly se dít věci. Všichni v panice vyběhli ze stanu a dali se na útěk směrem k lesu jako už vícero kouzelníků. Hermiona se však zastavila a podívala se na Remuse.
„Harry. Není tu Harry.“vykřikla a zděsila se. Remus po tomto zbledl také. Úplně zapomněl, že ho poslal do jejich stanu.
„Utíkej k lesu a schovej se tam, Hermiono. Já Harryho najdu. Teď běž. Pokus se dohnat ostatní.“ Remus s Čmuchalem běželi jak o život k jejich stanu, který byl odtud nedaleko, avšak bylo to blízko od těch útoků.
„Harry,“vběhl s křikem do stanu, který byl na několika místech potrhaný. „Harry.“ Křikl znovu, ale nikdo se neozýval. Nebyl tu. Mohl jen doufat, že se dal na útěk také.
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
Pomalu se smrtijedi začali vzdávat a přemisťovat se pryč, když zjistili, že proti tomu neznámému bojovníkovi nemají nejmenší šanci.
„Kdo jsi, cizinče, že se protivíš rozkazům Temného pána?“odvážil se zeptat jeden ze smrtijedů, který tu ještě zůstal. Zbytek té sebranky byl už dávno pryč.
„Nemám důvod ti odpovídat. Jsi pouhý zločinec, nic víš.“prohlásil Harry, ale rozhodl se využít své přezdívky. „Ale když o to tak stojíš. Jsem Tajemný přízrak a teď budeš pykat.“
Po tomto prohlášení smrtijed ztuhl a přišel tak o možnost se přemístit pryč, neboť Harry toho využil a dotyčného omráčil a spoutal. No a protože se tu zdržel až moc dlouho, na nic nečekal a zmizel. Objevil se ve stanu v pokoji, který obýval spolu s Hermionou, jen nutno říci, že stan byl na zboření. Rychle tedy schoval svůj lovecký hábit a spěšně proletěl pohledem svá zranění, kterým se bohužel nevyhnul. Stále se měl co učit. Částečně si je dokázal vyléčit, ale ne úplně. Byl však mimo nebezpečí života a to bylo hlavní.
Nakonec se rozeběhl k lesu, kam většina lidí utíkala, když se smrtijedi objevili a kde by mohl najít i Hermionu a ostatní. Jen doufal, že jsou všichni v pořádku. Vyčítal by si, kdyby to tak nebylo.
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
Hermiona utíkala, ale jakmile si byla jistá, že je už daleko od té hrůzy zastavila a nebyla sama.
„Kde je Remus?“zeptal se Arthur, pohlédl na své děti a nakonec se pohledem zastavil na Hermioně.
„Šel do našeho stanu, kde by měl Harry být,“odpověděla tiše. „Vůbec jsem nevěděla, že šel pryč.“
„Harry nebyl s námi? Nevšiml jsem si, že by odešel,“divil se Arthur, kterého to zcela zaskočilo.
„Odpojil se, když jsme spolu domluvili. Šel za panem Lupin a ten mu dovolil jít do stanu.“upřesnil to Cedric, který je viděl. „Asi byl unavený. Nebo toho na něj bylo moc, po tom všem, čím si prošel.“
„Snad budou v pořádku,“řekl si pro sebe Arthur, ale slyšeli ho všichni.
Dlouho nečekali a objevil se Remus s Čmuchalem.
„A Harry? Kde je?“zeptala se Hermiona, která se bála.
„Ve stanu nebyl. Zřejmě také utekl do lesa jako ostatní, když se smrtijedi objevili.“oznámil Remus, ač nerad. „Neboj se, Hermiono, najdeme ho. Čmuchale, pokus se Harryho vystopovat. My tu počkáme.“
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
Mladík se protloukal lesem. Stále ještě utíkal, protože běh ho bavil, takže proč toho nevyužít, že. Dostával se však stále dál, takže musel změnit směr, aby zbytečně někde nezaběhl moc daleko. Těžko by to pak vysvětloval. Navíc tak nemusel zpomalovat a dál mohl běhat.
Nakonec ho přece jenom něco donutilo zastavit. Uslyšel totiž štěkot, který mohl patřit jedině jednomu člověku tedy tvoru. A potvrdilo se mu to, jakmile z houští vyběhl smrtonoš.
„Čmuchale,“zavolal tedy a během mžiku byl povalen na zem a olizován. „Nech toho Siriusi.“ Smál se. „No tak, jsem v pořádku. Už můžeš přestat.“
Přesto trvalo nějakou dobu, než mu Čmuchal dovolil vstát.
„Ty mě odvedeš za ostatními, že?“ptal se zbytečně Harry a nechal se vést. Překvapivě nebyl od nich až tak daleko.
„Harry,“zvolali všichni, když se s Čmuchalem objevili. První u něj byla samozřejmě Hermiona, které spadl kámen za srdce.
„Tolik jsem se bála, ale co to…“pronesla. „Jsi zraněný!“ Tak u toho zpozorněli všichni.
„Nic to není, jen jsem při tom útěku do lesa zakopl o kořeny stromu a trochu se pomlátil. Jsem v pořádku,“ujišťoval je rychle, čímž je uklidnil, ale stále ne dostatečně.
„Severus se ti na to podívá, hned jak budeme doma.“rozhodl Remus, který měl výčitky svědomí z toho, že ho nechal samotného a nehlídal ho.
„Ale to opravdu není potřeba. Jde jen o odřeniny.“snažil se ho Harry ujistit, ale Remus se nedal přemluvit, tak to Harry nakonec vzdal. Však se pak přesvědčí, že mluvil pravdu.
„Myslíte, že už se budeme moci vrátit zpátky?“zeptal se Ron, kterého už to v lese nebavilo. Také se ještě bál, ale snažil se to nedávat najevo. Nechtěl být za sraba.
„Chvilku počkáme a pak se pomalu vrátíme ke stanům, kde si sbalíme věci a odejdeme.“promluvil za všechny Remus, ale zbylí dva dospělí s ním souhlasili.
Komentáre
Prehľad komentárov
Dnes ráno, když jsem měla čas, jsem sem nahlídla a co nevidím, další kapitolka, málem jsem kvůli ní nestihla bus jak jsem se začetla :D prozážila mi den a zvedla náladu. Jen mě mrzelo, že jsi nerozepsala souboj Přízraku se smrtijedy, ale s tím už asi nic nenadělám. Myslím si že v příštím díle by mohl být vztek Voldíka a taky že Severus by mohl přijít na to, že to nejsou jen odřeniny ale důsledky kleteb, což by ho donutilo k přemýšlení a začal by si dávat větší pozor a spojitosti dohromady :D no ale asi to nechám na osudu nebo-li spíše na autorce jak se s tím popere ;) hodně štěstí :)
Re: ...
(sam, 1. 11. 2013 14:24)
To jsem ráda, že se ti kapitolka líbila a pozor na ty autobusy :-) nechci tě mít pak na svědomí, že nedorazíš na první hodinu.
Voldík bude zuřit - to můžu prozradit už teď :D Tohle ja vlastně první věc, co potvrzuji - asi začínám měknout.
A Severus... uvidíme, přece jenom je hodně všímavý, že. :-)
:-)
(Domeenika, 30. 10. 2013 20:33)
Peknankapitolka.... Ale neviem sa dockatbkedy zistia ze harry je tajemnym prizrakom :-)
Tvoja kapca bude stopro skvela a ja dufam v skory pridavok :-)
Re: :-)
(sam, 30. 10. 2013 21:45)
Díky :-)
taky se těším na bod, kdy se k tomu dostanu.
Snad se to povede a brzo.
kuk :)
(Sanny, 30. 10. 2013 12:57)
Mnoo takže si přidala další kapitolku a dlouhou! Ale i tak.. mi přišla krátká ... jsem ji přečetla za chvíli :D .
.. hm co mě překvapilo bylo to, že se Harry vůbec nebavil s Ronem či dvojčaty... no třeba to v dalších kapitolkách vysvětlíš :D jsme zvědavá jestli ten koho chytil je Malfoy.. ale asi ne no.. :D Mno tak, přeji hodně zdaru s fénixem a ať napíšeš skvělou kapitolku, na kterou budu moc navázat. :D
Re: kuk :)
(sam, 30. 10. 2013 21:44)
Vysvětlené to bude později :-)
Jinak jestli to byl Lucius? - uvidíš.
...
(mišule, 31. 10. 2013 20:34)