45. kapitola TP
Na ústředí se vrátili hned, jak si sbalili věci z poničeného stanu a jak se se všemi rozloučili. Byla s nimi i Hermiona, která se vrátí domů až zítra odpoledne, jak bylo původně domluveno. Je totiž zbytečné, aby se vrátila ještě teď domů, když bylo zhruba půl dvanácté večer.
Remus posadil Harryho do křesla a šel najít Severuse, který seděl zamračeně v kuchyni a popíjel silnou černou kávu, která by většinu lidí porazila.
„Co chceš?“utrhl se na Remuse, který do kuchyně vletěl jako by mu za patami hořelo a který ho zcela jistě vyrušil za svých myšlenek, do kterých byl ponořen.
„Potřebuji tě.“vyhrkl Remus, který jeho špatnou náladu v klidu přešel. Nebylo to u Severuse nic nového, i když tentokrát jeho nálada byla oprávněná, jenže to Remus nemohl vědět.
„S čím?“zeptal se Severus a konečně se podíval na ušpiněného uhnaného vlkodlaka. Měl špatné tušení.
„Smrtijedi zaútočili na mistrovství. Harry je zraněný,“odpověděl rychle a potvrdil tak Severusovi černé myšlenky.
„Kde je?“ptal se Severus, který rychle vstal a jeho nálada byla te tam.
„V knihovně,“odpověděl zase Remus a následoval Severuse, který šel jako první.
Když dorazili do knihovny, našli tam mírně bledého Harryho rozvaleného na křesle, kde u něj stála vystrašená Hermiona. Oba byli taktéž špinaví a Hermiona navíc k tomu vypadala, že je v mírném šoku.
„Co vás bolí?“zeptal se hned ve dveřích Severus a zastavil se před svým studentem. Harry se hned po této otázce v sedě narovnal, aby čelil svému profesorovi.
„Nic mi není, jsem v pořádku. Jen několik škrábanců a modřin. Vždyť jsem jen spadl. To je všechno. Navíc na mistrovství bylo daleko víc a vážněji zranění lidé. Nemusí se kolem toho dělat pozdvižení, jenže Remus vyšiluje i tak.“bránil se Harry, který litoval, že si zranění nezahojil více. Nebyl však na to čas a ani síla. Tedy mohl by použít sílu, jenže by riskoval, že by se dostal do velmi nevýhodného stavu a to on rozhodně nechtěl. Ne v tuto dobu a chvíli, kdy ho bude potřeba.
„To posoudím sám, pokud dovolíte,“zamračil se profesor, který nedal na jeho slova. „Svlékněte si to tričko.“
No a protože moc dobře věděl, že nemá cenu se dohadovat, udělal to, co po něm profesor chtěl. Přemýšlel však, zda by mě použít maskovací kouzlo aspoň z části, kvůli jizvám, ale na to také neměl dost energie, navíc by si toho jistě profesor Snape všiml a to by mu moc nepomohlo. Musel by toho pak ještě více vysvětlovat, což nemá zapotřebí. A také by ho to mohlo uvrhnout do podezření a to nepotřeboval už vůbec. Bylo ještě moc brzy. Odhalil tak tedy svá lehká zranění a jizvy, ke kterým přišel v Azkabanu a při práci lovce. Schválně se vyhýbal pohledu na Hermionu, protože nechtěl vidět bolest a šok v její tváři. Záměrně se taky nepodíval na Remuse a Čmuchala, kde by to bylo obdobné. No a Severus to v klidu přešel a věnoval se jenom poraněním, které měl a za to mu byl Harry vděčný. Však jako jediný, kromě Siriuse, znal pravidla v Azkabanu a jak to tam vůbec chodí. Vždyť on sám strávil ve vazbě necelých čtrnáct dní, než byl propuštěn díky silné obhajobě Albuse Brumbála. A i čtrnáct dní strávených v Azkabanu člověka doživotně poznamená. Nemluvě o Siriusovi, který v Azkabanu strávil téměř dvanáct let.
„Nic vážného, přesně jak jste říkal, Pottere, takže vám to jen natřu desinfekční mastí, abyste nedostal zánět. Zahojit by se to mělo samo do několika dnů.“rozhodl Severus, což Harry dopředu věděl, jenže ho nikdo neposlouchal. Neměl jim to za zlé, ale zbytečně přeháněli.
„Odkud máš všechny ty jizvy?“zeptala se opatrně Hermiona, když mu Severus natíral zranění. Sice zhruba tušila, odkud je má, ale i tak to chtěla slyšet od něho. Nebylo však možné získat tolik jizev jen z Azkabanu, nebo snad ano?
„Tak různě,“nepřiblížil to mladík a podíval se jinam.
„Ne, chci to vědět. Odkud máš ty jizvy. Kdo ti je udělal?“trvala si na svém Mion, přičemž na ní Remus spolu se Severusem hodili pohledem, aby to nechala být. Nebylo nejlepší to vytahovat pod tlakem, když o tom nechtěl mluvit sám. Čmuchal zase netrpělivě přešlapoval, i on by rád věděl, odkud má jeho kmotřenec tolik jizev, všechny z Azkabanu určitě nemohly být. O tom by snad věděl, i když po útěku ne. Co se tedy jen stalo?
Harry si povzdechl. Vždyť je to jedno, zda to řekne nebo ne. Stejně většinu věcí zatají. „Několik z nich je z Azkabanu a z Azkabanského lesa. No a pak od příbuzných.“ Nutno dodat, že poslední větu více méně vyhrkl, protože do poslední chvíle nevěděl, zda to řekne a prozradí tak chování svých příbuzných k němu. Nakonec to tiše řekl, protože k příbuzným se už stejně nevrátí, tak o co šlo, že? Jen tohle nechtěl vytahovat na světlo. Kdo by taky chtěl.
„Zopakujete nám tu poslední větu, pane Pottere?“optal se překvapeně Severus, který si myslel, že snad špatně slyšel, tedy věděl o tom, že se o toho kluka nestarají nejlépe, ale nečekal by týrání. Toho by si snad všiml, on sám byl týrán svým otcem, takže znal příznaky týraného dítěte, nebo si to aspoň myslel.
„Myslím, že jste slyšel velice dobře.“nedal nic najevo Harry, který odstrčil profesorovy ruce a prudce vstal, kdy si i nasadil zpátky své špinavé a potrhané tričko.
„Harry, zastav se a řekni nám to ještě jednou,“promluvil uklidňujícím tónem Remus, který uvnitř sebe zas až tak klidný nebyl. Snažil se jen uklidnit situaci, protože, kdo by taky klidný byl, když se dozví takovou zprávu. No a Čmuchal doslova řádil, jakou měl zlost a nemohl s tím nic udělat.
„A co chcete slyšet!“utrhl se na ně Harry, který toho měl dost. Nestál o lítostné pohledy a nevěřícnost s jakou na něj koukali. „Všichni moc dobře víte, že mě Dursleyovi nemají v lásce a přesto mě tam ředitel nechával. Co na tom, že několik jizev je od nich. Prostě to nechte být. Už se k nim nikdy nevrátím a nemám v plánu je ještě někdy vidět, takže na to všechno zapomeňte. Je to minulost, kterou stejně nezměníte. Je to jedno.“ Dořekl to všechno a zmizel na chodbě, aby mohl jít do svého pokoje, kde se zamkl. V první řadě se potřeboval uklidnit a zase najít svoji rovnováhu svých pocitů.
„Řekněte mi někdo, že jsem špatně slyšel,“řekl nešťastně Remus a zhroutil se do křesla, kde před chvíli seděl Harry.
„Slyšel jsi dobře. A teď se seber. Co se stalo, stalo se a už to nezměníš. V tom měl chlapec pravdu.“zavrčel na něj Severus, který si udržel kamennou tvář, i když dělalo mu to značné potíže. „A teď pokud mě omluvíte, půjdu Potterovi dokončit očištění jeho zranění.“ Byl tak dalším, kdo opustil místnost.
„Neměla jsem se ptát.“vyčítala si Hermiona a i ona odešla. Remus s Čmuchalem tak zůstali sami. Sami se svými černými myšlenkami.
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
„Lucius, jak jde vidět, zklamal.“promluvil Voldemort, když se vynadíval na svoji sebranku smrijedů, kteří byli ve zbídačeném stavu. Tedy až na jednoho, který se toho útoku nezúčastnil. „Může mi proto někdo z vás říct, co se to tam stalo? Chci řádné vysvětlení, jak je možné, že jste selhali a nechali se porazit.“zeptal se a čekal, kdo z nich promluví jako první.
„Něco jsem zaslechl, pane.“dal se do řeči jeden ze smrtijedů, když se nikdo dlouho neozýval. I když riskoval tak zlost svého pána.
„Mluv!“pokynul mu Voldemort a čekal, co z něho vypadne.
„Ještě předtím, než jsem se stihl přemístit, se Lucius ptal toho neznámého, kdo to je, můj pane.“mluvil pomalu.
„Tak kdo si to odvážil se mi postavit?“byl temný pán netrpělivý.
„Neslyšel jsem to celé, ale šlo o nějakého Tajemného něco.“dostal se konečně k tomu hlavnímu a důležitému, na co Voldemort čekal.
„Tajemný přízrak.“vykřikl Voldemort a rázně se postavil. „Chcete mi snad říct, že jste se proti němu nedokázali ubránit? Že vás všechny znemožnil a to byl na vás všechny sám.“ A začal znovu metat kletby jednu přes druhou. Jediný Severus neschytal ani jednu.
„Ty běž, Severusi, udělal jsi toho pro dnešek dost.“otočil se na ušetřeného, který na nic nečekal a odešel. Nepotřebuje schytat nějakou z těch kleteb. Nemínil, kvůli druhým trpět, když to tak zkazili.
Samozřejmě se hned vydal za ředitelem, který už na něj čekal.
„Stihli jste tam dorazit včas?“zeptal se Severus na první věc, která ho celou dobu trápila, i když z rozhovoru u Voldemorta pochopil, že zřejmě ne.
„Snažili jsme se, ale než jsem po tvé zprávě dal dohromady řád aspoň z části, bylo už pozdě. Zastihli jsme však Tajemného přízraka, který se o všechno postaral a který se během chvíle vypařil neznámo kam. Jen díky němu tento útok nedopadl katastrofálně,“odpověděl zamračeně ředitel.
„Čekal jsem to.“sdělil Severus a na tázavý pohled ředitele dodal. „Temný pán zuřil, když se smrtijedi vrátili a završil to fakt, že jeho poskoky dostal jen jeden jediný člověk, který, jak se ukázalo, je Tajemný přízrak, který je na černé listině hned vedle Pottera. Dal to všem pěkně sežrat.“
„Naštěstí nebyl nikdo vážně zraněn.“povzdechl si ředitel a zahltil Severuse dalšími otázkami okolo Voldemorta, který podnikl první větší útok po tak dlouhé době.
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
Tiché zaklepání na dveře. A když se na tento zvuk nikdo nehlásil, tak dotyčný vešel podle svého uvážení sám bez pobídnutí, přestože bylo zamčeno. Severus tak mohl zahlédnout mladíka schouleného na parapetu okna, jak se z něj kouká ven, kde byla černočerná tma, i když několik vzdálených lamp osvětlovalo ulici. Stály však moc daleko, takže připomínaly jen rozmazaná světýlka.
„Potřebujete něco, profesore?“zeptal se tiše Harry, který se stále díval z okna ven, aniž by se ujistil, že tam profesor opravdu stojí. Ani mu tak nevadilo, že před chvíli prozradil, že ho Dursleyovi po celou tu dobu, co tam byl, týrali, ale ty jejich pohledy se nedaly snést. Doslova ho to rozhodilo.
„Ještě jsem vám nenamazal všechna poranění.“odpověděl Severus, který se k Harrymu pomalu přiblížil.
„Udělám to sám, nechci vás zbytečně zdržovat. Myslím, že to zvládnu, nejde o nic těžkého.“řekl Harry, který se ani teď nepohnul z místa. „Jistě máte jiné věci na práci, než řešit takovou banalitu jako jsou má zranění, která nejsou vůbec vážná. Tam na mistrovství na tom někteří byli daleko hůř.“
„O zraněné na mistrovství je postaráno a dovolím si namítnout, že u vás nejde jen o lehké zranění, pokud by se například jen trochu zanítilo. Proto je nejlepší se tomu vyhnout.“mluvil Severus, přičemž Harry vstal a znovu si sundal tričko.
„No vidíte, jak to jde.“ušklíbl se profesor a pustil se do práce.
„Ale to jen proto, že se chci vyhnout tomu zánětu,“namítl Harry a mírně se usmál.
Poté co to Severus konečně dokončil, odstoupil od Harryho a podíval se z okna také. „Nemohl jsem si nevšimnout, že špatně spíte. Mám tu proto lektvar na spaní, pokud tedy chcete.“
Harryho to zarazilo, odkdy se o něj tak Severus zajímá. Všiml si toho už dřív, ale teď. Co se změnilo. „Děkuji, profesore, ale bude to dobré. Už jsem si na to docela zvykl.“
„Jak chcete. Kdybyste si to však rozmyslel, víte, kde mne máte najít. Očekávám vás tedy už dneska ráno na další hodině lektvarů. Přijďte včas. A možná by nebyl špatný i menší duel, abych viděl, jak na tom jste s obranou.“oznámil mu a odešel. Zanechal tak Harryho opět samotného.
No a místo toho, aby Harry zalehl aspoň na tu chvilku, se jen převlékl a po lovsky zmizel. Jeho práce ještě nekončí.
Komentáre
Prehľad komentárov
:D
Super kapitolka :D
Akú prácu má?
Dúfam, že sa mu nič nestane :D
,.,.
(kuma, 13. 11. 2013 15:16)oooo ano kapitola libila a na priste to vypada nadobrou akci tak sem zvedav
:D
(Domeenika, 15. 11. 2013 11:41)