47. kapitola TP
„Pořád žádné novinky o tom Tajemném přízraku?“zeptal se ředitel při poradě řádu.
„Pán zla nic nezjistil, ale domnívá se, že to má možná nějakou spojitost s lovci, kteří se proti němu také postavili. Dokonce zvládají odvrátit více útoků než my, Albusi. A to jich je méně než nás.“promluvil Severus, který se nad novinkou okolo lovců docela pozastavil, když o tom slyšel poprvé. Bylo velmi těžké je vůbec zahlídnout, natož o nich najít nějaké informace. Jakoby prostě neexistovali, což nebylo možné. Prostě si jen informace o sobě pečlivě střežili.
„Lovci?“prohodil Moody zamyšleně. „Jednoho jsem kdysi znal.“
„Opravdu, Alastore? Víš o nich něco?“obrátil se na něj překvapený Brumbál. Ostatní členy řádu také překvapil a zaskočil.
„Moc informací o nich nenajdete, protože si je pevně střeží a hlídají. Jsou to však nejlepší kouzelníci ze všech. Procházejí speciálním výcvikem a to jak děti tak dospělí, proto jich je tak málo, neboť lovcem se může stát jen ten nejlepší z nejlepších. Žijí osaměle a jejich jedinou náplní je jejich poselství lovců. Umírají proto velice mladí. Udržují rovnováhu a bezpečí nejen kouzelnického světa, ale i mudlovského. Většinou je ani nevidíte, pokud sami nechtějí, i když bojují jen metr od vás. Klidně se vám přikradou za záda a ani o tom netušíte.“informoval všechny.
„Jak to všechno víš, Alastore, když je tak těžké najít o nich nějaké informace?“zeptal se Remus, který měl z jeho vyprávění zvláštní pocit, který si neuměl vysvětlit.
„To proto, že když jsem ještě pracoval jako elitní bystrozor, tak mi jeden lovec zachránil život. I když další informace jsem se dozvěděl až o něco později, kdy jsem se pokoušel lovce kontaktovat, abych se jedním stal. Velmi mě to zaujalo a chtěl jsem prostě jedním být. Byla to veliká výzva, které se nedalo odolat.“
„Ty si se chtěl stát lovcem?“divila se Tonksnová, která toto o svém veliteli nevěděla, protože o svém životě moc nemluvil.
„Ano, chtěl. V té době mě to lákalo, jak už jsem říkal. Takže nějakou náhodou se mi je podařilo kontaktovat – řeknu vám, dalo to dost práce. Poté, co jsem je tedy kontaktoval, tak mě přijali na zkušební výcvik, kde nakonec zjistili i já sám, že na to stát se lovcem nemám všechny potřebné předpoklady, které bych k tomuto povolání rozhodně měl mít. Nikdy jsem nic podobného nezažil. Proto obdivuji všechny, kdo se rozhodli stát lovcem a stali se jím, protože prvotní výcvik vás doslova položí na kolena a projdete si peklem, jestli to ale vydržíte, dostane se vám dalšího výcviku, tentokrát pod dohledem samotného lovce. Avšak bližší informace vám o nich říct nemůžu, neboť mě váže slib mlčenlivosti. Je mi líto, ale víc už sdělit nemůžu.“přiblížil jim svoje vzpomínky a věci, které věděl. I když to nebylo všechno.
„A co ten lovec, který tě zachránil?“zajímalo Kingsleyho a nebyl jediný, všichni jen čekali, co se dozví dalšího.
„Byl to mladý kluk, který byl v té době o sedm let mladší než já. Zemřel pak několik týdnů potom, co jsem začal se zkušebním výcvikem.“odpověděl Moody, který si dodnes dokázal vybavit lovcovu tvář. Nemohl na něj zapomenout, vždyť mu zachránil život a při výcviku se mu snažil pomoci, avšak ani to nestačilo. Možná kdyby více vytrval, ale nezvládl to – tehdy ne. Někdy ho to mrzelo, ale co se stalo, stalo se.
„To je nám líto, Alastore.“soucítili s ním všichni.
„Není třeba lítosti.“překvapil je všechny Moody, „Zemřel v boji, kdy zachránil jednu mudlovskou rodinu před útokem vlkodlaků a to je čest, protože zemřel v boji. U lovců to tak prostě bývá. Je to jejich život.“
Všichni byli trochu zaražení, co se dozvěděli, ale museli lovce ještě více obdivovat. To co znamenají pro celý svět, se ani nedalo jinak. A co teprve fakt, že samotný Moody se k lovcům nedostal, přestože patří k nejlepším bystrozorům, jaký kdy v Anglii byli.
„Dobrá tedy. Přejdeme k něčemu jinému,“prohlásil po chvíli Albus, který byl velice udiven, kolik mu toho uniklo. „Jak už všichni víte, Harry je s Voldemortem spojený díky jizvě, kterou mu Voldemort zanechal po osudném útoku v Godrikově dole. Možná jste si to někteří neuvědomili, ale je tomu tak. Proto chci vědět, zda se Harry někdy nechová jinak než obvykle. V minulosti bylo u něj zvykem, že když byl Voldemort na blízku, bolela ho jizva. Proto je velice důležité nic nezanedbat. Prosím vás proto, abyste si na tohle dávali pozor, mohlo by to být velmi důležité. Nevšiml si zatím někdo něčeho?“
„Já nevím, Severusi? Tobě přece nic neunikne. A většinou s Harrym trávíš více času než já.“obrátil se Remus na lektvaristu, protože to byli zatím oni dva a jeden potrhlý smrtonoš, kdo byl s Harrym po celou dobu dne.
„Někdy je na něm vidět únava. Sem tam bývá zamlklý a často špatně spí. Nabídl jsem mu i lektvar na spaní, ale nechtěl. Nemůžu, mu ho nutit.“vyjmenoval Severus všechno znepokojivé, i když několik drobností si nechal pro sebe.
„O své jizvě se nezmiňoval?“ptal se ředitel dál.
„Ne, dokonce nic neřekl ani na Voldemortům pomalý návrat, ale to je možná tím, že zatím neměl přístup k novinám a ke všemu, co se děje venku, takže nemá se k tomu jak vyjádřit. Pokud tedy nepočítám ten útok na mistrovství, ale ani to se nijak neobjasňovalo a on sám se na to neptal.“odpověděl Severus. „I když,“zaváhal Severus, „možná tu jizvu měl některé dny, více výraznější. Nejsem si ale stoprocentně jistý.“
Brumbál se nad tím mírně zamračil. „Dávejte na to pozor, jakákoli změna může být rozhodující a pro Harryho i nebezpečná. Dále si nemyslím, že je to dobře, že nic bližšího Harry neví. Aspoň něco málo by vědět měl. Nevědomost by mohla nakonec způsobit víc potíží než užitku. Vyřeším to pak s Harrym, jak přijede do Bradavic. Máte na to někdo jiný názor?“obrátil se na všechny, ale nikdo se nehlásil, pokud nepočítal Remuse, který se svým oznámením trochu váhal. Šlo však o něco jiného, než se ptal ředitel.
„Remusi,“pokynul mu ředitel, který si toho všiml a čekal.
„Chtěl jsem jen oznámit několik skutečností, které jsme se se Severusem dozvěděli. Jinak souhlasím, že by nějaké informace Harry vědět měl. Má na to právo.“vysvětlil vlkodlak a polknul.
„O co jde?“pobídnul ho ředitel dál, který byl zvědavý.
„No ehm.“odkašlal si a prohodil si pohled se Severusem, který ho probodával ostrým pohledem.
„Jde o to,“převzal si slovo Severus, když viděl, že Remus to prostě neřekne sám, „že díky jednomu rozhovoru s Potterem, jsme se dozvěděli něco, co jsme neměli. Jde o jeho příbuzné, Albusi.“
„Ano? A co je s nimi?“zeptal se ředitel, který stále nevěděl, kam tím směřuje.
„Oni chlapce týrali, Albusi. Týrali ho po celou dobu, co byl u nich a my jsme nic nepoznali.“prozradil to konečně Severus a všechny tím dokonale zaskočil. Nejvíce asi ředitele, který vypadal na zhroucení. To jasně potvrzovalo, že opravdu nikdo nic netušil.
„Týrali, Severusi?“zachraplal Albus, který se z toho stále nemohl dostat.
„Bili ho. Dost na to, aby měl jizvy. Další podrobnosti nevíme, protože chlapec utekl z místnosti a odmítal se o tom dále bavit. Nechali jsme to proto být. Kdybychom totiž na chlapce tlačili, už by nám nikdy nic neřekl a jen by se zatrvdil a to v tomto případě není dobré. Už tak to bylo pod pokličkou moc dlouho. Ale můžu soudit, že nedostával ani moc najíst a musel vykonávat různé domácí práce, což jde poznat z jeho chování.“řekl to tedy přímo a tentokrát se obával, že to Albsus nevydrží. Celý ještě více v obličeji zbělel a jeho dech se stal těžkopádný.
„Albusi, jsi v pořádku?“zeptala se Minerva, která seděla po ředitelovi pravici.
„Budu v pořádku.“odpověděl jí a znovu se otočil na Severuse a Remuse. „Jste si tím opravdu jistí.“
„Ano, jsme. Klidně se na to zeptejte i Harryho. Ale až po zkouškách. Nebylo by dobré ho předtím zneklidňovat.“řekl za oba Remus, který konečně našel hlas.
„Promluvím s ním.“rozhodl Albus. „Máte ještě někdo něco?“tentokrát se nikdo neozval. „Tím pádem je toho pro dnešek všechno. Děkuji vám, že jste přišli. A o Harryho případu nikde nemluvte, nechte si to pro sebe. Už tak to má chlapec těžké.“
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
Harry prospal celý den a vzbudil se až k obědu. Trochu překvapeně se posadil na posteli a snažil si vzpomenout, co se to stalo. Mohl jen doufat, že nikdo nepřišel na to, že je zraněný. Rychle se proto s nabitou energií a sílou doléčil aspoň z další většiny. Stihl tak to akorát, neboť někdo otevřel dveře a vešel do jeho pokoje.
„Jste vzhůru.“sdělil profesor Snape, který díky monitorujícími kouzlu věděl, že se chlapec konečně probudil a Harryho si pozorně prohlédl. „Tohle vypijte.“
Harry si lektvary převzal, ale nejdřív než je vypil, si je prohlédl a nakrčil jedno obočí. „Posilující, imunitní a proti infekci?“
„Jestli chcete zítra zvládnout přezkoušení, tak to všechno bez řečí vypijete. Anebo pokud budete odmlouvat, zavolám Poppy Pomfreyovou a ta vám to spočítá. Je to jen na vás, co si vyberete. Buď ty lektvary, nebo školní ošetřovatelku.“odvěstil profesor a složil si ruce na prsou.
„Nic nenamítám, ale proč lektvar proti infekci?“ptal se Harry dál a ty předchozí dva vypil.
„Jen pro jistotu. Zdálo se mi, že to potřebujete.“odpověděl profesor zvláštním tónem a Harry přemýšlel, zda na něco nenaráží, přesto i tak bez dalších řečí daný lektvar vypil. Rozhodně nepotřeboval vidět školní ošetřovatelku. Ta by se až moc vyptávala a každopádně by ho nešetřila.
„Jak se cítíte?“zeptal se profesor, když si převzal prázdné lahvičky a vyřešil tak první věc, kterou měl v plánu.
„Dobře. Zřejmě jsem se nachladil, ale nebylo to nic vážného,“pověděl Harry a vstal, aby si protáhl své končetiny.
„To je dobře, protože zítra máte rozdílové testy, které zjistí, zda jste se přes prázdniny doučil vše, co jste měl. Dopoledne vás bude čekat teoretická část a odpoledne praktická zkouška. Večer se pak dozvíte, jak jste dopadl. V případě že uspějete, můžete nastoupit do čtvrtého ročníku.“řekl Severus.
„Jsem si toho vědom, profesore.“přitakal Harry a mírně se ošil. „Ale zvládnu to. Nemusíte mít strach. Hodně jsem se učil.“
„Uvidíme, jestli jste se naučil všechno dostatečně dobře, abyste to zvládl. Přece jenom je to učivo dvou ročníků.“zabručel profesor a podívali se s Harrym do očí. Harrymu bylo jasné, že to tak profesor nemyslí, ale nic neříkal. „Nikdo se však na vás zlobit nebude, pokud to nezvládnete.“dodal profesor po chvíli, čímž potvrdil Harryho domněnky. „Jinak nechcete mi něco říct? Ať už je to cokoli?“
Harry chvilku pohled profesorovi opětoval, než sklonil mírně hlavu, aby se mu vyhnul. Nemohl lhát a dívat se do obličeje svého profesora, který mistrovsky ovládá magii mysli. Ne v tomto případě. „O ničem nevím, pane. Všechno je v pořádku.“
„No jak myslíte.“neprotahoval to profesor a pokrčil obočí, přičemž se vydal ke dveřím. Nemělo cenu na toho chlapce tlačit. Však o na to přijde, o co tu jde. „Kdybyste však změnil názor, kdykoli za mnou můžete přijít.“
„Nebojte se, pane. Pokud budu něco potřebovat, vím kam se mám obrátit. V tomto si můžete být jistý.“ujistil ho Harry, přestože tím myslel úplně jinou osobu, ale nebude mu přece říkat, že na tyto problémy má Anthonyho – svého mistra, kterému bezmezně věřil a byl mu skoro jako otcem.
„Dobrá tedy, dlouho nenechávejte vlkodlaka čekat. Bál se o vás. Navíc v kuchyni je nachystané jídlo a vy zajisté musíte mít hlad, když jste si tak přispal,“oznámil mu ještě před odchodem profesor a zanechal ho v pokoji.
Harry proto neváhal a hned se šel osprchovat a obléknout do čistého oblečení, aby mohl jít do kuchyně, kde už na něj netrpělivě čekali Remus s Tonksnovou a Čmuchalem, jak už mu to řekl profesor. Všichni byli samozřejmě rádi, že zase stojí na nohou a je mu lépe. Dost je vyděsil, takže je každou chvilku musel ujišťovat, že je mu opravdu dobře a cítí se skvěle.
Po jídle se od nich chtěl odpojit s tím, že se potřebuje ještě na něco podívat, když teď skoro den a půl proležel, ale Remus mu to nedovolil. Místo toho ho vzal ven na procházku, aby se nadýchal čerstvého vzduchu, který mu v tu chvíli prospěje nejlépe, než se válet u učení, které už stejně umí. Harry neměl jak odmítnout, takže se podřídil a užil si to, avšak ztratil tak čas si projít nějaké věci, které potřeboval ke své práci a také ještě napsat zprávu o útoku proti smrtijedům a jejich postupu. Navíc se dneska večer mělo konat setkání lovců, takže potřeboval to mít všechno hotové. Neměl na to moc času.
Po večeři se mu už podařilo odpojit, takže přece jenom se mohl pustit do práce a dokončit ji. Bylo to ale jen tak tak. Pak deset minut před půlnocí, kdy už v celém baráku všichni spali, se oblečen do loveckého oblečení přemístil na setkání.
Na střetnutí ještě před začátkem odevzdal svoji práci veliteli. Poté byl vyzván, aby přede všemi promluvil o situaci smrtijedů, kdy další informace doplnil jeho mistr Anthony, kterého velmi rád znovu viděl. Proto se také po setkání zdržel, aby si s Anthonym prohodil pár slov a novinek. A tím pádem se dostal do svého pokoje až k ránu, kdy zalehl jen na necelé dvě hodiny, než ho čekali písemné zkoušky, které bude psát v ředitelně Bradavic pod dozorem ředitele, profesora Snapea a jeho kolejní ředitelky profesorky McGonagallové. Rozhodně toho ale nelitoval, přece jenom mohl si opět popovídat s Anthonym.
Spěšně se nasnídal a s rychlým pozdravením s ostatními v kuchyni se letaxoval do Bradavic, kde už na něj všichni zmínění profesorové čekali.
„Dobré ráno,“pozdravil je všechny Harry a oklepal se od sazí z krbu. Oni ho taktéž uvítali a pak mohli rovnou bez otálení začít.
„Takže Harry vybral sis celkem dost předmětů, takže na celý test budeš mít celkový čas pět hodin, kdyby si to však nestíhal, můžu ti ještě hodinu přidat. Pak po obědě tě prozkoušíme z praktické části, která se bude konat ve Velké síni, abychom měli dost místa. Rozumíš zatím všemu, chlapče?“informoval ho ředitel.
„Všechno je mi jasné, pane profesore. Jsem připraven se podrobit testu.“prohlásil Harry a zasedl za stolek, který tu pro něj byl nachystán. Chtěl to mít už za sebou. Následně mu profesorka McGonagallová položila na stůl obsáhlý test, přičemž se na něj povzbudivě podívala, než se vzdálila ke křeslu, na kterém předtím seděla.
„Můžeš začít, Harry,“oznámil ředitel a zahájil tak odpočet limitovaného času, který na ten test měl. Bylo to tady.
Harry ten test v klidu otočil na první stránku, kterou si pomalu přečetl, což ho nakonec donutilo pozvednout koutky úst k úsměvu. Něco tak lehkého nečekal. Proto se bez dalšího otálení pustil do odpovědí. Nakonec zjistil, že se obtížnost testu zvyšuje s každou otázkou, ale nebylo to nic, co by ho vyvedlo z míry a on by tento test neudělal. Pracoval tak usilovně a koncentrovaně, že byl hotový ještě před limitem pěti hodin, až se sám divil, protože toho bylo opravdu dost. Silně pochyboval, že by to někdo jiný zvládl, pokud tedy nepočítal Hermionu, ta by si jistě poradila. Popřípadě by to udělali ti, kteří by se intensivně a poctivě připravovali a brali tohle vážně, pochyboval však, že by těch studentů bylo tolik. Tím pádem odložil svůj test po čtyřech hodinách a čtyřiceti minut. Mohl to odevzdat už o něco dříve, ale nechtěl kolem toho způsobit ještě větší rozruch, než jaký z toho bude i tak.
„Už jste hotov?“pozvedl jedno obočí profesor Snape, čímž upozornil i ředitele a profesorku, kteří si něco potichu říkali, aby ho nerušili.
„Ano, pane.“odpovím.
„Jsi si jistý, Harry? Ještě si to můžeš v klidu projít. Nikdo tady nespěchá. Přece jenom je toho dost.“promluvil ředitel a předstoupil před Harryho.
„Mám to všechno hotové, pane profesore. Kontroloval jsem si to.“ujistil jsem ředitele a ostatní, takže řediteli opravdu nezbylo nic jiného, než mi ten test vzít.
„Dobrá tedy. Nejdřív se tedy půjdeme naobědvat. Jistě ti vyhládlo.“oznámil s úsměvem ředitel a společně se všichni vydali do síně, kde jim skřítkové nachystali Harryho oblíbené jídlo, čemuž se Harry divil. Ale mohl tušit, že jeho příchod skřítkům neunikne. Jsou to magičtí tvorové, takže toho ví víc, než obyčejní kouzelníci. Většina kouzelníků to však nechce vidět. Nepovažují je totiž za sobě rovné a to je chyba.
Po obědě ředitel nechal stoly a lavice, aby se odsunuly ke zdi a měli tak dostatečné místo na praktickou část zkoušek. Nejdřív měl za úkol namíchat několik lektvarů, což bylo dost jednoduché. Pak si dal souboj s profesorem Snapea, kdy se nedržel zpátky do jisté míry. Nemůže tady přece moc ukazovat, co už umí. Byl však zvyklý takto s profesorem trénovat, takže nebyl problém se držet v určité linii schopností, které by mě ovládat plus mínus něco navíc. Ředitel ho ještě nechal provést několik kouzel, aby se ujistil, že je Harry ovládá, než si ho vzala na starost profesorka, aby ho zase prozkoušela z dalších předmětů, kdy se měla ukázat jeho další zručnost a vědomost.
Tato část se protáhla až do večera, takže v Bradavicích zůstal i na večeři a následně i na výsledky, které mu měl pak ředitel oznámit kolem desáté v ředitelně. Měl tedy dost času, aby se šel projít k jezeru, kde si užíval klid, který mu celý den scházel, ale musel uznat, že se bavil. Hlavně chvilkovými překvapenými pohledy svých profesorů.
V deset pak přišel do ředitelny, kdy se měl dozvědět své výsledky. I když tušil, jak zhruba dopadl, protože kdyby ne, musel by se propadnout hanbou.
„Harry,“oslovil ho ředitel a prohodil si svůj pohled s profesory, kteří tu s ředitelem jeho test opravovali. „Jsem velice překvapen, jak si se za ty prázdniny dokázal všechno doučit a v některých předmětech jsi dokonce ukázal, že umíš ještě víc. S radostí ti tedy můžu oznámit, že nastoupíš do čtvrtého ročníku.“
„Děkuji, pane profesore. Snažil jsem se, jak jsem slíbil.“zasmál jsem se. „Taky vám chci poděkovat, pane řediteli, profesorko McGonagallová a profesore Snape za váš čas, když jste to všechno pro mě museli nachystat a obětovat tak svůj volný čas, který jste o prázdninách měli mít. Velice si toho vážím.“
„Naopak, Harry.“promluvil dojatý ředitel, i když nebyl sám. „To já bych ti chtěl poděkovat, že ses vrátil a byl takovým pilným studentem. A doufám, že i nadále budeš.“
Pak už ho ředitel propustil a Harry se mohl vrátit na ústředí, kde hned narazil na netrpělivého Remuse s Čmuchalem a tomu všemu jen radostně přihlížela Tonksnová, která tu čekala s nimi.
„Tak co, Harry, jak jsi dopadl. Byl jsi tam dlouho.“vychrlil na něj Remus a Harry se ho rozhodl trochu pozlobit.
„Nejdřív jsem musel psát dlouhý test, Remusi. Většině otázek jsem ani nerozuměl. Praktická část byla o něco lepší, ale jeden kotlík mi vybuchl a způsobil hotovou katastrofu.“začal pomalu vyprávět a Remus každým slovem bělel.
„To se někdy stává. Jistě si měl trému a nervy na pochodu. A nevadí, pokud nastoupíš znovu do druhého ročníku. Nebude to ostuda. Byl jsi dlouho pryč.“snažil se ho Remus uklidnit, i když věděl, že to musí být pro Harryho zklamání, vždyť i on byl mírně zklamaný.
„Jak jsi tedy dopadl?“zeptala se místo něho Tonksnová, která byla taky zvědavá. Jako jediná si taky udržela zdravou barvu, ale to je asi tím, že sama je tak trochu nemehlo a podívejte se, kam to dotáhla. Je z ní vynikající bystrozorka.
„No po tom všem…“protáhl to Harry, ale na konci se už smál. „Udělal jsem to. Nastoupím do čtvrtého ročníku.“
„Co?“nedocházelo to Remusovi. „Říkal si ale, že jsi dost věcí pokazil, že to byla hrůza a děs. Vybuchl ti dokonce i kotlík.“
„Dělal jsem si celou dobu srandu.“zasmál se Harry. „Všechno jsem to zvládl na jedničku. Nic jsem nepokazil.“
„Na jedničku,“řekl pomalu Remus a začaly mu cukat koutky. „Já ti dám, dělat si z nás srandu. No počkej.“ A s tímto ho začal pronásledovat spolu s Čmuchalem. Všichni se u toho dost nasmáli.
Když se takto společně vyblbli a proběhli snad celý barák od sklepa po půdu, oslavili jeho zvládnutí zkoušek, protože to prostě museli oslavit. Takový velký úspěch se nedal jen tak obejít.
Komentáre
Prehľad komentárov
Dik za věnovani ke kapitolce a jejimu celemu precteni sem se dostal az dnes no mam je p ar slov.........dalsi ted :D
Re: ,.,.,.
(sam, 18. 12. 2013 0:35)
Díky :-)
Další hned nebude, ale slibuji, že se budu snažit, aby byla.
Uvidím tedy, jak to nakonec vyjde.
:)
(Leegy, 13. 12. 2013 20:10)Na tuhle povídku jsem narazila teprve dnes, přečetla sem jí během chvíle a už se moc těším na další kapitolu
:-)
(Domeenika, 12. 12. 2013 20:00)
Dakujem za venovanie..
Vzdy sa tesim ked si mozem precitat dalsiu kapitolu :-)
Takze Harry nam urobil skusky :-) No som velmi zvedava na to ako to bude v skole. Ako sa k nemu budu chovat a ako to bude s turnajok :-)
Re: :-)
(sam, 13. 12. 2013 14:09)
To mě těší :-)
Jak to bude s turnajem... ještě nevím, rozhodně to bude zajímavé, i když sem tam uvažuji, že turnaj možná nebude. Ještě nevím, nechám se překvapit tím, co mě napadne.
,.,.,.
(kuma, 17. 12. 2013 14:59)