48. kapitola TP
Ráno zavčasu vstal, aby si stihl všechno zabalit, neboť to nechal na poslední chvíli, ale díky šikovnému kouzlu, měl za pár sekund všechno oblečení a věci přehledně srovnané do komínků, jak by to nezvládl ani on sám, kdyby to musel dělat ručně. Taky to bylo rozhodně rychlejší.
Před snídaní si ještě zašel do laboratoře, kde si udělal několik lektvarů do zásoby, kdyby bylo třeba a schoval si je do boční kapsy a batohu, kde měl i zbylé věci, které chtěl před ostatními utajit, proto ta boční kapsa byla zajištěna hned několika dost šikovnými kouzly a zámky, takže se jimi nikdo jen tak nedostane a i kdyby se ten dotyčný hodně snažil, zabralo by mu to až moc času.
U snídaně se zdržel, protože Remus s Čmuchalem s ním chtěli být co nejdéle, než budou muset jít na nádraží, na které se dostali pomocí Záchranného autobusu.
Před nástupištěm devět a tři čtvrtě se střetl s Hermionou, která tu na něj už čekala.
„Kde máš rodiče?“zajímalo hned Harryho, když se dostatečně přivítali.
„Už jsem se s nimi rozloučila před nádražím. Nechtěla jsem je zbytečně zdržovat, mají ještě dost práce. A navíc jsem tu chtěla počkat na tebe.“vysvětlila a zasmála se.
„Ale to si nemusela.“poškádlil ji a otočil se na svůj doprovod. „Rozloučíme se už tady, nebo se opravdu chcete ujistit, že nastoupím do vlaku? Přísahám, že nezmizím a do Bradavic opravdu dorazím. Když už jsem byl konečně očištěn a udělal všechny ty testy.“
„Samozřejmě, že tě jdeme doprovodit až dovnitř a není to o tom, že ti nevěříme. Jen budeme radši nablízku, dokud nebudeš ve vlaku doopravdy sedět.“promluvil Remus a Čmuchal souhlasně zaštěkal.
Za přepážkou na ně čekalo veliké množství lidí, jak studentů, tak i jejich rodiče a příbuzní. Většina se ještě stále loučila, přestože vlak by měl za necelých deset minut odjíždět. Proto také Harry loučení nijak neprotahoval a prorážel sobě a Hermioně cestu k vlaku, kde hledali volné kupéčko, kde stráví celou cestu až do Bradavic. To se jim nakonec podařilo až na konci vlaku, kde byl skoro prázdný, takže budou mít i relativní klid od ostatních a to se Harrymu líbilo.
Harry ještě naposledy vyhlédl z okna a zamával na své přátele, než se vlak dal do pohybu a oni mu zmizeli z dohledu.
„Jak ses měla po zbytek prázdnin?“hned se jí Harry zeptal, když oběma uklidil věci, aby nepřekáželi a oni měli dost místa.
„Ušlo to,“pokrčila rameny. „Rodiče mě vzali na výlet do Paříže, kde jsme byli pět dní. Zbylé dny jsem si procházela učení, abych byla v obraze, takže jsem se nenudila. Ale co ty? Sice si mi psal krátkou zprávu, jak si včera dopadl, ale chci vědět podrobnosti. Samozřejmě ti gratuluji. Věřila jsem, že to dokážeš.“
„Není k tomu co dalšího říct. Možná jen, že nejdřív jsem skládal písemný test a pak praktický. Bylo to docela složité, ale zvládl jsem to perfektně, až se profesoři divili. Vlastně jsem nad svým úspěchem sám nevěřícně koukal. Nenapadlo mě totiž, že se mi podaří všechno dohnat. Bylo toho hodně a pořád jsem měl pocit, že si nic nepamatuji,“přiblížil to trochu opraveně.
„Zbytečně se podceňuješ. Už v druhém ročníku si uměl učivo a měl ho hravě zvládnuté. Kdyby tě neodvedli, určitě bys dostal šanci taky přeskočit několik ročníků stejně jako já.“pověděla. „Jenom je velká škoda, že nebudeme ve stejné třídě. Takhle se moc neuvidíme. Navíc za dva roky odejdu.“
„Netrap se tím, Mio. Jsem rád, že ses posunula o dva ročníky výš. Kdyby si zůstala, zbytečně bys utrpěla a nemohla by ses rozvíjet, jak vědomostně tak magicky. Takto se ale můžeš dozvídat další a další věci, takže je jen dobře, že ukončíš školu dříve. Tvůj talent a nadšení pro jakýkoli obor se nesmí jen tak zanedbat. Jsem na tebe pyšný. A čas na sebe si určitě najdeme, to se neboj. Já tu budu pro tebe pořád, to se neboj.“uklidňoval ji. „Jen tak snadno se mě nezbavíš. Uvidíš, že jednou mě budeš prosit, abych ti nechal trochu času a pokoje.“
„Máš pravdu, ale už nebudeme dělat všechny naše výzkumy společně, ani nad úkoly se nebudeme moc dohadovat.“namítla. „A nedělej si srandu, tohle bych nikdy neřekla. Nikdy bych tě neodehnala a neposlala pryč.“
„Nebude to tak zlé. A i nadále můžeme pracovat na různých projektech a hledat věci spolu, pokud to tedy bude hlavně z oboru obrany, kouzelných tvorů a lektvarů. Ale myslím si, že i v ostatních věcech bych se mohl nějak zapojit. Jen budeš muset mít se mnou trpělivost. Až tak chytrý a sečtělý nejsem. Nejchytřejší čarodějko na světě,“vyvedl jsem ji z omylu, což ji potěšilo.
„Nechytřejší nejsem.“bránila se Hermiona a mírně zčervenala. „Kouzelné tvory nemám, protože už jsem si toho vybrala až dost, ale v lektvarech a obraně si byl vždycky lepší než já, takže za tvoji pomoc a spolupráci budu ráda. No a rozhodně nesouhlasím s tím, že nejsi chytrý. Jsi a dokazuje to i fakt, že jsi zvládl udělat ty srovnávací zkoušky.“smála se Hermiona, která těkala očima ke svým hodinkám.
„Na někoho čekáš?“zeptal jsem se ji, neboť jsem si její menší roztržitosti nemohl nevšimnout, přestože se mnou udržovala rozhovor.
Hermiona po této otázce znovu zčervenala, neboť se nechala nachytat.
„Tak co se děje. Víš, že mi můžeš říct všechno.“pobídl ji Harry a vyčkal.
„Vlastně jsem se stala primuskou a měla bych být za chvíli v prvním vagónu, kde se máme všichni vybraní sejít. Moc se mi tam nechce. Chtěla jsem být s tebou.“prozradila Hermiona, na které opravdu byla vidět nechuť.
„Tak to gratuluji.“ Měl z toho Harry radost. „Neumím si představit nikoho jiného, kdo by se na tuto činnost hodil víc. Takže se už dál zbytečně nezdržuj a běž tam, ať nepřijdeš pozdě. Já budu v pohodě. A zatímco budeš pryč, podívám se do učebnic, abych věděl, co mě vůbec bude čekat. Neměl jsem moc času do nich nakouknout a nechci být bez všeobecného přehledu, co máme brát. To myslím chápeš.“
Hermiona se na Harryho chvilku pátravě dívala, než promluvila. „Opravdu ti nebude vadit, když tady s tebou nebudu?“
Harry jen s větším úsměvem zakroutil hlavou. „Uvidíme se potom a teď už jdi.“
Hermiona mu věnovala poslední pohled, než se s konečnou platností zvedla a odešla na tu schůzku. Harry tak osaměl. Místo toho, jak původně Hermiona řekl, že si bude procházet učebnice, si vytáhl jeden dost starý z většiny nedochovaný vzácný výtisk jednoho díla o magii, kde se snažil něco nalézt. Moc se mu to však nedařilo.
Pustil se totiž do vlastního nelehkého projektu, který hodlal co nejrychleji dovést k úspěšnému konci. Snažil se totiž zjistit, jak by se Čmuchal, jeho kmotr Sirius, mohl vrátit do své lidské podoby. Bohužel neměl nijaký velký úspěch a ani náznak pokroku. A to ho ubíjelo, když si vezme, že s tím začal hned poté, co se dozvěděl, že Sirius žije a uvízl ve své zvěromágské podobě. Tedy ano, musel uznat, že se dostal k několika výtiskům s touto problematikou, ale na druhou stranu většina těch děl byla v dost hrozném a ne zcela dochovaném stavu. A aby toho nebylo málo, všechna ta díla, byla psána starým jazykem, který se v dnešní době horko těžko dal přeložit. I tak se snažil a prokousával se svitky, které mu ale většinou nedávali moc smysl. Několikrát přemýšlel i nad tím, že s tím zajde i za svým mistrem, nebo za velitelem, protože jak to vypadá, sám s tím nepohne. Nechtěl je však otravovat, když všichni lovci měli tak napilno a plno práce, takže s tímto nápadem zatím čekal na vhodnou dobu, která se ne a ne ukázat. Což taky znamenalo, že se tím mohl prodírat jen on sám a bez další pomoci.
Zhruba asi už hodinu se Harry prodíral svitky toho starého výtisku, než to s konečnou platností vzdal. Na tohle potřeboval větší klid a ještě více času, takto se to nedalo. Navíc se nemohl pořádně soustředit a to mu moc nepomáhalo. Uklidil proto všechny věci a rozhodl se protáhnout si nohy, cesta bude ještě dlouhá.
Nezamířil však do předních vagónů vlaku, ale ještě více dozadu, kde byl úkladný prostor. Nikoho nepotkal, za což byl rád, takže se nerušeně dostal až na konec vlaku, kde si otevřel dveře ven, přestože byly zajištěné, aby se nikdo ze studentů za ně nedostal kvůli bezpečnosti, a vyšplhal se na střechu vlaku. Chtěl omrknout situaci, přece jenom si nebyl jistý, zda nedojde k útoku. Velitel mu totiž ještě těsně před odjezdem na nádraží poslal vzkaz, že se něco plánuje. Nevěděl však co.
Přivolal si tedy svůj plášť a pomalu postupoval vpřed. Takhle se dostal až k lokomotivě, kde setrval několik minut, než se zase otočil, aby se vrátil zpátky. Pomalu se stmívalo a tím pádem nebude brzy nic vidět. Umístil proto několik ochranných kouzel, aby se smrtijedi v případě útoku nedostali jen tak dovnitř do vlaku. A nakonec zaujal pozici zhruba někde v prostředku, kde si dřepl a čekal.
Jak padla tma, začalo to. Velitel měl pravdu. Smrtijedi se chtěli do vlaku přemístit, ale díky jeho kouzlům se přemístili na střechu, kde už na ně čekal. Využil zmateného chování smrtijedů a zaútočil jako první, takže než se skupinka smrtijedů stačila rozkoukat, byla spoutaná a deportována na ministerstvo přímo do kanceláře bystrozorů.
Harry si jen oprášil plášť a neviděn se vrátil zpět do svého kupé, kde si vytáhl jednu učebnici do školy. Cítil se mírně oslaben, ale nebylo to nic hrozného, i tak nakonec usnul. Noci bez spánku se na něm podepisovaly.
Za chvilku ho ale probudilo otevření dveří do kupé. Během mžiku otevřel oči, tělo se hned přepnulo do pohotovostního stavu, kdy se i narovnal. Reagoval podvědomě.
„Harry, omlouvám se. Nechtěla jsem tě vzbudit.“omlouvala se Hermiona, která ho vyrušila z nečekaného klidného spánku, který už dlouho neměl. Docela se tomu divil.
„To nic,“odbyl to Harry a odložil knížku. „Co zajímavého si se dozvěděla na té schůzce?“
„Nic moc nového, takže byla to pořádná nuda. Cestou jsem však potkala Nevilla a Cedrika, oba tě pozdravují a taky ještě Freda s Georgem, kteří tě tu nemohli najít. Ty si někde byl?“pověděla a nakrčila obočí.
„Asi hodinu jsem si procházel učebnice, než jsem si potřeboval protáhnout nohy. Museli jsme se minout, což mě mrzí. Neměl jsem moc příležitostí si s nimi zase promluvit.“odpověděl Harry právě vymyšlenou lež, která ho jednou dostihne spolu s ostatníma.
„To je škoda, každopádně se uvidíte ve škole.“řekla Hermiona a mírně se na něho usmála. „A teď bychom se měli převléct. Za chvilku budeme v Bradavicích.“
„Jasně. Úplně bych zapomněl.“zasmál se Harry a vytáhl si potřebné oblečení. „Já, ehm… počkám na chodbě. Převleču se tam.“ Oznámil ještě a odpochodoval, než stačila Hermiona něco k tomu říct. A aby se nepřevlékal na chodbě, kde stejně nikdo nebyl, zašel si pro jistotu do volného kupé o několik metrů dál. Kdyby přece jenom se na chodbě někdo objevil. Všichni nemusí vidět jeho jizvy.
Sám byl rychle převlečený. Zjistil však, že školní uniforma nebyla vůbec příjemná. Úplně si odvykl na tak přiléhavé oblečení, které ho všude táhlo a škrtilo. Bude si na to muset znovu zvyknout.
Než se tedy Hermiona převlékla, čekal na chodbě opřený o stěnu a snažil si nějak pohodlně utáhnout kravatu. Moc se mu to ale nedařilo, takže to nakonec vzdal a nechal ji mírně povolenou. V té době Hermiona otevřela dveře od kupé a vykoukla na chodbu.
„Harry, co máš s tou kravatou?“všimla si toho hned Hermiona a přešla k němu.
„Škrtí mě, takže jsem si ji nechal povolenou,“sdělil Harry a pokrčil rameny.
„Odvykl sis,“usmála se Hermiona a pokusila se mi tu kravatu upravit. „Je to lepší?“zeptala se, když posunula kravatu. Rozhodně mi seděla lépe, ale stále to nebylo ono.
„Ano, je to lepší, děkuji,“usmál jsem se na oplátku a vrátili se zpět do kupéčka. „Ehm, nevíš, kdo bude profesorem černé magie?“
„Nevím, za celou dobu, co si ve škole nebyl, se to zase prostřídalo, takže netuším.“zapřemýšlela Hermiona. „Jen doufám, že další profesor bude někdo, kdo dokáže něco naučit. Minulý rok jím byl profesor Lupin a byl perfektní, ale o tom už myslím víš. Nebylo by špatné ho mít tento rok znovu. Lockhart byl hrozný. Mít znovu někoho podobného tak nevím.“
„Remus něco ve zkratce říkal. Moc rád bych ho měl za profesora i v Bradavicích,“usmál se Harry. „Taky doufám že Brumbál vybere někoho normálního. V druháku to bylo peklo, to i první ročník byl lepší, i když taky to nebylo ono. Lockhard byl poděs.“souhlasil Harry a podíval se ven z okna. Blížili se k cíli, ale už nyní měl výhled na obrovský hrad, který se mu v předchozích letech stal domovem, který má teď na jiném místě. Bradavice však mají svoje prvenství.
„Máš z toho strach?“zeptala se tiše Hermiona, když sledovala jeho pohled. Harry se na ni nechápavě podíval.
„Strach?“zeptal se on a pozoroval svoji kamarádku.
„Strach ze školy a z ostatních studentů.“upřesnila to Hermiona a nespouštěla z něj pohled.
Harry se nad tím zamyslel, než odpověděl: „Myslím, že strach nemám. Není důvod ho mít, jen si budu muset zase zvyknout na ten ruch a tak. To se poddá. Nemusíš mít strach. Budu v pořádku a všechno ostatní také.“
A jak to dopověděl, vlak se zastavil.
Byli na místě.
Harry vystoupil z vlaku jako první a rozhlížel se kolem. Všude bylo plno studentů a také tu objevil i čtyři bystrozory, kteří se o něčem bavili a chodili pořád sem a tam. Asi se chtěli ujistit, že jsou všichni v pořádku. Studenti samozřejmě o ničem nevěděli, takže to některé dost překvapovalo. Když je tu viděli. Hermiona na to samozřejmě koukala a nevěděla, co se děje a co si má o tom myslet. Nakonec ji musel Harry vzít za rameno, aby se vydali ke kočárům, kde se k nim připojila dvojčata.
„Harry, chlape, dlouho jsme tě neviděli,“zasmáli se společně dvojčata a každý ho zvlášť poplácal po zádech. „Jo minule jsme neměli moc času o všem možném pokecat a tak.“
„Doufáme, že si na nás uděláš čas,“dodal Fred a s Georgem si prohodili pohledy.
„Co plánujete?“podezíral je hned Harry, protože jejich pohled neříkal nic dobrého.
„Ale nic,“prohodil nevině George.
„Jo, na co ty nemyslíš.“poškádlil ho zase Fred.
„Jsme ti nejhodnější na světě,“prohlásil George a vyvolal tak u všech salvu smíchu.
„Hele, nevíte, co se stalo?“zeptala se jich Hermiona, když se přestali smát a poukázala tak na zástup bystrozorů.
„Naše nejchytřejší studentka je zvědavá,“popichovali ji, ale nakonec se ujmul slova Fred. „Někdo se během cesty pokusil vlak napadnout.“
„Šlo prý o skupinku smrtijedů,“dodal George.
„Co?“byla zaskočená Hermiona. „Ničeho jsem si nevšimla.“
„Ani jsi nemohla,“prohlásil George.
„Ještě dřív se totiž objevil Tajemný přízrak a všechny smrtijedy dostal. A aby toho nebylo málo, poslal je přímo do kanceláře bystrozorů.“dokončil Fred.
„No dovedete si to představit?“smál se George.
„A jak jste se to dozvěděli?“popíchl je Harry, který tomuto rozhovoru jen přihlížel.
„To už vás nemusí zajímat,“zasmál se tajemně Fred.
„Umíme hold poslouchat,“přidal se i George.
„A teď nás omluvte, my už půjdeme. Budeme vám držet místa u stolu,“rozloučili se s nimi a přidali se ke skupince dívek ze svého ročníku.
„Ach ty dvojčata, tohle mi chybělo,“zasmál se Harry a Hermiona se k němu přidala. Ještě stále však byla zaskočená tím plánovaným útokem na vlak.
„Ale copak, Pottere. Divím se, že je ti stále do smíchu,“ozvalo se za nimi a šlo jednoznačně jen o jednoho člověka.
„Malfoy,“promluvil pomalu Harry a snažil si nevšímat těch několik pohledů, které na ně byly upřeny.
„Že mě vůbec překvapuje, že máš takovou odvahu nebo snad pošetilost se sem vrátit. Ani nevíš, jaký tu byl bez tebe klid. V Azkabanu se ti nelíbilo? Vsadím se, že to tam pro tebe bylo jako ulitý.“ušklíbl se a snažil se Harryho jednoznačně vyprovokovat. To však neznal Harryho.
„Já jsem zase rád, že jsem zpátky. Věř mi, že se mi po tvé osobě velmi stýskalo, Malfoy. Takže ti děkuji za takové přivítání,“pověděl Harry a všichni přihlížející se zasmáli. Malfoy na druhou stranu se mírně začervenal zlostí. Nečekal totiž, že by mu Potter odpověděl tak klidně.
„Však tobě ten smích přejde, Potty.“zavrčel ještě Malfoy než se i se svojí sebrankou sebral a odešel si odchytit kočár.
„Pěkně jsi mu to natřel, Harry.“ Přišel k nim Neville, který to všechno sledoval.
„Jen jsem říkal pravdu,“bránil se Harry s úsměvem. „Rád tě zase vidím, Neville.“
„Já tebe taky. Bez tebe to tady nebylo ono.“řekl a pozdravil se ještě s Hermionou. „Jinak je všechno v pohodě, Harry.“
Nad tímto jen Harry zakroutil hlavou. „Jsem v pořádku, opravdu. Nemusíte si o mně všichni dělat starosti. A jestli se mě na toto bude ptát každý, tak brzy zešílím.“
„Jo já jen… promiň.“omluvil se a sklopil na chvilku pohled.
„To nic, Neville,“mávl nad tím rukou Harry. „Pojďme si naložit věci, ať se odtud posuneme.“
„Dobrý nápad,“přitakala Hermiona a začali brát své věci. Harry ji pomohl a do druhé ruky vzal svůj batoh. Všechno to naložili a postupně začali nastupovat. Harry se však držel venku.
„Tak nastup, Harry.“pobídla ho Hermiona.
„Já nepojedu, Mio. Projdu se, uvidíme se u brány. Počkám tam na vás.“řekl Harry a odstoupil od kočáru.
„Půjdeme s tebou,“nabídla Hermiona a už se zvedala.
„To je dobrý, jen seďte. Rád se projdu, vyčistím si hlavu a tak. Vy tu ještě nějakou chvilku postojíte, než pojedete k bráně, takže tam na vás počkám. Budu v pořádku. Neboj se, Mio.“promluvil opět a už se otočil a vydal se po cestě nahoru, ze které po chvíli sestoupil, když byl skryt ve tmě a nikdo ho nemohl vidět.
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
„Albusi, omlouvám se, že jsem se zdržel.“oslovil ředitele Severus, který se vyřítil z krbu. V ředitelně byli už všichni profesorové spolu s několika bystrozory, což Severuse překvapilo. „Co se stalo?“zeptal se a znovu projel pohledem celou místnost.
„Na bradavický expres zaútočila skupinka smrtijedů.“sdělil Brumbál, který z toho byl v šoku.
„Proč jsme potom tady? Neměli bychom být u vlaku? Jsou všichni v pořádku?“zahrnul všechny otázkami, na které mu odpověděl jeden z bystrozorů.
„Není čeho se obávat, pane Snape. Studentům už nic nehrozí. Celá skupinka smrtijedů se před pár minutami objevila v naší kanceláři. Byli omráčení a spoutaní. Spolu s nimi se objevil i vzkaz, kde Tajemný přízrak všechny uklidnil, že studenti nebyli smrtijedům vystaveni a byli ještě před útokem na vlak zastaveni. A pak také, že po zbytek cesty na vlak dohlédne.“informoval ho bystrozor a jeho kolegové pokývali hlavou.
„Vy jste o ničem nevěděli?“dotázal se Severus, který si oddychl, že studentům nic nehrozilo a nehrozí.
„Nikdo něco takového nečekal,“přiznal bystrozor a mírně sklopil hlavu. „Bylo štěstí, že tam byl Tajemný přízrak, jinak by to dopadlo daleko jinak.“
„Co jste udělali s těmi smrtijedy?“vložil se do hovoru Albus, který se postavil a přešel k jednomu oknu.
„Na místě byli odvedeni přímo do Azkabanu. Mají doživotí.“odpověděl další ze čtyř bystrozorů. „A o výslech se postará sám Alastor Moody, který s výslechy začne ještě dnes. Myslím, že bude s výslechy brzy hotov.“
„Děkujeme za informace, jinak bychom si ničeho nevšimli, když ten útok proběhl tak tiše a rychle. Opravdu můžeme děkovat samotnému Merlinovi, že tam Tajemný přízrak byl.“pronesl ředitel.
„Je naší povinností něco takového hlásit, pane Brumbále.“řekl první bystrozor a pokýval hlavou. „A teď pokud dovolíte, vyčkáme na příjezd studentů, aby se přece jenom nic nezanedbalo.“
Komentáre
Prehľad komentárov
jáj jáj jáj!!!! to byloooo stráááášně krátkéééé :D hm hm hm ale jsem ráda, že se povídka hnula ku předu.. Harry je znova ve škole a vsadím se, že ho nenecháš si jen tak lebedit a něco se při studiu stane :D
oj dlouho jsem nenapsala komentář, takže nevím, co bylo v této kapitolce a co v jiných (jelikož jsem si kapču přečetla hned jak vyšla.. ale byla jsem líná napsat koment :D)
No.. prostě se ti kapitoly daří :D a těším se až výjde další.. a přeji hodně štěstí s nápady :D
:-)
(Domeenika, 24. 12. 2013 13:17)
Krasna kapitolka. Dakujem..
Som zvedava ako si bude Harry pocinat v skoleee :-)
Pekne prazky :-) :-) :-)
:)
(Sanny, 29. 12. 2013 20:05)