49. kapitola TP
Nejdřív na sebe použil kouzlo, aby se nezašpinil a teprve pak se vydal sprintem přes les a pozemky k hlavní bráně. Užíval si to, protože byl zase na pár minut volný. Aspoň do doby než se ocitne ve Velké síni, kde to bude jako ve včelím úlu. Tady nemusel nic skrývat, byl tu jen on a příroda. To ho dělalo šťastným.
K bráně dorazil přesně s příjezdem několika kočárů, kde byli i Mion s Nevillem, kteří už vykládali své věci. Hned se k nim přidal a Hermionu trochu vylekal, když se jí přikradl za záda.
„Jsem tu, jak jsem slíbil,“oznámil a vzal si svoje i Hermioniny věci.
„Harry,“vyjekla a Neville se jen zasmál.
„Říkal jsem, že tu budu, ale jak se jelo v kočáře?“řekl a vydali se ke škole.
„Přesně jak si říkal, stali jsme tam dole celou věčnost.“sdělila Hermiona.
„A taky to dost drkotalo,“přidal se i Neville.
„Není nad to se procházet na čerstvém vzduchu.“poškádlil je a dal batožinu na hromadu, odkud je pak skřítkové přesunou do ložnic. Oni na něho samozřejmě upřeli naoko zamračené pohledy, než se usmáli.
„Jsem dost zvědavý, jaká bude dneska večeře. Docela mi vyhládlo.“prohlásil Neville, čemuž se už rozesmáli na celé kolo.
„Jistě to bude něco velkolepého, Neville.“zasmál se Harry znovu a zastavil se na rohu chodby, kde ještě nebylo vidět do síně, ze které se už ozýval šum. Dost hlasitý šum.
„Půjdeme, Harry,“zeptala se ho Hermiona a položila mu ruku na rameno.
„Jasně, jdeme. Nechceme přece, aby Neville přišel o svoji večeři,“odpověděl Harry a navázal na Nevilla, čímž dokonale zakryl svoje myšlenky a mírné pozastavení.
Když se objevil ve dveřích síně, tak z počátku si jich a hlavně jeho nikdo nevšímal. Tedy opravdu jen po určitou dobu, protože po chvilce se překvapených a zvědavých pohledů zvedalo čím dál tím více. Harrymu to připomnělo první ročník, když při výběru koleje bylo vysloveno jeho jméno. Teď to ale bylo rozhodně horší.
Ty pohledy byly nepříjemné, ale statečně je vydržel. Co jiného mu také zbývalo.
„Tady, Harry,“zavolali na něj dvojčata a zároveň mu i zamávali. Harry se jen vděčně usmál a spolu s Miou a Nevillem si přisedli.
„Díky,“vydechl Harry vděčně.
„Říkali jsme, že vám podržíme místa,“řekl Fred.
„Navíc když něco slíbíme, tak to dodržíme,“navázal George.
„A jak tak vidím, byl to dobrý nápad.“ušklíbl se Fred.
„Jo, člověče, ty pohledy jsou otřesný. Dělají jako by tě nikdy neviděli.“dokončil George a Harry s nimi jen souhlasil.
„Jsme bezvadní kluci,“vzdal jim Harry hold a otočil se k profesorskému stolu, odkud na něj šlo několik pohledů také. Zastavil se však na místě určené pro profesora obrany proti černé magii, kde seděl někdo, koho rozhodně nečekal.
„Já se z nich zblázním,“zamumlal a přilákal tak pozornost ostatních.
„Z čeho?“nechápal Neville, který se k profesorskému stolu zatím nepodíval. Na rozdíl od ostatních.
„Jde o nového profesora obrany,“vysvětlil mu Harry. „Profesorem bude Remus Lupin, je teď něco jako mým poručníkem. Dřív to byl nejlepší přítel mých rodičů. Prý vás učil i minulý rok.“
„Jasně.“pousmál se Neville, který si oddychl. „Byl to ten nejlepší profesor, jaký tu jen kdy byl. Je dobře, že tu bude učit i tento rok.“
„Jen mě mrzí, že mi to neřekl.“řekl si pro sebe Harry rychle, neboť profesorka McGonagallová se zvedla ze svého místa a šla pro prvňáky.
Prvňáků bylo letos více než dost, takže se zařazování značně protáhlo. Harry si to však užíval. Tenhle úvodní rituál mu velice chyběl, obzvlášť Moudrý klobouk, který vždy pronesl něco velmi moudrého, ale jen málo lidí dokázalo poznat, co se ve slovech opravdu skrývá.
Poté jim ředitel Albus Brumbál popřál dobrou chuť a na stolech se objevilo jídlo. Neville se do jídla pustil s chutí jako většina v síni. Harry na to ještě chvilku koukal, než i on sám si střídmě vybral jídlo a pustil se do něj. Jedl pomalu a užíval si tu chuť.
Když se všichni dostatečně najedli, ředitel znovu povstal. Šum okamžitě přestal a všichni upírali svoji pozornost na Albuse Brumbála.
„Studenti, jistě jste se dosyta najedli. Věnujte mi prosím, ještě několik minut pozornosti, než budete moci jít na kolej, kde vás čekají vyhřáté ložnice. Jak už je zvykem každý rok, školník pan Filch mne požádal, abych vás upozornil na seznam věcí, které jsou na hradě zakázány. Přesný seznam najdete v kanceláři pana Filche, kdy si ho někdo chtěl přečíst. Pokud si dobře pamatuji, obsahuje zhruba pět set patnáct položek.“ Po tomto prohlášení se několik studentů zasmálo a samotnému řediteli zacukaly koutky. „Dále vám musím připomenout, že vstup do lesa je přísně zakázán, tak jako vstup do Prasinek, výjimku tvoří studenti od třetího ročníku výš, kteří však musí mít povolení od svých rodičů či zákonných zástupců.“ Na chvíli se odmlčel. Teď jistě představí Remuse – myslel si Harry a nemýlil se. Ředitel přece nemůže opomenout to, že už tu druhým rokem bude stejný profesor obrany. „Dovolte mi také zde znovu přivítat profesora Remuse Lupina, který souhlasil s tím, že i tento rok bude vyučovat obranu proti černé magii. Prolomil tak prokletí toho učitelského postu.“
Harry začal s uvítacím potleskem a pískáním jako první, hned se k němu ale přidali další. Všichni byli jen rádi, že Remus jako profesor obrany zůstal – hold nebylo lepšího učitele na škole. Ukázal tak, že i učitel obrany tu může zůstat déle jak rok.
„Pak na tento rok bude několik změn ohledně školního poháru ve famfrpálu.“pokračoval v proslovu ředitel. Fanoušci a hráči famfrpálu samozřejmě hned zpozorněli. „Je to z důvodu soutěže, která začne v říjnu a bude trvat po celý školní rok, proto si vyžádá hodně úsilí a času našich učitelů. Jsem si ale zcela jistý, že to pro vás bude nezapomenutelný zážitek. Přece jenom tato soutěž se nekonala více než sto let. Je mi proto velkým potěšením vám oznámit, že v letošním roce se v Bradavicích uskuteční turnaj tří kouzelnických škol.“ Na tuto zprávu ale většina studentů reagovala trochu jinak, než si Brumbál představoval.
„Ale famfrpál bude?“ujišťoval se nahlas Fred, což ředitele donutilo k úsměvu.
„Nebojte se, pane Weasley, bude jen s menšími úpravami.“odpověděl nahlas Brumbál a znovu si přilákal pozornost. „Takže abych se vrátil k tomu, co jsem říkal. Asi většina z vás neví, co turnaj tří kouzelnických škol obnáší, dovolte mi tedy stručné vysvětlení. Poprvé se turnaj uskutečnil před sedmi sty lety, šlo o přátelské utkání mezi třemi školami v Evropě – Bradavicemi, Krásnohůlkami a Kruvalem. Každá škola si vybrala zástupce – šampiona, který ji reprezentoval. Tři šampioni – tři kouzelnické úkoly. Další turnaj se konal po pěti letech, avšak díky různorodosti a obtížnosti úkolů, kdy byla vysoká úmrtnost, se tento turnaj zrušil.“ Tohle vyvolalo zděšení a veliké znepokojení mezi studenty, kteří si začali mezi sebou šeptat. Harry o tomto turnaji nikdy neslyšel, takže ho velice zajímalo, proč by se vůbec někdo do toho turnaje hlásil, když je to tak nebezpečné.
Brumbál si počkal, než se šum utiší a pokračoval: „Během let se kouzelníci pokoušeli tento turnaj obnovit, ale nedařilo se. A tak po tolika letech dospělo ministerstvo k tomu názoru, že je na čase se o to pokusit znovu. Všichni velice usilovně pracovali na tom, aby byl turnaj bezpečný a nikdo nepřišel o život. Ředitelé Krásnohůlek a Kruvalu k nám v říjnu přijedou s užším výběrem kandidátů, kdy v podvečer Všech svatých proběhne výběr šampionů nestranným soudcem. Vybraný šampion, který bude do turnaje vybrán, nejenom že se zaslouží o větší slávě své školy, ale také o výhru tisíc galeonů, která připadne jim osobně!“
Tímto skoro všichni úplně zapomněli na nebezpečí turnaje a viděli jen tu peněžní výhru. Harry jen zakroutil hlavou. Nechápal, jak někdo může být tak zaslepený.
„Je mi jasné, že všichni chcete získat Pohár tří kouzelníků pro Bradavice,“oznámil ředitel, kterému opět cukaly koutky, „ale kvůli bezpečnosti bylo rozhodnuto, že pro účastníky turnaje bude určená věková hranice. Tím pádem se mohou přihlásit pouze studenti, kteří jsou již plnoletí a to jest sedmnáct let. Toto omezení je bezpodmínečně nutné.“ K tomuto prohlášení už většina studentů tak klidně nestála. Nelíbilo se jim omezení, které bylo stanoveno. Ředitel tedy musel zvýšit hlas: „Delegace z Krásnohůlek a Kruvalu tu budou pobývat od října do konce roku. Doufám, že se všichni budete chovat slušně a našim hostům vyjdete vstříc. A nyní je už velice pozdě a vy určitě chcete dorazit na zítřejší vyučovaní odpočatí a plní síly. Přeji vám proto dobrou noc a všichni honem do postele!“
Brumbál se po té dlouhé řeči posadil zpět na místo a upřel zrak na Harryho, který ředitele stále sledoval. Ředitel tedy pokynul rukou, čímž dal najevo, aby Harry přišel k němu. Harry proto kývl hlavou na srozuměnou a spěšně se otočil na Hermionu, která se chtěla ujmout své nové role.
„Promiň, že tě vyrušuji, Mion, ale ředitel mě chce vidět. Jaké je heslo do věže?“zeptal se.
„Třesky plesky. Uvidíme se ve věži, Harry.“odpověděla a už se obracela k prvňákům.
Harry si prorazil cestu a vystoupil na stupínek, kde většina profesorů ještě seděla u stolu.
„Pane, potřeboval jste něco?“zeptal se Harry a zaměřil se na ředitele.
„Ano, chlapče, doprovodíš mě prosím do mé ředitelny. Vím, že je pozdě, ale potřebuji s tebou ještě něco probrat.“promluvil ředitel a v Harrym trhlo, snad se nestalo něco zlého.
„Má to něco společného s Voldemortem, profesore?“nemohl se nezeptat, když k němu ředitel přišel.
„Naštěstí ne, Harry, jde o něco jiného. Pojď prosím se mnou.“ Svou odpovědí, Harryho uklidnil. O to víc ho zajímalo, o co jde.
Celou cestu prošli mlčky a když dorazili do ředitelny, tak mu ředitel nejdříve nabídl sušenky, citrónový bonbon a čaj, když Harry všechno odmítl, pustil se ředitel k tomu, proč s Harrym chtěl mluvit.
„Dostali se ke mně věci, které mě velice znepokojili,“začal ředitel, který Harryho pozorně pozoroval. Mladík před ním mírně ztuhl.
„Jaké věci, pane?“nechápal Harry, který se snažil být v klidu, nemohl mít snad ředitel tušení, že on je… i když na druhou stranu, ředitel má výborný pozorovací talent a to i profesor Snape, u kterého měl pocit, že ho sleduje víc než obvykle. Počítal tedy s tím, že jen bude otázka času, kdy na něco přijde a dosadí si to do celé rovnice.
„Profesor Snape a profesor Lupin mi řekli o tom, jak se k tobě příbuzní chovali.“přistoupil ředitel k věci.
„Co všechno vám řekli, pane,“zeptal se obezřetně Harry, který si z části oddechl a z části povzdechl. Tohle téma taky nebylo moc dobré.
„Jen pár věcí, které jsou i tak dost vážné. Nedávali ti pořádně najíst, musel si pro ně pracovat a bili tě,“povzdechl si ředitel, který z toho zjištění byl stále špatný. „Je mi to tak strašně líto, chlapče.“
„Vy ale za nic můžete,“namítl Harry, který chtěl mít tento rozhovor už za sebou.
„Ale můžu, Harry. To já jsem tě položil na práh jejich dveří. Myslel jsem si, že se o tebe postarají a oni udělali úplný opak. Měl jsem tě aspoň jít zkontrolovat, jak se ti daří. Ale neudělal jsem to. Omlouvám se ti, Harry. Kdybych to jen věděl, nenechal bych tě u nich a našel ti jiné bezpečné místo, kde by si mohl být.“sdělil starý muž a v očích postrádal tu jiskru, kterou pokaždé měl, když s ním Harry mluvil.
Harry se svedl ze svého místa a přešel k řediteli, kterému položil svoji ruku na rameno. „Nemůžete za to. Chtěl jste, abych byl v bezpečí. Nemohl jste tušit, jak se mí příbuzní zachovají.“
„Jsi moc velkorysý, Harry. Nesu svůj podíl viny, která se jen tak nesmaže. Postarám se o to, aby byli Dursleyovi potrestáni za všechno co ti udělali.“promluvil ředitel a chytil mladíkovu ruku.
„Nedělejte to, pane. Sice to co udělali, nebylo správné, ale nechte to být. Je to minulost a pokud se k nim už nebudu muset vrátit, není třeba je trestat, přestože se provinili. O svého syna se starají dobře. Nechte je tedy být. Prosím.“vyjádřil Harry svůj názor a pohlédl ředitelovi do očí.
„Nezaslouží si být nepotrestáni, ale jestli je to to, co chceš, nechám tvé rozhodnutí na tobě. Znovu jsem zklamal.“souhlasil ředitel.
„Nezklamal jste, jen jste pochybil a chyby dělá každý. Nikdo není neomylný. Jsme jen lidé. Hlavní je, že je teď všechno v pořádku.“usmál se povzbudivě Harry a vrátil se na své místo.
„Dospěl jsi, Harry,“řekl ředitel, který vzhlédl a podíval se opět na Harryho s jiným pohledem, než s kterým se na něj díval dřív.
„Musel jsem, pane. Aspoň v některých věcech. Ono nedospět aspoň torchu v podmínkách Azkabanu, je zhola nemožné.“pokrčil rameny chlapec.
„Rozumím, Harry,“prohlásil ředitel smutně. „Jinak je všechno v pořádku? Nemáš nějaké potíže? Nebo je tu něco o čem by sis potřeboval promluvit?“
„Jsem v pořádku, pane. Budu si jen muset zvyknout, že jsem mezi lidmi a svými vrstevníky, ale to se časem poddá.“odpověděl Harry. „Možná jen… jde o Prasinky, pane. Říkal jste, že student potřebuje povolení, ale já ho nemám, ani nevím, komu bych ten formulář dal podepsat. Tedy možná by mi to mohl podepsat Remus, ale nejsem si jistý.“
„Ano, málem bych na tohle zapomněl. Ještě že jsi to připomněl. S tvým dovolením bych rád ustanovil tvé dosavadní poručníky. Budu jim já a profesor Lupin, pokud tedy souhlasíš.“
„Velice rád, pane.“zněl šťastně Harry, který tohle rozhodně nečekal.
„To jsem také rád, chlapče. Tím pádem to povolení mít budeš, takže do Prasinec budeš moci chodit. Jen bych tě rád poprosil, aby si na sebe dával pozor.“řekl ředitel, kterému se už v očích začaly zase objevovat jiskry.
„Slíbit to můžu, ale nezaručím, jestli to vydrží. Moc dobře víte, že problémy si vyhledávají mě, ne já je.“zasmál se Harry spolu s ředitelem, který moc dobře věděl, na co naráží.
„To máš jistě pravdu.“přitakal ředitel. „A teď už běž zpátky na kolej. Zdržel jsem tě víc, než dost. Vždyť už je pár minut po večerce.“
„To nevadí, pane. Stejně bych tak rychle neusnul.“přešel to Harry a vstal.
„Nikde se už netoulej.“nakázal mu ředitel a koutky úst mu zacukaly. „Přeji ti dobrou noc, Harry.“
„Vám také, pane.“rozloučil se Harry a zanechal ředitele samotného.
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
Pán zla se rozzuřeně procházel po své soukromé komnatě. Nebylo divu, že měl zlost, když jeho skupinu smrtijedů opět porazil ten Tajemný přízrak a poslal je všechny do Azkabanu, kde se to jeho služebníky jen plnilo. Musel se nejdřív uklidnit, nebo své nejvěrnější po zabije svojí zlostí, která překračovala všechny jeho meze.
„Tohle snad není pravda,“vykřikl najednou, aby si ulevil. „Takový tupci a pitomci.“ Znovu se otočil a vykročil si to ke dveřím, které se v mžiku rozlétly a tvrdě bouchly do stěn. Voldemort si toho však nevšímal a dál pokračoval v cestě do společné místnosti, kde už na něj mají čekat jeho nejvěrnější. Ti snad už nezklamou. Kdyby ano, pěkně jim to spočítá.
Jakmile se objevil v prostorné síni, kde už v řadě na něj čekalo sedm smrtijedi, kteří se hned poklonili, přešel to jen mdlým pohledem a zasedl na svůj trůn vyrobený z kostí svých protivníků a mudlů, které zabil.
„Jste moji nejvěrnější a já upřímně doufám, že vy mě už nezklamete. Tolik neúspěchu, díky neschopnosti některých mých věrných, kteří však za svoji blbost zaplatí. Přestává mě to totiž bavit.“zahájil svoji řeč a nikdo z řady si nedovolil jen pohlédnout na svého pána, ze kterého měli strach. Dokonce i Severus Snape pociťoval neklid – takové Pána zla ještě neviděl a to měl hodně možností ho vidět rozčileného.
„Mám pro každého z vás speciální úkol. A nepřejte si mě, pokud ho nesplníte.“oznámil jim a postupně si je k sobě volal blíž, aby jim sdělil, co mají udělat. Jako poslední zbyl Severus, který se s neproniknutelnou maskou lhostejnosti přiblížil k Pánovi zla a čekal, co si pro něj vymyslel. Snad nešlo o něco nesplnitelného.
„Po tobě, Severusi, chci, aby si sledoval Pottera. Chci vědět, jak na tom je a co všechno umí. A kromě jiného od tebe budu potřebovat uvařit několik lektvarů. Pak také se pokus něco zjistit od toho starého dědka, jistě o tom Tajemném přízraku něco ví. Očekávám, že mě jistě nezklameš, Severusi. Jsi můj nejvěrnější a vkládám do tebe své naděje. Nepokaz to.“určil mu úkol Voldemort a všechny nejvěrnější smrtijedy propustil. Zůstal tam jen jeden přisluhovat, který byl po celou dobu skryt ve stínu.
„A co já pane?“odvážil se na sebe poukázat Červíček a předstoupil před svého pána.
„Tvůj úkol zůstává stejný, Červíčku. Otevři tu komnatu, a když už se budeš vyskytovat v Bradavicích, dostaň se k Potterovi. Něco mu ode mě vyřídíš. Je mi jedno jak to uděláš, ale uděláš to. Moje trpělivost s tebou je na hranici, Červíčku, takže se snaž.“ Pak s Červíčkem prošel detaily toho, co chtěl Potterovi na tu dálku vzkázat a co mu měl udělat.
Nic moc pěkného to nebylo.
Komentáre
Prehľad komentárov
hohoooo :D dalšího dílu jsem si všimla až teď, hmm no, jsem zvědavá jak se popereš s komnatou i turnajem... a nebo Harry červíčka chytí a tak nikdo komnatu neotevře? :D no upřímně doufám, že jo,,, protože mít tu tolik smíchaného v jednom roku... :D
aj teď jsem si všimla.... 49 kapitola? to fakt? :D hmmm to tak vypadá, že dorazíme před koncem i ke stovce :D
hola hola, nejvěrnější jdou na věc a nejspíše se to nebude moc líbit našemu přízraku
Re: ,,
(sam, 3. 1. 2014 14:25)
Bude toho hodně, ale aspoň se čtenáři nebudou nudit :)
Zato já se budu trápit :D
,,
(Sanny, 3. 1. 2014 12:56)