50. kapitola TP
„Albusi,“pozdravil Severus svého bývalého učitele a posadil se na židli.
„Konečně jsi tady. Začínal jsem se už bát, jestli se něco nestalo. Co Voldemort, Severusi,“přešel ředitel rovnou k věci, neboť bylo dost pozdě večer a teprve před hodinou a půl z ředitelny odešel Harry. Ještě stále byl rozhozený z jejich rozhovoru.
„Zavolal si jen nejvěrnější z nejužšího kruhu, Albusi. Byl velmi rozčilený a div na nás všechny neposílal kletby. Dost ho vytočil neúspěch smrtijedů, kteří měli zaútočit na vlak. Chtěl dostat Pottera.“řekl na úvod. „ Pak každému z nás zadal zvláštní úkol. Já osobně mám za úkol udělat několik lektvarů a také mám od tebe zjistit informace o tom Tajemném přízrakovi. Myslí si, že o něm něco víš.“sdělil Severus a překřížil si ruce na prsou.
„Kolik času na to máš?“zamračil se Albus, protože ani oni toho nevěděli moc.
„Čas je neurčitý, ale moc bych to neprotahoval. Lektvary budu mít hned, ale ty informace o přízraku. To už bude horší.“odpověděl Severus a taky se zamračil.
„Pokusím se něco zjistit, Severusi, ale zatím toho moc nemáme. Všechny dosavadní informace byly řečeny na poslední poradě řádu, od té doby nic nového. Dej mi čas do pátku. Pokusím se něco zjistit. Asi nevíš, kdo jaké úkoly dostali další?“
„Děkuji, Albusi. Také zkusím něco vypátrat. Jinak netuším. Každého si k sobě zavolal zvlášť a řekl to jen jemu. Nepodařilo se mi nic z toho zachytit. Ale co ty, jak dopadl tvůj rozhovor s Harrym?“otočil to Severus a poslouchal. Byl velmi zvědavý.
„Docela mě překvapilo, jak byl Harry klidný. Chtěl jsem Dursleyovi potrestat, ale Harry mě poprosil, abych to nedělal. Nemohl jsem odmítnout. Nešlo to. Už jsem ho zklamal více než dost, nechal jsem tedy rozhodnutí na něm. A tak to i udělám, přestože se mu to nelíbí.“pověděl Albus a povzdechl si.
„Takže je vůbec nepotrestáš? Za to co udělali, by šli i v mudlovském světě do vězení. Zaslouží si to.“nemohl Severus uvěřit vlastním uším.
„Slíbil jsem, že to nikam nepovedu. Ale neboj se, příteli, jen tak z toho nevyváznou, o to jsem se už postaral.“řekl Albus a zablýskly se mu oči.
„Co jsi udělal?“zajímal se Severus a narovnal se. Nečekal by, že by Albus něco udělal, když si to Harry nepřál.
„Dejme tomu, že několik dní se nevyspí, kvůli nočním můrám a jen tak lehko nezapomenou, co udělali. Nic vážného, opravdu.“oznámil jakoby nic a postavil se.
„Jak myslíš, lepší než nic.“prohlásil Severus a také se postavil. Byl nejvyšší čas odejít.
„A Severusi,“otočil se na něj ředitel. „Rozhodně se o tom nezmiňuj před Harrym. Nemusí tuhle malou drobnost vědět.“
„Jak myslíš,“prohlásil Severus ten den už podruhé a odešel do svých komnat. Byl to náročný dlouhý den.
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
Harry pro jistotu zamířil z ředitelny hned na kolej, než aby se někde toulal, už tak bylo pozdě a on nepochyboval, že Hermiona na něho bude čekat.
A přesně jak očekával, společenská místnost byla prázdná až na čtveřici jeho přátel, kteří byli různě rozmístněni po místnosti a spali. Hermiona usnula v křesle blízko krbu a knížkou v ruce. Fred s Georgem se o sebe opírali na gauči a Nevill seděl ve druhém křesle, kde byl celý nějak zkroucený. Harry je ještě chvilku pozoroval, než se je rozhodl vzbudit, protože kdyby je takto nechal, zítra by je všechno bolelo a to on nechtěl.
„Vstávejte, Mio, Frede, Georgi, Neville. Je nejvyšší čas jít do postele. No tak,“řekl nahlas, ale ne dost aby nevzbudil i jiné studenty už zalezlé v ložnicích. Zabralo to však a postupně se začali vrtět a probírat.
„Harry,“ozvala se rozespale Hermiona a protřela si oči.
„Omlouvám se, že jdu tak pozdě, ale zdržel jsem se v ředitelně s ředitelem, který se mnou potřeboval něco vyřídit.“omluvil se jim a mírně se usmál.
„Á Harry, kamaráde, o čem s tebou ředitel potřeboval mluvit?“zeptali se ho dvojčata, když se pomalu zvedli.
„Šlo o nějaké záležitosti s Dursleyovými.“oznámil jim všem a pomohl Hermioně všechno sesbírat a dát do školní tašky.
„Co je s tvými příbuznými?“nechápal Nevill, který se ještě stále probíral.
„Jen že mám odteďka nové poručníky.“řekl jakoby nic.
„No nepovídej a o koho jde?“ptala se dvojčata.
„Oficiálně jím bude Remus Lupin a samotný ředitel.“odpověděl a pokrčil rameny.
„To mě podrž.“překvapilo to Freda s Georgem.
„Teda,“zmohl se jen Nevill a konečně se zvedl.
„Je to tak,“zasmál se Harry a rukou si rozcuchal vlasy. „Probereme to však zítra. Opravdu je dost pozdě a nechci mít na svědomí váš spánek.“
„Přesně tak,“souhlasila Hermiona, zívla a dodala. „A myslím, že je jen dobře, že budeš mít hned dva poručníky, Harrry.“
Nikdo překvapivě neprotestoval. Jen Fred s Geogem se však ještě rozhodli zůstat, protože prý dostali perfektní nápad, který chtěli ještě v tu chvíli realizovat a bez toho by prostě hned tak neusnuli.
Harry se vydal s Nevillem a Hermionou po schodech nahoru, kde než se rozdělili, předal Harry Hermioně zpátky její věci, které posbíral dole ve společné místnosti. Neville zatím dál pokračoval do jejich ložnice.
„Dobrou noc, Mio,“popřál ji ještě Harry.
„Dobrou, Harry. Přeji ti krásné sny,“oplatila mu Hermiona a zmizela za dveřmi do dívčí ložnice.
Harry se ještě jednou usmál, než i on sám zmizel za dveřmi do chlapecké ložnice, kde už všichni spali a to i Neville, který tu byl sotva pět minut. Harry se pousmál a převlékl do pyžama a ulehnul na své obvyklé místo.
Bylo až neuvěřitelné, že je opět tady v Bradavicích, v chlapecké ložnici, zpět ve světle kouzelnického světa, které ho už mockrát položilo na kolena. I tak stále stojí a čelí tomu všemu, co přichází. Bojuje za ostatní a nevzdává se. Mnoho jiných by na jeho místě už to dávno vzdalo, ale to by nebyl Harry, kdyby toho nechal jen tak nechal.
Kouzelný svět může být rád, že Harry je takový, jaký je, jinak by se řítil rychlostí blesku do zkázy.
Ráno vstal už v pět, aby si mohl jít zaběhat a zacvičit. No a zbyl mu i čas na čtení knížky o léčitelství, kde si potřeboval rozšířit vědomosti do budoucna. Četl si ve Velké síni, takže patřil k prvním, kdo vůbec dostal snídani, jinak ostatní studenti a profesorové přicházeli na snídani okolo sedmé až půl osmé. Nevyhnul se proto překvapeným pohledům, kterých si pochopitelně nevšímal a dál se věnoval studování knížky.
Z této činnosti ho vyrušili až jeho přátelé, kteří se u snídaně ukázali něco po půl osmé.
„Dobré ráno,“pozdravil je a hned věděl, že se něco stalo.
„Tys byl celou dobu tady?“dotázala se Hermiona po popřání k ránu a úlevně si sedla.
„Ano, vstával jsem dřív. Stalo se něco?“řekl Harry, přičemž podal Hermioně čaj a začal ji chystat snídani.
„Nemohli jsme tě najít na koleji,“vysvětlil Neville.
„Takže jsme se pochopitelně báli.“dodala Hermiona a s vděčností svoji nachystanou snídani přijala.
„Mio, kolikrát budu všem říkat, že jsem v pořádku. Dokážu být sám. To, že někde nejsem, ještě neznamená, že se mi stalo něco špatného.“snažil jsem jim to vtlouct do hlavy, protože takto to nejde. Už tak bude těžké se vypařit, když bude muset.
„Já vím, Harry, jen…“zasekla se Hermiona. „Omlouvám se. Příště budu panikařit, až když se neuvidíme celý den. Ano?“
„Děkuji, to bude lepší,“řekl Harry a doufal, že se i tak zachová. „Zatím se nasnídejte a já nám skočím pro rozvrhy.“ Odpojil se a rovnou si vzal i své věci. Přešel k profesorce McGonagallové, která už před sebou měla řadu několika studentů. Stoupl si proto na konec a čekal, než na něho vyjde řada. Utíkalo to rychle, takže během pěti minut už měl rozvrhy v ruce a dával je Nevillovi a Hermioně, kteří už posnídali.
Jeho první hodinou byla dvojhodinovka obrany, na kterou se velmi těšil, i když se bude muset krotit.
Remus všechny okouzlil a nikdo po první hodině nepochyboval, že to bude ještě lepší než minulý tok. Z čehož měl Harry velikou radost.
Dále následovala péče o kouzelné tvory, kdy je Hagrid čekal venku a měl pro ně překvapení v podobě krmení testrálů, které nikdo kromě něj neviděl. V závěru hodiny proto dostal za úkol do příští hodiny testrály nakreslit, když je vidí. Nevadilo mu to, protože si rád tyto nádherné tvory nakreslí. Dlouho už nemaloval, takže měl zase příležitost, kterou hodlal využít.
Pak strávil další dvojhodinovku za lavicí při přeměňování s profesorkou McGonagallovou, která své žáky poctila hned novým učivem.
A nakonec ještě měli dvojhodinovku ve sklepení s profesorem Snapem, který jim okamžitě dal opakovací test a rovnou je nechal uvařit nelehký lektvar, který se povedl pořádně jen jemu a ještě třem dalším. Málem však celá třída vyletěla do vzduchu, díky Nevillovi, který si popletl pořadí ingrediencí. Avšak včasný zásah profesora této katastrofě zabránila, aby vůbec vznikla.
„Longottome,“zahřměl profesor Snape hned, jak byla situace vyřešena. „To nás tu chcete všechny zabít?! Ještě jednou něco takového uděláte a letíte z mé hodiny a nikdy se už nemusíte vracet, rozumíte? A teď odejděte – všichni, hodina skončila. Pottere, vy tu ještě zůstaňte.“
Celé třída byla okamžitě vyklizena, jediný Harry zůstal, jak mu bylo řečeno.
„Udělal jsem něco špatně, pane?“zeptal se Harry a rovnal si věci v batohu.
„Nic takového, pane Pottere.“sdělil mu už uklidněný Severus, který se zastavil před Harrym. „Mám jen pro vás návrh. Samozřejmě je na vás, zda to přijmete, nebo ne.“informoval ho profesor. „V lektvarech jste nepřekonatelný, proto vám chci nabídnout, že byste mi tady vypomáhal. Získáte trénink navíc a ten nikdy neuškodí. Navíc se vám to možná bude hodit do budoucna k výběru povolání či k něčemu jinému. Co na to říkáte, pane Pottere?“
Harry nad tím chvíli popřemýšlel. Bude zvládat další zátěž, kterou má i tak už teď? „Přijímám, pane. Děkuji za takovou nabídku. Velice si toho cením.“
„Tím pádem budete sem docházet každé pondělí, středu a pátek. Budu vás tu čekat vždy po vyučování. Teď můžete jít.“informoval ho Severus a Harry jen kývl hlavou.
„Už se těším, pane,“řekl ještě Harry před odchodem a zamířil si to do knihovny, kde si chtěl vypracovat své domácí úkoly. Jako poslední si nechal svůj úkol do péče o kouzelné tvory. Byl tak v knihovně až do večeře, kde se teprve tam setkal se svými přáteli.
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
Červíček ve své zvěromágské podobě se spolu s Nagini pohybovali po pozemcích Bradavic. Bylo pozdě večer, takže hrad před několika hodinami dávno utichl, což byl správný čas na to, dostat se do hradu a zvládnout tak úkol, který Červíček dostal a stále ho nesplnil.
Nejdřív se rozhodl vniknout do komnaty, aby vypustil a znovu probudil baziliška. Jeho úkol se zdařil a teď mu už zbývalo vyřídit Potterovi vzkaz od jeho pána.
Tentokrát se už hradem plížil sám, neboť Nagini s ním měla být jen do té doby, než se dostane do komnaty a k baziliškovi. Pomalu se vkradl na kolej Nebelvíru, přičemž musel použít tajnou chodbu, o které věděl jen on a James Potter, který si toto tajemství vzal do hrobu. Na koleji se pak dostal do ložnic chlapců, kde vyhledal postel Harryho Pottera.
Předtím než se přeměnil do své lidské podoby, se pořádně ujistil, že všichni tvrdě spí. Když měl jistotu, že se nikdo nevzbudí – jako člověk se přiblížil k Harrymu, který spal na zádech a mírně se ošíval. Ani to Červíčkovi nezabránilo, aby mu na místo jeho jizvy nekápl kapku Pánovy krve, kterou mu Pán zla dal.
Na reakci tohoto vzkazu od Voldemorta nečekal a klidil se z cesty. Až moc dlouho setrval na hradě.
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
Harry si šel lehnout až pozdě večer, neboť se ještě probíral knihami o léčitelství. Jeho spolužáci opět v klidu spali, když se dostal do ložnice. Potichu se dostal ke své posteli a natáhl se. Čekal ho opět spánek plný zlých snů. Netěšil se, ale spánek potřeboval.
Zdálo se mu to co obvykle, když se náhle něco změnilo. Znenadání ho začala pálit jizva a doslova mu způsobila agónii bolesti, kterou ještě nezažil, ani při použití cruciatu od Belatrix v Azkabanu. Chtěl se probudit, ale nešlo to. Mohl jen dál snášet bolest. A když už si myslel, že to nemůže být horší – ocitl se v temné místnosti, kde naproti němu stál samotný Voldemort.
„Vítej, Harry,“uvítal ho posměšně. „Dlouho jsme se neviděli. To se však změní.“
„Co chceš, Voldemorte?“vykřikl Harry, který se snažil ovládnout bolest, která jím procházela, hlavně z oblasti jizvy.
„Je neslušné někomu skákat do řeči, Harry, kde je tvoje vychování,“poučoval ho Voldemort, který se bavil. „Chtěl jsem tě jen uvítat zpátky v kouzelnickém světě. To se přece sluší, nebo ne? Klidný rok mít ale nebudeš. Nebude den, kdy bych se tě nesnažil zničit, rozumíš. Jsem silnější než ty, to si pamatuj. To já budu vítěz a ty je poražený.“
„To se nestane. Nedovolím to, i kdyby mě to mělo stát život,“prohlásil Harry bojovně.
„To se ještě uvidí,“zamračil se v šíleném úšklebku Voldemort a vytáhl hůlku. „Ode dneška nebudeš mít klid. Zničí tě to.“
S tím obraz zmizel a začala další nová vlna bolesti.
Ve stejném čase se Neville probudil. Něco ho totiž vyrušilo z poklidného spánku. Šlo o jakési podivné zvuky, které připomínaly naříkání. Rozespale se proto posadil na posteli a rozhlédl se. Všude byl klid, ale ten zvuk se stále ozýval. Snažil se najít místo, odkud ten zvuk vychází a jeho pohled se stočil na Harryho, který měl z jedné strany zatažené závěsy, takže na něho neviděl.
Zvedl se proto a přešel k Harryho posteli.
„Harry,“zašeptal a odhrnul závěs.
To co spatřil, ho na několik vteřin ukotvilo na místě. Vzpamatoval se však a rychle vyběhl z ložnice pro pomoc. Vyřítil se z koleje a po chodbě letěl k ředitelně, kde ho zastavil až chrlič – nezmal totiž heslo.
„Prosím, potřebuji mluvit s ředitelem. Je to naléhavé. Prosím, pusť mě.“žadonil zoufale Neville. „Prosím. Musím za ředitelem.“
Naštěstí ho k jeho překvapení chrlič pustil. Vyběhl proto schody a s rychlým zaťukáním rozrazil dveře do ředitelny.
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
„Nechceš si zahrát partii šachů, Severusi?“nabídl Albus svému příteli, když už vyřešili všechno důležité. „Vím, že je pozdě, ale jedna partie by nám neuškodila. Nehráli jsme spolu víc jak půl roku.“
„Protože to pokaždé dopadne stejně.“mínil Severus, který si stejně sedl a otočil šachovnici s černými figurkami k sobě. „Začni teda.“
Už měli skoro dohranou hru, kdy těsně vítězil Brumbál, když se dveře do ředitelny rozletěly a objevil se popelavý Neville Longbottom.
„Pane Longbottome, co to má znamenat,“ozval se jako první Severus a stoupl si.
„Promiňte, pane. Jde o Harryho,“dostal se sebe Neville, který se v tu chvíli svého profesora lektvarů nebál.
„Co je s Harrym?“tázal se Brumbál a položil chlapci ruku na rameno, aby se uklidnil.
„Něco se mu stalo. Musíte jít se mnou, pane.“naléhal Neville, který nevěděl, jak by to měl vysvětlit.
Brumbál si prohodil pohled se Severusem. „Jdeme Severusi, pane Longbottome, půjdete s námi.“
Všichni si vzali letax a krbem se dostali do Nebelvírské koleje, kde stále panoval klid a ticho. Nikdo nic netušil. Neville nechal ředitele a profesora, aby šli do ložnice jako první.
Všichni stále spali, proto použil ředitel tlumící stěnu, aby nebyl nikdo vzbuzen a přešel k Harryho posteli. To co viděl, ho vyvedlo z míry. Harry se zmítal a vypadal, že je v agónii bolesti, přestože z něj nevyšel žádný křik, až na kňourání a mírné naříkání. Byl smrtelně bledý a jeho jizva krvácela. Nebylo to však jediné místo, odkud se objevovala krev. Prosakovala také pyžamovým tričkem a prostěradlo pod chlapcem bylo taktéž krvavé.
„Severusi, zůstaň u Harryho a přidrž ho, přivolám Poppy.“rozkázal ředitel a použil patrona, aby přivolal ošetřovatelku. Mezitím Severus opatrně chytil chlapcovy ramena a zmírnil tak jeho pohyby.
„Neville,“oslovil ředitel studenta křestním jménem, který stál u dveří. „Běžte si lehnout, my už se o Harryho postaráme.“
Neville váhal. „Bude v pořádku, pane?“
„Nemějte obavy, bude o něj postaráno a teď už běžte zpátky do postele. Zítra vás čeká vyučování.“uklidnil ho ředitel, který hned poté, co ho student poslechl, šel pomoci s držením Harryho.
„Co si o tom myslíš, Severusi?“zeptal se tiše ředitel a sledoval přitom Harryho.
„Nevím, co se stalo, ani v nejmenším. Možná to má co dělat s Pánem zla.“odpověděl po chvíli Severus, který byl stejně jako ředitel v šoku.
Nečekali dlouho a objevila se madam Pomfreyová i se svým lékařským kufříkem.
„Albusi, ustup prosím. A ty Severusi, ho dál drž.“poručila hned ve dveřích a projela Harryho pohledem. Následně použila diagnostická kouzla a z toho co vyčetla z grafu, mírně pobledla.
„Musíme s ním rychle na ošetřovnu, tady s ním nic nezmůžu. Rychle,“rozkázala a nechala Severuse, aby vzal Harryho do vlastní náruče, přestože mohl vyčarovat nosítka. Profesora totiž vyděsil Poppynin tón. Bylo to vážné, což se dalo předpokládat už z toho, jak chlapec vypadal.
Na ošetřovně položil Harryho na nejbližší lůžko a nechal Poppy pracovat.
„Přines mi tyto lektvary, tady na ošetřovně je nemám, ale určitě je máš ve svém soukromém skladu, Severusi.“řekla po chvíli Poppy, kdy mávala nad Harrym hůlkou a vpravovala do něj různé lektvary. „A ty Albusi, byl měl jít na chodbu. Také by nebylo špatné informovat Minervu a Remuse. Měli by to vědět.“
„Je to tak zlé, Poppy?“obával se Brumbál, který stál bokem, aby nepřekážel. Rozhodně neměl radost z toho, co se stalo.
„Není to dobré, ale po lektvarech, které Severus přinese, bude v pořádku. Je to silný chlapec.“odpověděla Poppy a opět věnovala pozornost jen chlapci, který byl stále smrtelně bledý. „Navíc, jste ho našli právě včas a už to hraje roli k dobrému. Kdyby se s tímto počkalo až do rána, bylo by to daleko horší, ne-li rozhodující.“
Brumbál pokýval smutně hlavou a vydal se pro Minervu a Remuse.
„Tady jsou ty lektvary,“řekl Severus, jen co se objevil v krbu.
„Výborně, budeš mi muset pomoci. První dva mu dej a třetím mu pomažeme záda a hruď.“sdělila Poppy a zbavila Harryho vrchního dílu oblečení, které bylo celé nasáklé krví.
„Cruciatus,“vydechl Severus překvapeně a zároveň už potíral zasažená místa. Takové rány totiž způsoboval jen cruciatus, při dlouhém působení. „Kdo by však mohl… nikdo na koleji nebyl. Nebyla tam žádná stopa po pachateli.“
„Také to nechápu,“kroutila nad tím hlavou Poppy. Nechala Harrymu obvázat hlavu, díky jizvě, která nechtěla stále přestat krvácet a hruď se zády, když byl Severus hotový. Následně vyměnila zašpiněné povlečení a prostěradlo. Poté vyčarovala Harrymu nové pyžamo, přikryla ho a znovu zkontrolovala jeho celkový stav.
„Potřebuje ještě jeden dokrvovací lektvar.“informovala Severuse, který si daný lektvar přivolal hůlkou ze stolku a sám ho Harrymu dal.
„Jak na tom je?“zeptal se Severus, když už to bylo všechno a chlapec byl mimo nebezpečí.
„Rozhodně lépe než předtím.“odpověděla Poppy. „Bude první dva dny zesláblý a bolavý, když se probudí, ale jinak bude v pořádku. Aspoň pro tentokrát. Bylo to vážně na hranici, Severusi. Málem by to nevydržel díky té veliké ztrátě krve. Divím se, že nekřičel bolestí.“
Severus pokýval hlavou a následně poslal patrona pro Brumbála, který na ošetřovnu přišel i s Minervou a Remusem, kteří byli stále v pyžamu. Bylo na nich vidět, že je Albus před chvilkou probudil a že jsou v mírném otřesu a šoku.
„Bude v pořádku?“zeptal se Remus dřív než ředitel a přešel k lůžku, kde Harry ležel.
„Ano, bude. Je to silný mladík.“ujistila ho Poppy.
„Co se tedy přesně stalo, Albus nám toho nestihl moc říct,“zeptala se Minerva, která měla o chlapce starost. Harry ji přirostl k srdci a rozhodně nesouhlasila s ředitelem, když ho nechal a posílal k Dursleyovým. Albus si však v tomto bodě nedal říct.
„Pan Longbottom se přiřítil do ředitelny s tím, že s Harrym něco je. Nevíme, co přesně se stalo. Mám však takový dojem, že to způsobil Pán zla. Jevil známky po cruciatu a jeho jizva krvácí. Jinak si to nedokážu vysvětlit,“pověděl Severus své domněnky.
„Myslím si, Severusi, že s tím Voldemortem máš pravdu. Okolnosti nám však bude muset vysvětlit až Harry poté, co se probudí.“přitakal Brumbál, který nechápal, jak se něco takové ho mohlo stát. Všichni v místnosti ještě více pobledli a pohlédli na chlapce, který skoro splýval s postelí.
„Dám vám vědět, hned jak se probudí,“prohlásila Poppy a taktně tak naznačila, že by měli z ošetřovny odejít a nechat mladíka v klidu odpočívat. Remus se k tomu moc neměl, ale neměl na vybranou. Poppy byla nekompromisní. Harry potřeboval klid a tím, že by tu stáli, by stejně ničemu nepomohli.
Komentáre
Prehľad komentárov
chudák harry ´je mi ho líto a jen doufám, že to není kletba, která se bude opakovat každým dnem :( jinak povídka se zase začíná rozbíhat, což je jen dobře, jen toho je na harryho čím dál víc, doufám, že to všechno zvládne :) no rozhodně se těším co bude dál a zároveň se nechám překvapit
Re: ...
(sam, 20. 1. 2014 18:14)
:-)
Máš pravdu, stále víc a víc věcí se v povídce objevuje a já jen doufám, že to zvládnu utáhnout. Začíná toho být... no... hodně :-D
:-)
(Domeenika, 18. 1. 2014 19:09)
Uz sa tesim na nejaku akcicku s baziliskom :-)
A na vsetko co napises :-)
Pekna kapca :-)
...
(mišule, 20. 1. 2014 17:18)