51. kapitola TP
„Splnil jsi můj úkol, Červíčku. Znovu si otevřel Tajemnou komnatu,“zněl potěšeně Voldemort, který seděl na trůnu z kostí a hladil Nagini. „A druhou část úkolu si taktéž splnil. Mám z toho radost.“
„Udělal jsem to pro vás, pane,“ozval se Červíček, který se trochu uvolnil, dnes ho trest jistě nečeká. „Přesně jak jste říkal, můj pane.“
„Ano, ano… Měl by si dostat odměnu, ale beru to spíš jako splacení tvého dluhu při selhání z minulých týdnů, kdy se ti moc nedařilo. Přesto budeš mít teď týden volna. Dělej si, co chceš. A teď jdi. Zatím tě teď už nepotřebuji. Mohl bych si to navíc ještě rozmyslet.“řekl Voldemort a začal se věnovat jen Nagini.
„Co máš v plánu teď, Tome?“zeptala se ho Nagini, která se i nadále nechala hladit.
„Pomalu ale jistě zlomím toho spratka. Díky tomu, že mu Červíček kápl kapku mé krve na jeho jizvu, bude každou noc trpět. Nebude mít klid, ani pokoj. Každou noc zakusí moji moc.“chvástal se Voldemort a děsivě se při tom usmíval.
„Pokusíš se ho podmanit? Stále chceš, aby se k tobě přidal a stal se tvým otrokem a vojákem? Co přesně máš v plánu, Tome?“tázala se Nagini, která se svým pánem moc nesouhlasila. Tolik se změnil od doby, kdy chodil do školy a kdy s ní cestoval po světě. Objevili spolu nejrůznější místa…
Dávno to nebyl onen chlapec, který kdysi i on měl své veliké sny a ambice. Místo toho se nechal zlákat temnou magií a všeho se vzdal. Dávno věděla, že pro něj není cesty zpět, až moc zlého spáchal. Bez jediného slitování a milosti.
Propadl temnotě. Kolikrát ho jen varovala, ale on neposlouchal.
Proč by taky měl.
„Samozřejmě, že to po nějakém čase tomu klukovi nabídnu. Nejdřív ale musí trpět, aby se dal lehko zlákat a podmanit. Nebude to dlouho trvat a bude na mé straně, anebo bude zcela a jistě mrtví. Jiné možnosti nejsou.“pověděl Voldemort, který si svůj trumf užíval.
„Nebojíš se, že by tvé prokletí mohl zlomit? Případně, že tvoji nabídku nepřijme a místo toho bude radši trpět? Vidíš to všechno jen z jednoho pohledu.“nedalo Nagini se nezeptat, přestože tímto dost riskovala Tomovu trpělivost.
„V žádném případě.“zasyčel zlostně. „Na to by musel mít dost síly a také by musel vědět, co přesně ho k tomuto prokletí váže. Než by však na něco takového přišel, bude dost zlomený každodenním dostaveníčkem se mnou. A nemyslím si, že by mé prokletí vydržel dlouho. Nikdy takto o mně nepochybuj!“
„Jak myslíš, Tome, jen aby ses nedivil,“promluvila tiše Nagini a dávala si pozor, aby ji Tom tentokrát neslyšel. Za tohle by ji potrestal, přestože je mu nejbližší, než kdokoli jiný.
Vůbec by se nedíval a neohlížel. Je to přece teď Temný pán, na kterého nikdo nemá.
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
Harry se ze svého utrpení a mučení probudil až další den pozdě odpoledne. Zpočátku byl zmatený, než si na všechno vzpomněl a neurovnal si to v hlavě. Nechápal, jak se něco takového mohlo Voldemortovi podařit. Přece jenom svoji nitroobranu měl neustále vystavenou a to nejen kvůli němu. V tom muselo být něco jiného a on bude muset rychle něco udělat, aby tomuto zabránil, než bude až příliš pozdě.
Zhodnotil také svůj stav a nebyl nijak perfektní. Nebylo to nejhorší, ale bude chvilku trvat, než bude při plné síle. Voldemortovo dostaveníčko ho pořádně vyčerpalo a div ho nepřipravilo o rozum. A teprve potom, co udělal tuto kontrolu, otevřel konečně své oči.
Chvilku mu trvalo, než se rozkoukal.
Ležel na jednom lůžku na ošetřovně obklopen ze stran zástěnami, takže měl výhled jen před sebe, kde i tak nikdo nebyl. Byl rád, že se probudil sám, mohl se tak nejdříve vzchopit, než bude čelit ostatním, kteří budou mít jistě plno otázek, na které neznal pořádně odpovědi ani on sám. Tímto uvažováním se zamračil, čímž zjistil, že má obvázané čelo. Že by se někde uhodil do hlavy? A to nepočítal svoje tělo, které bylo také pod obvazem.
Nečekal dlouho a přiřítila se k němu madam Pomfreyová.
„Pane Pottere, jak se cítíte?“ptala se hned a začala kolem něj mávat hůlkou, aby zjistila jeho zdravotní stav.
„Jsem zmatený, bolavý a slabý, ale jinak se cítím v pořádku, madame.“odpověděl Harry, který se mírně pohnul. „Co přesně se stalo?“
„Nic si nepamatujete?“zamračila se Poppy a přestala mávat hůlkou. Byla mírně zaražená. Zřejmě nečekala, že by si Harry nic nepamatoval, i když někde v pozadí myslela, i na tuto variantu. Přece jen byl pan Potter držen pod mučící kletbou a to dlouhou dobu.
„Tedy vzpomínám si, že jsem šel spát o něco později, než mí spolužáci a když jsem usnul, tak někdy během spánku mě začala bolet jizva. Pak mě začalo bolet i celé tělo. Na nic jiného si nevzpomínám. Ani nevím, proč jsem tady,“vyprávěl Harry upravenou verzi, který se u toho sám snažil najít nějaké vodítko. Nemůže přeci vykládat, že po čas toho incidentu s ním mluvil Voldemort, proto ta upravená verze. Navíc nechtěl tak děsit madame Pomfreyovou. „Nevím, co se stalo. Opravdu nevím.“
„Tím se teď netrapte. Musíte odpočívat.“promluvila pomalu Poppy, která si uhladila svoji sukni.
„Proč jsem ale tady na ošetřovně?“optal se Harry znovu, přičemž použil naléhavý tón hlasu. Vědom si znepokojení na madame Pomfreyové, kterou tedy moc neuklidnil.
„Podle všeho na vás někdo použil cruciatus. Byl jste pod tímto kouzlem moc dlouho, což vám způsobilo otevřené rány na hrudi a zádech. Také krvácela vaše jizva. A díky tomu si možná nepamatujete všechno, co se včera stalo.“pověděla to tedy Harrymu, který se jen zamračil. Jeho myslí mu však poletovaly všelijaké myšlenky.
„Musíte ale odpočívat, pane Pottere. Nechám skřítka, aby vám donesl něco k snědku. A pak jestli se budete cítit lépe, budete moci mít návštěvu.“stále mluvila madame Pomfreyová, takže zachytil jen konec.
„A kdy budu moci jít zpátky na kolej?“zeptal se Harry, který ošetřovnu opravdu neměl rád, navíc mu to dost komplikovalo jiné věci, které měl na práci a které musel udělat. Hlavně teď, když se Voldemort rozhodl na něj jít takhle.
„To si ještě rozmyslím, ale dnes to rozhodně nebude,“zamračila se. „A nedívejte se na mě takto. Včera jste málem vykrvácel, byl jste vystaven silné nepromíjivé kletbě… to vám snad nestačí? Buďte vůbec rád, že jste naživu a že se cítíte tak, jak se cítíte. Taky to takto nemuselo dopadnout!“
Nakonec se přece jen jeho prosícím pohledem nechala obměkčit. „Dobrá tedy, pokud se váš stav bude jen a jen zlepšovat a nevyskytnout se další potíže, mohl byste se ráno připojit k ostatním studentům na snídani a jít na vyučování. Každopádně tu dneska ještě budete a přespíte tu. Nic však neslibuji. Stále není jisté, zda vás vůbec zítra pustím z ošetřovny.“
„Děkuji, madame Pomfreyová.“ovládl se Harry a opatrně se posadil. Nemělo cenu se hádat, přece jenom může zmizet i tak. Bude si muset dávat jen větší pozor. Už tak toho pro něj madame Pomfreyová udělala dost.
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
„Nejde mi to do hlavy, Severusi? Proč by se Voldemort do něčeho takového pouštěl?“obrátil se Albus na svého přítele, když se po vyučování sešli v ředitelně. „Mám sice několik domněnek, ale pravda jistě leží někde velmi daleko.“
„Myslím, že ti moc nepomůžu, Albusi. Sám nevím, jak je to možné. Možná je to tou jizvou. Ty sám jsi říkal, že jsou tak spojení.“promluvil Severus a pozorně pozoroval ředitele.
„Spojení, jenž tvoří ta jizva. Dělá mi to starosti. Tohle spojení je čím dál tím víc nebezpečnější. Mám o Harryho veliké obavy. Kdyby si pan Longbottom ničeho nevšiml…“ředitel byl smutný. Zase o Harryho málem přišel a nemohl s tím vůbec nic dělat.
„Nesmíš takhle myslet, Albusi. Chlapec je v pořádku a to je teď nejdůležitější. Se vším ostatním se budeme muset vypořádat, protože jak to tak vypadá, nic jiného nám také nezbývá.“řekl Severus a snažil se to Albusovi ulehčit.
„Už to tak bude, Severusi.“pokýval mírně hlavou a vytáhl něco ze zásuvky stolu. „Abych nezapomněl. Tady jsou shromážděné veškeré informace o tom Tajemném přízrakovi. Mělo by ti to u dalšího předvolání pomoci.“
„Děkuji,“převzal si složku Severus, „Jak se ti to podařilo?“
„Trochu jsem pátral. Snad to bude Voldemortovi stačit.“pokrčil rameny ředitel a vzal si citrónový bonbón. Ani se nenamáhal jeden nabízet Severusovi, u které až moc dobře věděl, že by jeho ponuku odmítl.
„Nebude však nebezpečné, když mu tohle předám? Už tak toho ví dost o jiných věcech. Nepotřebujeme mít kvůli tomu ještě více potíží.“mračil se Severus, který si nebyl až tak jistý. Raději by asi snášel jeho zlost, než mu předat něco velmi důležitého v tomto boji. I když i on má jen omezený práh bolesti.
„Není tam všechno, Severusi. Některé věci jsem záměrně vynechal. Mělo by to ale stačit aspoň na to, aby to Voldemorta dostatečně přesvědčilo. Nemůžeme si dovolit, aby si ztratil jeho důvěru, ani si nemůžeme dovolit ztratit tebe. Jsi velmi důležitý, Severusi.“prozradil Albus a mírně tak Severuse uklidnil.
„Dobře tedy, předám mu to hned, jak si nás zavolá. Dřív mu to nosit nebudu. Nemám důvod.“souhlasil Severus a rozhodl se už odejít. Všechno již bylo vyřešené.
Aspoň pro tentokrát.
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
Harry se do večera nějak na ošetřovně zabavil a to povětšinou tím, že si procházel nějaké knížky a poznámky, které si přivolal svou druhou hůlkou, kterou měl i po tom incidentu stále u sebe až to bylo překvapující. Na druhou stranu měl ale radost. Nakonec se přece jen dočkal a po večeři k němu ošetřovatelka pustila ředitele se Severusem, Remusem a Čmuchalem.
„Dobrý večer, profesoři. Remusi, Čmuchale,“pozdravil je Harry všechny na oplátku a více se v sedu narovnal.
„Jsme rádi, že je ti lépe, chlapče,“uvítal ho ředitel a vyčaroval pro ně pro všechny židle okolo jeho postele.
„Vystrašil si nás, Harry,“promluvil Remus, který odmítl vyčarovanou židli a sedl si na kraj jeho lůžka. Jeho židli nakonec zaplnil Čmuchal, který si na nic vyskočil.
„Omlouvám se, to jsem nechtěl,“sklopil Harry pohled, pro kterého bylo těžké čelit jejich pohledům. Obzvláště, když jim bude lhát.
„To nic, Harry. Za nic nemůžeš. Mám však na tebe několik otázek, chlapče.“ujal se hlavního slova ředitel a všichni pozorně poslouchali. Všichni chtěli slyšet, co se stalo.
„Otázky, pane?“zeptal se Harry také otázkou a mírně pozvedl pohled, nedíval se však nikomu přímo do očí. Neznělo to moc příjemně, ale čekal to.
„Co jsi včera dělal, Harry, řekni nám všechno, co se ten večer na koleji stalo. Mohli bychom tak lépe pochopit, co všechno se stalo.“nasměroval ho ředitel a nechal Harrymu čas na utřídění myšlenek.
„Už jsem to říkal madame Pomfreyové, pane,“začal tedy. „Šel jsem spát o něco později, než mí spolužáci. A když jsem konečně usnul, začala mě bolet jizva. Nakonec mě začalo bolet i celé tělo. Bylo to hrozné.“ Harrymu se trochu zatřásl hlas. „Nemohl jsem se vzbudit a bolest nechtěla přestat. Já nevím, co se stalo. Nic si z toho všeho nepamatuji, jen tu bolest.“
„Jen klid, Harry.“pustil se do utěšování Remus a přitáhl si Harryho k sobě.
„Mám strach, Remusi. Co když to něco znamenalo? Jizva mě vždy bolela ve spojitosti s Voldemortem.“zahrál to Harry a nechal po tváři skanout nějaké ty slzy. „Co když mi něco uniklo?!“
„Nedělej si starosti, Harry.“setřel mu slzy Remus a znovu ho ještě jednou objal.
„Proto by bylo nejlepší, Harry, kdyby ses naučil jednu disciplínu, která ti proti takovým vpádům Voldemorta pomůže,“promluvil znovu ředitel a Harry se na něho nechápavě povídal. „Domnívám se totiž, že tu bolest ti způsobil Voldemort, když se ti snažil dostat do hlavy, aby tě ovládl.“
„Jak to myslíte, pane? Co bych se to měl naučit?“dělal nechápavého mladík, i když až moc dobře věděl, co tím ředitel myslí a odtáhl se od Remuse. „Voldemort se mě snažil ovládnout?! Pamatoval bych si to, kdyby se o něco takového pokusil.“
„Ne nezbytně, Harry. Voldemort je v tomto druhu magie velmi zručný. Jak to však naštěstí vypadá, nepodařilo se mu to. A to je dobře. Nemůžeme ale riskovat, že se něco podobného bude opakovat. Severus tě proto začne vyučovat nitroobranu. Je to druh magie, která ti pomůže ochránit tvoji mysl.“vysvětlil mu to Albus a Harry se mírně zamračil. Ředitel mu totiž neřekl úplně všechno o té nitroobraně. Co jen to ředitel zamýšlí?
„Nezdá se mi to jako nejlepší řešení, Albusi.“namítl Remus a Severus jen souhlasně přikývl. „Harry je moc mladý, aby se tohle začal učit. Nemyslím si, že je to správné.“
„Také se mi to nelíbí, ale jiná možnost není.“zakroutil hlavou ředitel a otočil se na Severuse. „Můžu počítat s tvou pomocí, Severusi? Vím, že toho máš hodně, ale tady jde o všechno. Něco takového se už nesmí opakovat.“
„Sice s tím nesouhlasím, ale naučím chlapce nitroobranu.“kývl Severus a pořádně si prohlédl mírně pobledlého Harryho, který se stále mračil a vypadal unaveně. „Hned jak vám bude lépe, se domluvíme na našich hodinách. Budete potřebovat všechnu svoji sílu, abyste se tohle umění magie naučil.“směřoval tuto informaci Harrymu, než se zvedl ze svého místa. „A teď mě omluvte, musím jít. Čeká na mne ještě spousta práce.“
„Děkuji vám, pane,“poděkoval ještě Harry, než Severus zmizel ve dveřích. Až moc dobře si uvědomoval, co to pro profesora bude znamenat, když se s ním pustí do tohoto učení. Rozhodně to nebude příjemné, ani pro jednoho z nich.
„No, také vás opustím.“postavil se i ředitel. „Dávej na sebe pozor, Harry. A kdyby se něco dělo, cokoli, přijď za mnou, však víš, kde mě máš najít.“
„Budu se snažit. Pokusím se vás vždy vyhledat.“slíbil Harry a mírně se usmál.
„Máme jít také, Harry? Vypadáš unaveně.“zeptal se ho Remus, když zůstali o samotě.
„Ještě nechoďte, prosím. Madame Pomfreyová vás i tak brzy sama vyprovodí ven z ošetřovny, ale nemůžete tu ještě chvilku zůstat? Aspoň než usnu,“naléhal mírně Harry, který stále hrál svoji roli. Nemohl vybočit.
„Neboj, zůstaneme tu.“usmál se na něj Remus a Čmuchal tiše zakňučel.
„Děkuji,“poděkoval jim a zase si lehl. Tento den ho velmi vyčerpal.
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
Severus musel z ošetřovny odejít. Trochu lhal, že má práci, protože jediné, co v tuhle chvíli potřeboval, bylo mluvit s Albusem, ale někde v soukromí, kde budou sami. Taky se potřeboval uklidnit, protože to v něm vřelo. Opřel se proto o zeď nedaleko dveří od ošetřovny a čekal. Netrvalo to dlouho a z ošetřovny vyšel i ředitel.
„Potřeboval jsi ještě něco, Severusi? Myslel jsem, že spěcháš za prací,“promluvil ředitel, který nebyl vůbec překvapený, že tady Severuse takto vidí. Vlastně vypadal jako by tady svého přítele očekával. Na to ho znal až příliš dobře.
„Nitroobrana, Albusi?! Jaksi ses mi o tom zapomněl zmínit, když jsem dneska za tebou byl v ředitelně. Jak tě jen mohlo něco takového napadnout? Vždyť je mu čtrnáct pro Merlina. Je příliš mladý, aby se toto učil. Máš vůbec ponětí, co to s ním může všechno udělat?“mluvil velmi rázně Severus, který už nedokázal déle mlčet.
„Neřekl jsem ti o tom, protože jsem až moc dobře věděl, že budeš reagovat přesně takto, Severusi. Je ale nezbytné Harryho tu nitroobranu naučit. Voldemort se o tohle pokusí znovu a je jen otázka času, kdy se mu to podaří. Tento útok nebyl jediný.“pověděl klidně Albus, který nebyl ani trochu vyvedený z míry.
Severus jen zakroutil hlavou. „Vím, že je to důležité, ale moc bych od našich hodin neočekával. Je to jen dítě. Já sám jsem se nitroobraně učil až v šestnácti a mohl jsem být jen rád, že jsem měl na tenhle druh magie talent, jinak by mi to šlo daleko pomaleji a nebyl bych nikdy tak dobrý. Zkusím ho to naučit, ale moje stanovisko zůstává stejné. I tak nechápu, proč ho to nechceš učit ty sám. Jsi stejně zběhlý v nitroobraně jako já. Možná by to bylo pro chlapce i více přijatelnější.“
„To si nemyslím, Severusi. Harryho jsem až moc zklamal a co vím, tak už nejste na sebe jako na cizí. Sblížili jste se, ať už k tomu chceš říct cokoli jiného. Je to pravda a je to vidět.“pousmál se Albus. „Myslím, že vám jen prospěje, když budete trávit čas spolu. Chlapec si tě oblíbil. Před tímto nemůžeš zavírat oči.“
„Mýlíš se. Jen jsme spolu strávili prázdniny, kdy jsem ho učil. Navíc mu momentálně dávám hodiny navíc z lektvarů, ve kterých projevil talent. Vídáme se více než dost. Nic víc a nic míň v tom nehledej.“namítl striktně Severus, který nechtěl nahlas přiznat, že Harry mu za ty týdny přirostl k srdci.
„No jak myslíš. Nebudu se s tebou o tom přít. Každopádně jsem ti vděčný, že se toho ujmeš. Plně ti důvěřuji,“prohlásil Albus a zanechal Severuse stojícího na Atronomické věži, kam se za tu chvilku dostali.
„Já jen doufám, že tvoji důvěru nezklamu.“zašeptal Severus a přitáhl si svůj hábit, protože zafoukal silný studený vítr.
Dlouho tu ale nepobil, neboť jeho znamení zla se ozvalo. Jako by to přivolal. Povzdechl si a rychle poslal zprávu Brumbálovi, než se vydal vstříc nebezpečí, které mu pokaždé hrozilo, když vyslyšel volání.
Přemístil se do tmavého sálku, odkud se pak spletitými chodbami dostal do hlavní síně, kde už na něj čekal Pán zla a k jeho překvapení byl sám. Severus si tedy nasadil pevnou masku a vešel do místnosti.
„Můj pane, volal jste mne?“zeptal se spíš formálně a poklonil se.
„Chtěl jsem jen vědět, jak jsi na tom se svým úkolem, Severusi. Sice jsem ti nedával časový limit, ale chci znát tvoje pokroky.“přiblížil mu Voldemort své přání a Severus si v duchu oddychl.
„Lektvary jsou hotové, pane.“začal nejdřív s tímto a pak navázal na další věc, kterou měl udělat. „Také se mi podařilo zjistit nějaké informace o Tajemném přízrakovi. Všechno to mám tady ve složce.“
„Udělal jsi mi radost, Severusi. Nečekal jsem, že splníš své úkoly tak rychle. Obzvlášť jsem pochyboval, že se ti podaří najít nějaké informace o tom bláznivém přízrakovi, který se mi odvažuje odporovat.“potěšilo Voldemorta, který si hned převzal složku, kterou mu Severus přinesl a odložil si ji bokem, aby se na ni mohl později podívat.
„Snažil jsem se, můj pane.“pověděl Severus mírně a trochu se poklonil. „Nechtěl jsem vás zklamat.“
„Jen tak dál, Severusi.“pochválil ho Temný pán. „A co se děje v Bradavicích?“naléhal najednou zničehonic Voldemort, ale bylo na něm vidět i potěšení, že splnil zadaný úkol. Severus se tedy rozhodl říci pravdu, nehodlal riskovat zlost svého pána, když za tím incidentem stál právě on a když byl potěšen z jeho práce. Také se tohle dalo považovat jako zkouška jeho věrnosti.
„Ten Potterovic kluk leží na ošetřovně. Brumbál neví, co se stalo, ale podle všeho Pottera někdo napadl. Podle ran, které měl se Pomfreyová domnívá, že šlo o cruciatus.“řekl zkráceně a čekal na reakci temného čaroděje.
„Takže starý blázen si myslí, že byl jeho zlatý chlapec napadnut. Výborně,“radoval se z toho Voldemort. „Nemohlo to být lepší. Teď však jdi ještě do laboratoře a rychle mi udělej tento lektvar. Mělo by ti to zabrat jen pár minut. Aspoň využiješ volný čas, než se bude konat shromáždění.“zablýskly se černokněžníkovi oči a nechal Severuse jít.
Severus se za dveřmi trochu uvolnil a rychle se vydal do laboratoře, aby to měl z krku. Stále měl však pocit, že dneska se stane něco důležitého. Tohle setkání, které bylo hned po napadení Harryho, jistě něco znamenalo, o tom nebyl pochyb. Navíc se mu jen potvrdilo, že Voldemort moc dobře věděl, co to Harrymu udělal. Neměl ale odvahu se na něco z toho zeptat blíže, aby se Temný pán najednou nenaštval. O to rozhodně nestál, stačilo to úplně minule.
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
Harry, který si na chvilku zdříml, se probudil až v době večeře. Na ošetřovně byl už sám, pokud nepočítal madame Pomfreyovou, která byla hned u něj, aby se postarala o jeho večeři spolu s několika lektvary.
Když tohle všechno splnil, tedy snědl celou večeři a vypil všechny lektvary, madame Pomfreyová ho opět zanechala samotného s tím, že stejně brzy usne. To se však přepočítala.
Harry si ještě hodinu četl, než knihu odložil a začal dělat, že spí. V té době ho madame Pomfreyová přišla zkontrolovat a když viděla, že její pacient je v klidu a spí, zhasla zbývající světla na ošetřovně a sama se zavřela ve své kanceláři.
Jakmile Harry uslyšel zaklapnutí dveří, otevřel své oči a potichu se posadil. Bezhůlkovou magií zajistil stopu, kdyby se tedy něco dělo, aby se případně mohl rychle vrátit. Pak ještě jednou zkontroloval, jestli je bezpečné se odtud vypařit a když se ujistil, že ano. Udělal tak.
Objevil se v komnatě nejvyšší potřeby, která svoji podobu změnila na útulnou místnost s krbem a pohodlným křeslem, na které si hned sedl.
Přivolal si svoji hůlku, kterou s pomocí svého mistra si sám vyrobil a poslal rychlý a naléhavý vzkaz Anthonymu, jeho mistrovi, zda by se nemohli setkat za deset minut na jedné mýtině, kde se dříve někdy trénovali.
Mezitím, co čekal na odpověď, se převlékl do obyčejných kalhot a trička. To už mu přišla i odpověď.
Schoval si hůlku do pouzdra a přemístil se.
„Jsi v pořádku, Harry? Co se stalo, že jsi se mnou potřeboval tak rychle mluvit,“promluvil hned Anthony sotva se objevil na mýtině, přičemž ho i kontroloval, zda není zraněný. Byl tu záhadným způsobem dřív než on.
„Nic se nestalo, tedy stalo,“snažil se ho Harry uklidnit. „Zraněný do jisté míry nejsem, ale…“
„Poslouchám, co se tedy děje?“pokynul mi Anthony mírně uklidněný a společně se posadili na kameny, které tu byly.
„Voldemort se děje, Anthony. Včera během spánku mě napadl. Nevím, jak je to možné. Obranu mysli mám neustále aktivní a to už i kvůli tomu, že se musím před všemi přetvařovat. Brumbál dokonce chce, abych se naučil nitroobranu. Zařídil mi dokonce i učitele. Ředitel vůbec neztrácí čas. Jsem upřímně rád, že už ji umím, jinak by to byla katastrofa. Nechci si ani představovat, jak by ta výuka probíhala. Nedopadlo by to dobře.“
Anthony se mračil. Tohle se mu nelíbilo o nic víc než Harrymu. „Nitroobrana nepomůže, ani kdyby si ji neuměl. Bude v tom něco jiného. K jednomu lovci se donesly zvěsti, že Voldemort plánoval něco velkého. Neví se však už co. Každopádně to bylo něco společného s tebou.“mluvil zamyšleně. „Jak přesně se to stalo?“
Tak jsem to Anthonymu všechno dopodrobna vylíčil. Nic jsem před ním nezatajil, neměl jsem důvod proč, protože jestli mi s tímto může někdo pomoci, bude to Anthony a další lovci.
„Hmm… Nejlepší by bylo, kdybychom šli ještě teď na univerzitu. Tohle se mi vůbec nelíbí. Pokud chceme zjistit, co se s tebou děje, nebo spíše co s tebou ten hlupák udělal, musíme tě nechat celého vyšetřit pod dozorem lovců, kteří jsou na to vycvičeni. Taky by o tom měl vědět velitel. Je jasné, že by si neměl dostávat žádné další úkoly, dokud se nezjistí, co to je. Není vyloučené, že se to bude opakovat. Tím by si pak mohl ohrozit nejen sebe, ale i ostatní.“
„A stihne se to všechno během několika hodin? Protože pokud by mě nenašli na ošetřovně, byl by to problém, veliký problém.“řekl Harry, který se podíval na potemnělou oblohu, která byla vidět mezi větvemi stromů.
„Všechno se asi nestihne, ale lepší něco než nic.“odpověděl Anthony a vstal.
„Dobře tedy, jdeme.“souhlasil Harry, který věděl, že nic jiného se stejně nedá dělat, pokud se chce tohoto Voldemortova dalšího vpádu vyhnout. A to on rozhodně chtěl.
Oba se objevili v rozlehlé prázdné chodbě.
„Zamiř na ošetřovnu, už budou vědět, co mají dělat. Čekají tam na tebe. Poslal jsem jim vzkaz. Já zatím zajdu za velitelem. Přijdeme tam za tebou hned, jak objasním danou situaci.“řekl Anthony, přičemž Harry poslechl a každý šli hned opačným směrem. Harry šel nalevo, kde musel vystoupat schody do druhého patra a Anthony šel vpravo.
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
Severus měl lektvar během deseti minut hotový. Stále nechápal, k čemu bude Pánovy zla zrovna tento lektvar. Rozhodně ale věděl, že nemá cenu se ptát, jinak by přišel k újmě. O což nestál a opět by ho to určitě naštvalo.
Když se i s lektvarem vrátil zpět do síně, byli tam už i ostatní smrtijedi postaveni v půlkruhu okolo trůnu svého pána, který čekal, než budou přítomni úplně všichni. Severus totiž nebyl mezi posledními, jak si původně myslel.
Spěšně tedy odevzdal hotový lektvar a zařadil se mezi ostatní.
„Zavolal jsem si vás, protože chci podniknout útok na Prasinky. A to ještě teď hned.“oznámil šokující zprávu Voldemort a Severusovi se potvrdilo to divné tušení. Nemohlo to být horší. A co hůř, nestihne dát vědět Albusovi a ani celému řádu. Aspoň ne hned. A to bude o to víc rozhodující pro obyvatele Prasinek.
Tento den nemohl být lepší, opravdu ne.
Kdyby věděl, co se dnes všechno stane, rozhodně by se nedal přemluvit k šachům a už vůbec by pak nevstával z postele.
Nenáviděl dny jako je tento.
Komentáre
Prehľad komentárov
Děkuji za další díl a opravdu jsem potěšena jeho délkou :) jediné co bych vytkla jsou očasné stylistické chyby a opakování slov, což příběhu trošku ubírá :) ale to se dá vypilovat. Jinak příběh pokračuje opravdu senzačně, začíná to chytat spád a drama :) což určitě není k zahození, jsem zvědavá jak to bude probíhat u harryho, jestli lektvary ktré dělal severus souvisí s Harrym, či Voldemort tuší Severusovu zradu a proto ho nechal delat tenhle poslední lektvar a dále taky jsem zvědavá jak dopadne utok na prasinky a celkový jeho průběh, mám spoustu teorií tak jsem zvědavá, která bude pravdivá.
Re: ...
(sam, 5. 2. 2014 16:04)
Snažím se, ale pořád mi něco uniká :-)
Díky
Uvidíme, jak se příběh vyvine dál.
:D
(Domeenika, 5. 2. 2014 11:41)
Super kapitolka :D
A teraz sa konecne prezradi?? Bude tam nejaka ta sceenicka?? :D :D :D
Napr, ze im pride na pomoc a zacne na neho pôsobit to prekliatie?
Som neuveritelne zvedava :D
Dufam, ze dalsia kapitolka pribudne coskoroo :D
...
(mišule, 5. 2. 2014 15:34)