53. kapitola TP
Po večeři se Harry svým přátelům omluvil, že je až moc unavený, a proto si půjde lehnout už tak brzy. Zdůraznil aspoň Nevillovi, protože Hermiona to už věděla, že si vezme lektvar na spaní, tak aby si nedělal starosti, když bude ležet jak lata. Chtěl také zabránit tomu, aby ho jakkoli kontroloval, zda je opravdu v pořádku a nevyvolal zbytečný poplach.
V ložnici si sedl na svoji postel a zatáhl okolo sebe závěsy, které ještě zajistil několika silnými kouzly. Pak poslal Anthonymu vzkaz, že se na univerzitě ukáže dnes večer po půlnoci okolo jedné až druhé hodiny, protože potřebuje ještě něco vyřídit tady ve škole a že to pak všechno uvede ve složce a vysvětlí hned, jak bude tam.
Podařilo se mu totiž zjistit všechny potřebné informace, které mu chyběly k tomu, aby zhruba určil, kde se nachází Tajemná komnata. Už to, že ho ten hlas dovedl na dívčí záchody ve druhém patře, byla veliká nápověda, kterou hodlal využít.
Rozhodl se proto vyřídit toho baziliška ještě dnes. Nebylo by dobré, kdyby ho tu nechával dál takto volně se pohybovat po škole, aby někomu znovu ublížil. V minulosti z toho měl víc než dost potíží, které ho dostaly až do Azkabanu. Nechtěl riskovat tyto potíže znovu. Do Azkabanu se rozhodně vrátit nechtěl, ani za cenu toho, že by se tam opět potkal se svými přáteli, kteří mu tam pomáhali. Nemluvě o těch, kteří mu pobyt ve vězení zpestřovali.
Počkal si, než se do ložnice dostali všichni jeho spolužáci, aby se ujistil, že nikdo nebude zkoumat, proč má zatažené závěsy. Přestože svého přítele upozornil na fakt, že bude pod účinkem lektvaru, cítil, že ho i tak Neville přišel zkontrolovat. Naštěstí mu stačil jen pohled přes menší mezeru mezi závěsy na jedné straně postele. Harry v tu dobu dělal, že spí hlubokým a nerušeným spánkem a tím svého kamaráda plně uklidnil a přesvědčil, že dnes žádné potíže nehrozí. Vždyť byl přece nadopován lektvarem.
„Co to děláš, Neville?“zeptal se ho Thomas a Harry tak nechtěně mohl vyslechnout rozhovor mezi jeho bývalými přáteli. Zůstali mu jen Neville s Hermionou a dvojčata Weasleyovi. Jeho návrat nic nezměnil, tedy ne že by o to stál. Takto to pro něj bylo daleko lehčí a výhodnější. Navíc tak aspoň poznal, kdo mu je skutečným přítelem.
„Jen jsem kontroloval svého nejlepšího kamaráda,“odpověděl klidně Nevill, kdy zdůraznil poslední slova. Harry si při tom nemohl nevšimnout, že se atmosféra v místnosti změnila a magie zhoustla.
„Pch…“ozvalo se z několika úst.
„O co vám jde?! Moc dobře víte, že byl celou tu dobu nevinný. A jediné, co jste udělali je, že jste se ke svému kamarádovi a spolužákovi otočili zády. Je mi vás líto, ani nevíte jak, když se takto chováte.“hájil ho Neville. Tohle nečekal. Kdy se stalo, že Neville získal takovou sebedůvěru? „Hlavně tebe Rone, byl jsi dříve jeho nejlepší přítel a zradil si ho. Doslova ses k němu otočil zády. Ostatní se pak přidali k tobě. Víte, co to muselo být, když ho uvěznili v Azkabanu? A ještě k tomu když jste nevinní? Chtěl bych vidět vás na Harryho místě!“
„Do toho ti nic není,“odsekl Ron, který byl jistě rudý až za ušima, jak bylo u něho zvykem. „Potter není můj kamarád a hotovo. Jestli se ho zastáváš, je mi to jedno, ale se mnou… s námi nepočítej. Je ti to jasné?“
Chvilku bylo ticho. Zřejmě si všichni vyměňovali pohledy, kdy jistě každý zvažoval, zda má promluvit nebo ne. Nakonec promluvil pevným a odhodlaným hlasem Neville. Doteď Harry netušil, jak moc se od prvního ročníku změnil. Jeho zatčení se dotklo některých lidí více, než by si kdy pomyslel, že by se jich dotklo. Kolika lidem jen ublížilo tohle křivé obvinění… nepočítaje, co to udělalo s jeho samým. „Hlavně bys měl mluvit za sebe, Rone. Nemůžeš mluvit za ostatní. Nikdy jsme se moc nekamarádili, takže je mi jedno, co tu říkáš. Jen nech Harryho na pokoji. To je vše, co chci. Každý si půjde po svém. Tak to přece chceš, nebo ne?“
„Však to taky do teď tak bylo.“řekl drze Ron, který si vůbec neviděl na svůj nos. Harry nemohl uvěřit, že opravdu byli nejlepšími kamarády. Jak jen mohl být tak slepý?! Opravdu toužil tolik po přátelích, že neviděl, jaký je Ron doopravdy? Draca však prokoukl, kde tedy udělal chybu?
„Neustále máš nějaké poznámky.“odvěstil stále klidný Neville a podle hluku si nejspíše lehal do postele.
Pak už byl v ložnici klid. Počkal proto pro jistotu ještě několik minut, než si byl jistý, že všichni tvrdě spí, aby se zahalen v loveckém přemístil přímo na dívčí záchodky. Tam použil několik velice silných odhalovacích kouzel, které mu, jak to stejně čekal, nic neřekli. Nakonec použil hadí jazyk. „Tajemná komnata.“ To však také nepomohlo. Setrval tedy několik minut s rukama položenýma na umyvadle. „Otevři se.“přikázal nakonec a vyšlo to.
Celé uspořádání umyvadel, které tvořily kruh, se začaly pomalu hýbat a mizet do země, přičemž odkryly velikou rouru. Šlo vlastně o jakési potrubí, které bylo široké tak akorát pro dítě. Dospělý člověk by měl problém, ale pokud by nebyl obézní, také by to nějak šlo.
Vydal se tedy do toho potrubí, svítíc si hůlkou na cestu. Nechal ještě zavřít vstup a dál pokračoval. Jenže cesta, po které šel dál, nepokračovala. Na místo toho tam byla propast. Několik vteřin váhal, ale nakonec udělal krok do prázdna a řítil se dolů jakoby po nějaké kamenné skluzavce, jež byla celá od slizu. Vůbec to nebylo pohodlné, ale ten sliz to trochu ulehčoval. I tak bude dost otlučený. Navíc přes tu rychlost byl také rád, že udržel hůlku v ruce.
Na konci toho vyletěl do vzduchu a dopadl přímo na hromadu kostí a také hadí kůže, kterou tu bazilišek nechal, když ji svlékal. Nevšímal si těch kostí, avšak několik kousků kůže ukořistil. Byla o velmi žádaná surovina. Poté se vydal temnou chodbou dál, kde se dostal k mohutným kruhovým dveřím, které byly pokryté kovovými hady, jenž musel opět otevřít hadím jazykem. Tady bylo jasně vidět, že Salazar Zmijozel spoléhal na to, že moc lidí nebude umět hadí jazyk. A na tohle dost doplatil. Prvně toho využil Voldemort a teď Harry, který se však snažil ochránit všechny na tomto hradě.
Jakmile se stěna rozestoupila a kruhová část dveří se odsunula bokem, vešel dovnitř.
Začal se mu po celém těle rozlívat neblahý pocit, který se mu nelíbil. Nedokázal ho však úplně zastavit.
Stál na konci dlouhé slabě osvětlené síně, kde se před ním tyčila mohutná socha Salazara Zmijozela a po stranách zase stály sloupy, jež byly ovinuty kamennými hady. Musel si také dávat pozor, kam šlape, neboť kde nebyla cesta, nacházela se temná voda, do které neměl zrovna dvakrát chuť spadnout. Celé to působila velice tajemně a Zmijozelsky díky nazelenalému odstínu a vybavení. Necítil se zde moc dobře. Působilo to tu na něho až moc stísněně, přestože tato síň byla obrovská s vysokým stropem, na který díky tomu šeru ani nedohlédl.
Zaposlouchal se do nepříjemného tíživého ticha, kdy slyšel jen tlukot svého srdce a občasné kapání vody. Nikde ale neslyšel známky toho, že by se zde nacházel bazilišek. I tak měl stále připravenou hůlku, kterou si však přendal do druhé ruky, neboť do pravé si vzal svůj meč, který mu bude v tuto chvíli více hodit. Také si nasadil kápi, kterou si stáhl velmi hluboko, aby si tak omezil pohled. Nepotřeboval při jediném pohledu na baziliška zkamenět.
Obezřetně vykročil vpřed, i tak se síní rozlehly jeho kroky, jak byla podlaha mokrá. Tomu nedokázal zabránit.
Nakonec stanul před tou sochou, kde si teprve teď všiml černé stěny, která byla za ní. Že by se tam ukrýval ten bazilišek? Až při bližším pohledu objevil otevřený vchod, který byl oválného tvaru. Už znal svoji odpověď na otázku, kde se tvor ukrývá.
Znovu se zaposlouchal a přelétl celou síň ostrým pohledem. Stále žádné známky toho, že by se zde něco dělo či že by se tu bazilišek zrovna nacházel. Rozhodl se proto jít do té místnosti za tou černou stěnou.
Chvilku tápal ve tmě, než se zničehonic rozsvítilo. To, co uviděl, ho překvapilo. Tedy bylo jasné, že ta místnost slouží jako úkryt pro baziliška, ale na druhou stranu také sloužila jako křižovatka všelijakých potrubních cest. No a pokud tu teď bazilišek není, potlouká se v jednom z těch potrubí po hradě a hledá svoji oběť. Musí si pospíšit, protože teď šlo jednoznačně o čas, který neměl.
Ještě než si vybral jedno z potrubí, vyslal několik svých poslů, aby toho baziliška rychleji našel. Pak už na nic nečekal a pustil se do hledání také.
Po deseti minutách mu došlo, že si nevybral zrovna nejlepší potrubí, protože až po kolena se musel brodit vodou a to ho zpomalovalo, naštěstí se brzy ozvali jeho poslové, že baziliška našli. Našli ho, jak si to míří ke knihovně.
Využil svoji magickou sílu a rozprostřel ji po potrubí, když se dostal k místu, kde se nacházel bazilišek, stáhl ji a přemístil se. V téhle chvíli byl vděčný tomu, čemu se na univerzitě naučil. Tohle bylo opravdu užitečné kouzlo, ale ne každý by ho zvládl. Tím, že se neobjevil zrovna nejtišeji, na sebe upozornil tvora, který zaměřil svoji pozornost okamžitě na Harryho, který ho vyrušil z jeho lovu. Neměl tak čas vůbec vyslat kouzla. Jediné, co mohl udělat, bylo utíkat a to taky dělal. Potřeboval se dostat někam, kde bude více místa.
Ani nevěděl jak, ale dostal se záhadným způsobem zpátky do síně v Tajemné komnatě. Až teď si mohl opatrně prohlédnout celého baziliška, který byl ohromný. Nečekal, že bude tak velký. To rozhodně ne. Něco takového ještě neviděl a do smrti už asi ani neuvidí, i když kdo ví, protože u lovecké profese člověk nikdy neví, co ho potká.
Neměl ale čas na něco takového myslet, musel jednat. Nejdřív potřebuje baziliška oslepit, jinak bude těžké ho zneškodnit.
Musel uhýbat a kličkovat, před útoky baziliška a rozhodně se snažit držet dál od ostrých jedovatých zubů tohoto tvora. Neměl v plánu dnes zemřít. Nakonec jedna perfektně mířená střela jeho kouzla konečně oslepila baziliška. Pak už to šlo ráz na ráz.
Ještě několikrát se musel vyhnout útoku ze strany tvora, než se mu podařilo zasadit smrtící úder svým mečem z boku do baziliškovy hlavy. Bohužel si už ale nevšiml, že při tomto úkonu ho jeden z baziliškových zubů mírně poškrábal na pravé ruce, jak svůj meč vytahoval.
Nic netušíc si ještě pomocí hůlkou ověřil, zda je bazilišek opravdu mrtvý. Poté použil konzervační kouzlo na mrtvé tělo had. Hodlal totiž využít jeho tělo. Bazilišek byl na trhu velmi žádaný. Už z důvodu, že není nejjednodušší opatřit některé jeho části. Nedokázal si vůbec představit, jak z podobně velkého tvora někdo dokáže získat jed a další věci. Snad ještě, když je had mládě, ale v pozdějších letech je to dost o život.
Teprve potom se přemístil na univerzitu.
Bylo tři čtvrtě na jednu, takže měl časovou rezervu, která se mu rozhodně bude hodit. Nečekal, že by to mohlo jít tak rychle, když uviděl baziliška na vlastní oči.
Cestou na ošetřovnu dal vědět veliteli a Anthonymu, že stihl dorazit dříve, aby nemuseli zbytečně čekat. Ničím nevyrušen se dostal až ke dveřím ošetřovny, kdy si teprve teď začal uvědomovat, že něco není v pořádku. Myslel si však, že to nějak souvisí s jeho momentálním zdravotním stavem, kterému to rozhodně neusnadňuje. Stále ještě nebyl fit, nepočítaje každodenní dostaveníčko s Voldemortem.
Na ošetřovně už pro něj bylo přichystané lůžko, u kterého čekali tři lovci – jedna žena a dva muži.
„Konečně jsi dorazil, Harry,“pozdravila ho ta lovkyně a společně se tomu zasmály.
„Omlouvám se, dal jsem si na čas,“přidal k tomu Harry, kterému pohrával úsměv na tváři. Co však nikdo nečekal, byl náhlý zvrat této situace. Jak se k nim Harry celý rozesmátý blížil, tak se najednou v půli kroku zhroutil na zem.
Veškerá legrace všem ztuhla na rtech.
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
Severus pracoval na lektvaru pro Poppy na ošetřovnu, když ho vyrušil Brumbál.
„Co tě sem přivádí, Albusi? Stalo se něco vážného, nebo můžu dodělat tento lektvar pro Poppy?“promluvil jako první Severus a ani nezvedl hlavu. „Pokud si však přišel jen kvůli tomu, abych si s tebou zahrál zase šachy, tak to můžeš rovnou odejít. Dnes mě nepřemluvíš.“
„Oh, příteli, nevím, jak jsi přišel na to, že bych tě vyrušoval v práci, kvůli hře šachů, ale když už u toho jsi… Někdy bychom si mohli zase zahrát. Udělal bys mi tím laskavost. V mém věku je důležité si udržovat rychlé reakce nad tvojí strategií hry. Je to nesmírně osvěžující a poučné.“odpověděl Brumbál potěšeně.
„Proč jsi tedy přišel? Jistě to má nějaký důvod, což jistě má, když jsi se svého šachu tak rychle vzdal,“prohlásil Severus, který dokončil poslední míchání, aby dokončil přípravu lektvaru. Teď mohl řediteli věnovat svoji plnou pozornost.
„Jen jsem se tě chtěl zeptat, zda je tady ve sklepení všechno v pořádku.“přešel k věci Brumbál a následoval svého zaměstnance do obývacího pokoje.
„Ano je, nevidím důvod, proč by nemělo být.“zamračil se Severus a zastavil se na místě. „Nějak tě asi nechápu. Proč se mě na něco takového ptáš?“
„Jen se ke mně donesly nějaké zvěsti.“pokrčil rameny ředitel. „Ale pokud je tady všechno v pořádku, nebudu tě dále otravovat, jak jsi mi taktně naznačil. Jistě máš toho spoustu na práci. Navíc musím zkontrolovat ještě zbytek školy.“
„Jaké zvěsti, Albusi?!“zeptal se Severus a upřel na ředitele svůj zkoumavý pohled. „Kdyby to nebylo něco závažného, nepřišel by si nejdříve ke mně. O co tedy jde?“
„Byla za mnou slečna Grangerová,“uvedl na začátek ředitel.
„Stalo se něco Potterovi?“skočil mu do řeči Severus, který se nedokázal ovládnout. Díky tomu řediteli lišácky zablýskly oči. Mistr lektvarů hned došlo, že se dopustil chyby. „Nedívej se na mě takto, Albusi. Moc dobře víš, že jsem slíbil, že se tomu klukovi nic nestane. A to se mi moc zatím nedařilo. Co tedy slečna Grangerová chtěla?“
„Přišla za mnou s tím, že se dnes Harry choval velice zvláštně. Odpoledne na něj narazila, když mířila do knihovny. Volala na něj, ale jakoby ji vůbec neslyšel. Následovala ho až do druhého patra, kde si ji teprve všiml. Avšak celou cestu se držel u zdi, jako by něco slyšel.“pověděl Albus, „Celé je to velice zvláštní. Můžu se jen domnívat, co to může znamenat. Všechno to jsou ale jen nepodložené domněnky.“
„Nebo to také nemusí znamenat vůbec nic.“namítl Severus, který se snažil na něco přijít. Taky se mu to nezdálo. Jestli se Harry choval jinak, bude to mít nějaký důvod. „Možná byl jen zahloubaný do svých myšlenek a přitom se mimoděk držel u zdi.“
„To je také možnost. Zarazil mě ale fakt, že se Harry zeptal, zda něco slečna Grangerová neslyšela. Něco tedy rozhodně slyšet musel.“pokračoval dál v rozvíjení myšlenky ředitel, který nespouštěl oči ze Severuse, který pomalu docházel ke stejnému záměru jako on.
„Jestli něco Harry slyšel, tak to znamená jen jedinou věc, Albusi,“vyhrkl Severus se zděšením v hlase. „Okamžitě musíme prohledat školu a zajistit všechny studenty, aby byli v bezpečí. Nemůžeme si dovolit další napadení.“
„Už jsem udělal předběžné kroky, Severusi. Žádný student až do rána nemůže opustit svoji kolej. Upozornil jsem už i Minervu a Filiuse. Touto dobou už oba hlídkují na chodbách.“
„Hlavně, že jsi přišel úplně klidný s tím, že o nic zřejmě nejde,“odfrkl si Severus a promnul si kořen nosu. Tohle není dobré.
„Chtěl jsem se jen ujistit, že máme stejný názor.“pokrčil ředitel rameny jako by nic. „Vždy jsem si cenil tvého úsudku.“
„Dobrá tedy, projdu celé sklepení a sejdeme se za půl hodiny u knihovny,“pověděl Severus, který nechtěl ztrácet čas.
„Uvidíme se tedy později, zatím zajdu pro Harryho. Možná nám k tomu řekne něco víc. Jestli něco slyšel, není radno čekat až do rána. Ne v tomto případě.“usmál se ředitel, který byl záhy zastaven.
„Nemá cenu, chodit pro Pottera.“prohlásil Severus. „Dal jsem mu lektvar na spaní. A to dost silný. Nic ho v tuto chvíli neprobudí.“
„Lektvar na spaní?“divil se ředitel. „Dost by mě překvapilo, kdyby si o něj Harry řekl sám. Nebo se pletu?“
„Taky že neřekl. Dal jsem mu ho já osobně.“přimhouřil oči profesor a dal se na průzkum. Teď nemohli ztrácet čas.
O hodinu později se ředitel s profesorem potkali u knihovny, jak se předtím domluvili.
„Zjistil jsi něco, Severusi?“otázal se ředitel.
„Všude je klid a ticho.“odpověděl Severus, kterému se ulevilo.
„Zvláštní…“zamyslel se ředitel. „Možná jsem se přece jen unáhlil.“
„Lepší unáhlenost, než kdyby bylo pozdě, Albusi. Pokud Potter opravdu něco slyšel a ten někdo byl ten stejný pachatel jako minule, máme zde velký problém.“řekl Severus. „Jestli je Zmijozelův netvor opět na lovu, není radno si zahrávat. Tentokrát by to nemuselo skončit jen jedním napadením.“
„Není to jen ledajaký netvor, Severusi. Jestli se ve svých závěrech nemýlím, tak Harry našeho tvora docela jistě a přesně identifikoval a to už předtím, než ho odvedli na ministerstvo. Jen nechápu, že mě to nedošlo dříve.“pousmál se smutně Albus.
„Jak to myslíš, Albusi.“mračil se profesor, které mu to stále ještě nedocházelo.
„Severusi, jen si to dej dohromady.“blýskly řediteli oči. „Jak by Harry mohl něco slyšet, když nikdo jiný nic neslyší? Co ukázal před celou školou předtím, než se stalo to napadení? Hlavně po tom, co se objevil nápis, že je Zmijozelova Tajemná komnata opět otevřena a vrátil se zmijozelův dědic.“pobízel ho. „Nic tě nenapadá?“
Severus Albuse pozoroval, ale soustředil se jen na otázky, které mu pokládal. Pomalu ale jistě mu začala docházet pravda.
„Ale to není možné.“vydechl nakonec, čímž dal řediteli znamení, že mu to došlo.
„Bohužel je to pravda, příteli. A my jsme to celou dobu neviděli. Přitom jsme měli odpověď přímo před očima.“pronesl ředitel mírně zlomeným hlasem. „Kdybychom na to přišli dřív, nemuselo všechno dopadnout tak, jak to dopadlo. Všechno by bylo úplně jinak.“
„Nemá cenu si to nadále vyčítat, Albusi. Co se stalo, stalo se a už to nejde změnit. Ale jak by se tu mohl ukrývat bazilišek?“dumal profesor. „O tom by musel už někdo dávno vědět, nebo ne? Jaká je pravděpodobnost, že někdo tohoto tvora přehlédne, protože to nejde.“
„V tom je ta největší záhada a tajemství, které ukrývá ta slavná Tajemná komnata Salazara Zmijozela.“prohlásil ředitel.
„Chceš snad tvrdit, že ten tvor tu žije už od samotného Zmijozela?“pobledl profesor při té myšlence.
„Netvrdím to, ale je to více méně jasné.“pokrčil rameny ředitel.
„Co tedy uděláme? Jak máme před něčím takovým ochránit studenty.“zeptal se Severus.
„V první řadě si budeme muset promluvit s Harrym, což uděláme hned ráno ještě před snídaní, kde se všichni sejdeme u mě v ředitelně. Následně z toho, co nám Harry řekne, vyvodím následky.“odpověděl Albus. „Momentálně s tím stejně nic neuděláme.“
„Dobrá,“souhlasil profesor. „Ale přidám se k hlídkování. Teď už v klidu neusnu a i kdyby, neměl bych moc klidný spánek.“
„Je to tvé rozhodnutí, dám o tom vědět Minervě a Filiusovi,“ukončil to ředitel, který se otáčel zády. Ztuhl ale v půlce pohybu, neboť ticho chodeb narušil znenadání ohromný hluk, který rychle ustal a ozval se po chvíli ještě jednou.
Severus si s ředitelem vyměnily jen rychlý pohled, než se s vytaženou hůlkou vydali tím směrem, odkud se ozval ten ruch. Když se dostali na schodiště, ozvalo se to ještě jednou a pak už nikoli. Jediné co mohli určit, bylo, že ten zvuk vycházel z druhého patra, kde Hermiona zastavila Harryho.
„Co to bylo?“mračil se pobledlý Severus.
„Nevím, Severusi, ale ať už to bylo cokoli, nic dobrého to nebude.“pověděl tiše ředitel.
Oba dva ještě několik minut setrvali ve druhém patře, které celé prošli a zkontrolovali, zda je někde něco neobvyklého či co by nasvědčovalo tomu, odkud šel ten hluk. Na nic však nenarazili.
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
Anthony spolu s velitelem dorazili na ošetřovnu a nestačili se divit.
„Co se tu stalo?“otázal se velitel a četl si zobrazené grafy Harryho zdravotního stavu, které vůbec nevypadaly dobře.
„Nevíme, pane. Lovec Harry se dostavil, jak bylo domluveno, jenže zničehonic zkolaboval. Nedaří se nám ho dostat do normálu.“vysvětlila lékouzelnice zatímco její dva spolupracovníci poletovali okolo bezvládného mladíka.
Velitel se k lékouzelníkům hned přidal a lékouzelnice si mezitím stoupla k Anthonymu. „Potřebuji se zeptat na několik otázek,“začala mluvit na Anthonyho.
„Jen se ptejte,“pobídl ji. Svým pohledem ale setrval na svém bývalém učni, který se mu stal synem.
„Jakožto jeho bývalý mistr jste za něho zodpovědný, přestože je v evidenci veden už jako dospělý,“uvedla. „Nevíte, co přesně dělal v poslední době? Na čem pracoval a podobně?“
„Dnes poslal zprávu o tom, že musí ještě něco ve škole vyřešit. Bohužel to nijak neupřesnil. Jinak v minulých úkolech se nic zvláštního nestalo.“odpověděl Anthony. „Nebo si myslíte, že to nějak souvisí s tím jeho stavem, kdy ho Voldemort napadá?“
„Možná, ale zdá se mi to nepravděpodobné,“prohlásila. Pak mu ještě položila další tři otázky, než se vrátila k práci, kdy si do notesu zapisovala další křivky Harryho stavu.
Antonymu tedy nezbývalo nic jiného než se posadit na jednu ze židlí a čekat.
Byl to nakonec velitel, který zjistil, že byl Harry vystaven velmi silnému jedu, jenž mu pronikl skrz škrábanec na ruce. Bohužel nikdo nevěděl jakému. Sice mu dali několik silných lektvarů, ale tím jen odvrátili fatální důsledky, ať už to byl jed jakýkoli.
Když už tedy byla tato záležitost vyřešena, aspoň do určité míry, spustil se u Harryho další záchvat kvůli Voldemortovi, který dával o sobě opět vědět.
Velitel proto nechal lékouzelníky, aby udělali podrobné testy plus hlubší vyšetření, co ty záchvaty způsobuje. Tedy odkud pramení onen důvod, jak ho Voldemort takto může napadat, protože tohle se muselo vyřešit a to dost rychle.
Mladíkovi se opět spustila krev z jizvy na čele a následně z ran, které se mu po těle objevili. Tentokrát už neležel tak klidně jako předtím, ale zmítal se bolestí a sem tam z jeho úst unikl výkřik a naříkání. Nijak se to nedalo zastavit.
„Jak to vidíš?“pronesl v obavě otázku Anthony k veliteli, který se u něho objevil, neboť už nic dalšího pro Harryho udělat nemohl alespoň ne v tuto chvíli.
„Není to dobré. Po tom jedu je dost oslabený a teď ještě ten záchvat… Děje se až moc věcí najednou. Snad během několika hodin budeme vědět, co to bylo za jed. Mohlo by se tak všechno urychlit. Horší to ale bude se záchvaty. Může trvat několik dní, než na něco přijdeme, jestli vůbec na něco přijdeme. Nikdy bych si nemyslel, že ty záchvaty jsou tak hrozné. Nepočítal jsem s tímto – až moc jsem to podcenil. “odpověděl Christopher a na chvilku zavřel oči. „Navíc v takovém stavu ho rozhodně nemůžeme poslat zpátky do Bradavic. Kdyby aspoň byl při vědomí, ale takto... Nelíbí se mi to.“
„Co tedy navrhuješ?“postavil se Anthony a podíval se na mladíka, který čelil Voldemortovu prokletí a jedu, který mu stále koloval v žilách.
„Počkáme do rána, pokud se však nic nezmění, budeme muset něco podniknout. Moc možností ale není.“
„Možnosti? Vím jedině o dvou, které se dají podniknout a pak ještě o několika dalších, které jsou ale moc riskantní.“zabručel Anthony.
„Ty první dvě si můžeš hned odpustit, je na to až moc brzo.“namítl velitel.
„Chceš tedy místo Harryho někoho jiného poslat do školy? To neprojde, někteří lidé jsou tam až moc podezíraví. Hned by to zjistili. Potřebujeme jiný plán.“zamítl to Anthony, který tušil Christopherovy myšlenky. „Možná by nebylo od věci využít některou z těch prvních možností. Momentálně je jedno, zda se to hodí nebo je na to moc brzy. Stejně nebudeme mít na výběr. Ať chceme, nebo ne.“
„Vymysli tedy něco lepšího, Anthony, protože mě nic jiného nenapadá. Zatím jim pomůžu odhalit, jaký jed koluje v jeho těle. Mohlo by nám to pomoci v tom, že by pak možná zvládl jít do školy on sám. Moc tomu ale nevěřím.“navrhl spíše v rozkazu velitel a vydal se k nejvzdálenějším dveřím, které vedli do laboratoře, kde už lékouzelníci pracovali.
Anthony si jen povzdechl. Chvilku stál, než si přitáhl židli k Harryho posteli, kde přemýšlel nad možnostmi, co by se v této situaci dalo dělat.
Komentáre
Prehľad komentárov
Super povídka.. Hrozně se mi líbí a to sem už nějaký přečetla.. :D Doufám v další kapitolku..Jsem strašně zvědavá jak to dopadne s Harrym..
Re: wow
(sam, 7. 5. 2014 23:08)
Další kapitola určitě bude, jen se musím zbavit toho blázince, co teď mám okolo maturity a přijímaček na vš.
Děkuji
:-)
(Domeenika, 20. 4. 2014 14:56)
Dakujem za venovanie :-)
Prajem vela stastia na maturite a aby si sa dostala tam kde chces :-)
Aaa :-) ten boj ta akcia :-) len dufam, ze pridu dostatocne skoro ze akurat zabil baziliska a ten ho tak mierne skoro poslal do hrobu :-)
Tesim saa na dalsiu kapitolku :-) :-) :-)
wow
(Kitsune Namikaze, 5. 5. 2014 23:30)