54. kapitola TP
Kolem páté hodiny ranní se stalo něco, co nikdo nečekal. Ne za takových podmínek, které se staly a které stále trvají.
Mladík, který ležel na nemocničním lůžku, začal nabírat vědomí a otevírat pomalu oči. Zpočátku se nechápavě rozhlížel, než jeho zmatená a unavená mysl pochopila, co se stalo.
„Jak se cítíš?“zeptal se ho někdo a Harry na něj hned upřel zrak. Chvilku mu trvalo, než v té osobě dokázal poznat svého mistra.
„Nikdy mi nebylo líp,“odpověděl Harry namáhavě, přičemž se pokusil i o menší úsměv.
„To vidím,“pousmál se i mistr a dal svému bývalému učni napít.
„Děkuji. Jak dlouho tu jsem?“zajímal se mladík, kterému se pomalu rozjasňovala paměť a myšlení.
„Několik hodin. Za chvilku bude půl šesté,“sdělil mu Anthony.
Harry ztuhl a pak vyhrkl: „Musím do Bradavic!“
„Momentálně nemusíš vůbec nic jen ležet a odpočívat. Měl jsi dost ošklivou noc a stále ještě nejsi ze všeho venku.“řekl Anthony uklidňujícím hlasem.
„Já tam ale musím, nebo všechno…“protestoval Harry, i přes svůj ne moc dobrý zdravotní stav. Chtěl i posadit, ale zadržely ho mistrovy ruce, které ho opět zatlačily na lůžko.
„Jsem rád, za tvé nasazení, ale ne. Jak jsem už řekl, tohle teď neřeš. Něco vymyslíme,“skočil mu lovec do řeči. „Přednější je v tuhle chvíli tvé zdraví. Nic jiného. Je to jasné?“
Harry nestačil ani nic dalšího namítnout či odpovědět, protože se po lovcovi boku objevil velitel.
„Nečekal jsem, že v dohledné době budeš schopný přijít k vědomí,“pronesl mírně překvapeně.
„Rád lidi překvapuji,“pousmál se opět Harry, kterému činilo velké úsilí, aby vydržel být při vědomí.
„To vidím.“souhlasil velitel. „Potřebuji však nutně vědět, jak jsi přišel k tomu škrábanci na ruce. Máš v sobě jed, dost silný jed a stále nevíme, jaký. Nemluvě o těch záchvatech.“
„Škrábanec?“nechápal mladík, kterému se čelo krabatilo přemýšlením.
„Ano, škrábanec, díky kterému se ti do těla dostal jed. Takže co jsi dělal včera, než si sem přišel. Jakou práci si musel na hradě udělat.“popostrkoval ho velitel, který se snažil mladému lovci pomoci.
„Bradavice,“vyhrkl najednou Harry. „Byl tam bazilišek.“
„Bazilišek,“vydechl Anthony a tvář se mu stáhla překvapením. Velitel na tom byl podobně. Něco takového nečekali.
„Ano bazilišek, chtěl jsem ho zlikvidovat dřív, než by někoho napadl a ublížil mu. Musel jsem se škrábnout o jeho zuby, když jsem ho probodl mečem.“vysvětloval pomalu Harry, který to měl teď všechno před očima.
„Půjdu to oznámit lékouzelníkům, je důležité, aby si dostal co nejrychleji protijed. Nesmíme nadále ztrácet čas.“oznámil velitel a vmžiku zmizel.
„Měl jsi nám to říct, Harry. Jít na takovou potvoru sám je holé šílenství. Obzvlášť, když si nebyl při plné síle.“pověděl tiše Anthony, který se dostával z mírného šoku.
„Nenapadlo mě to. Taky jsem to chtěl rychle vyřešit,“omlouval se Harry. „Navíc vím, že je nás málo a každý má své práce dost.“
„Sice je nás málo, ale i tak nám dej pro příště vědět. Na tohle bys neměl být sám. A kdyby se náhodou stalo, že nikdo by nebyl po ruce, zařídil bych se nějak sám a byl tam s tebou,“povzdechl si tiše lovec.
„Pokusím se. Omlouvám se, že jsem tak všem přidělal jen další starosti,“promluvil Harry potichu, kterému se zavíraly oči, kdy už neměl sílu dále vzdorovat.
„To nic, příteli.“opět tiše promluvil Anthony. „Vždy se snažíš udělat jen to nejlepší a nemyslíš přitom na sebe. Ctíš svoji roli lovce, Harry. Jsem na tebe náležitě hrdý.“
Harry Anthonyho slyšel jen napůl, ani si nebyl jistý, zda tohle měl slyšet. Byl však blízko k tomu, aby se opět propadnul do nevědomí, takže nenašel sílu jakkoli na to, co Anthony řekl, odpovědět. Ale těsně předtím, než opravdu usnul, si jeho pozornost vyžádala příchod lékouzelníků včele s velitelem.
„Tohle ti pomůže,“promluvila lékouzelnice a něco mladému lovci píchla do ruky. Další lékouzelník pomohl Harrymu něco vypít. Pak se jen čekalo.
Účinek byl patrný skoro okamžitě. Mladík už nebyl tak vyčerpaný, takže se mu lépe udrželo mít oči otevřené a být při vědomí. Dále bolest ozývající se z jeho ruky, kde měl ten škrábanec, postupně mizela. Rozhodně se už necítil tak mizerně, jak po probuzení.
„Lepší že?“usmála se na něho lékouzelnice.
„Rozhodně,“opětoval ji úsměv Harry, kterému se mysl skoro rozjasnila.
„Dobrá, teď se musíme dohodnout, co dál s tebou. Musíme totiž vymyslet, co s Bradavicemi,“promluvil velitel.
„Půjdu zpátky. Zvládnu to, ještě není ten správný čas zmizet.“pověděl Harry rozhodně.
„Zásadně nesouhlasím, ale moc dobře vím, že stejně bude po tvém,“namítl lehce Anthony a opětoval Harryho pohled.
„Také se mi to nelíbí, Anthony, ale Harry má pravdu. Ještě není vhodná doba to všechno zabalit. A jestli se na to Harry aspoň částečně cítí a věří, že to ve svém stavu zvládne, tak mu nebudu bránit v jeho rozhodnutí. V jiném případě se stále můžeme uchýlit k našim předešlým plánům, jak v Bradavicích Harryho někým nahradit. Aspoň než najdeme řešení, jak Harryho zbavit těch záchvatů.“vzal si slovo velitel, který se snažil být v tomto neutrální, přestože se mu to také nelíbilo.
„Zvládnu to.“pronesl Harry pevně a na důkaz svých slov se opatrně posadil. Tentokrát mu v tom nikdo nebránil.
„Pak tedy ti můžu popřát jen hodně štěstí,“řekl odevzdaně Anthony.
„Budu se snažit být více opatrný,“věnoval mu Harry další úsměv a už vstával na své zesláblé nohy. „Neboj se, Anthony, kdyby něco, dá vědět.“
„Jinak ohledně dalších výsledků, proč máš ty záchvaty, ti pošlu informace hned, jak budeme něco vědět. Do té doby budeš muset nějak vydržet.“informoval ho ještě velitel, který z toho neměl vůbec radost, že to jde tak pomalu. „Pokusíme se to vyřešit, co nejrychleji, slibuji. Pokud bys však něco potřeboval, na ošetřovně tady vždycky někdo bude a pomůže ti, když bude třeba.“
„Dobře. Děkuji, vážně nevím, co s tím mám dělat.“pronesl mladík a pomocí hůlky si vyčaroval na sebe čisté oblečení. „Všem děkuji.“
Tiše se přemístil na svoji postel v Nebelvírské chlapecké ložnice. Místností se ozývalo klidné oddychování spolužáků, takže aspoň někdo měl klidnou noc, pomyslel si a potichu odhrnul závěsy okolo své postele.
Následně se váhavě postavil na nohy a vydal se do koupelny, aby se pokusil dát trochu dohromady. Bude to dnes velmi náročný den, ale který poslední dobou nebyl.
Když byl hotov, zakotvil ve společenské místnosti, kde si sedl do křesla nejblíže ke krbu, aby se trochu ohřál a kde následně i usnul, přestože se tomu bránil.
Tvářil se tedy dost zmateně, když se ho někdo dotkl a volal jeho jméno.
„Harry, Harry. Vstávej,“budila ho Hermiona, která se tvářila mírně ustaraně.
„Hermiono,“promluvil ještě napůl ve spánku, kdy se mu těžce otevíraly oči. Musel si je tedy promnout, aby se mu to vůbec podařilo. „Díky za probuzení.“
„Proč jsi spal tady?“zeptala se ho a sedla si na vedlejší pohovku.
„Vzbudil jsem se o něco dřív, takže jsem šel sem a překvapivě tu znovu usnul,“vysvětlil ji s úsměvem. Naštěstí tohle vysvětlení Hermioně stačilo. „Ale ty tu jsi taky dřív, než obvykle,“podotkl, když se podíval na hodiny, které ukazovaly půl sedmou.
„Vážně, ani ne.“chtěla to zamluvit, ale bylo vidět, že ji něco trápí.
„Tak co se stalo, Mio.“pobídl ji Harry. „Něco tě trápí, mě to snad můžeš říct. Uleví se ti, když se s tím svěříš.“
Hermiona na chvilku odvrátila svůj pohled, než se znovu otočila na Harryho.
„Budeš se zlobit,“řekla nakonec tiše.
To donutilo Harryho se zamračit. Co udělala, že si tohle myslí? Aby ji tedy povzbudil, prohlásil: „Slibuji, že nebudu.“
„Když já… byla jsem včera za Brumbálem,“sdělila pomalu.
„Na tom přece není nic špatného,“namítl Harry, který se to snažil pochopit. Kvůli čemu mohla jít za Brumbálem a přitom se za to na ni mohl zlobit, nic přece neudělal, nebo ano?
„Řekla jsem mu o včerejšku.“prozradila konečně. „O tom, jak jsem tě našla ve druhém patře. Prosím, že se na mě nezlobíš?“
Tímto přiznáním ho mírně vykolejila. Tohle rozhodně nečekal. „Jasně že se nezlobím, ale měla si mi to říct dřív.“dostal se sebe klidným hlasem. Nemohl ji mít přeci za zlé, že se o něj jeho nejlepší kamarádka strachuje. Bude si muset dávat pro příště větší pozor. Na druhou stranu se mu ulevilo, že šlo o tuhle drobnost. Bál se totiž, že se nějak prozradil a Hermiona tak přišla na něco, na co by rozhodně neměla.
„Znovu se omlouvám, ani nevím, proč jsem to udělala. Jen…“drmolila provinile.
„Mio,“oslovil ji, přičemž vstal, aby se dostal až k ní a mohl ji položit svoji ruku na rameno, aby ji uklidnil. „To nic. Opravdu se nezlobím. Všechno v pohodě, jo?“
Trochu se usmála. „Děkuji. Pro příště to nejdříve proberu s tebou.“
Harry ji úsměv opětoval, načež ji ještě objal. „Není za co a už se tím netrap,“zamumlal.
Harry s Hermionou počkali na Nevilla, aby se společně vydali na snídani. Dostali se však jen na schodiště, protože je zastavila profesorka McGonagallová.
„Na slovíčko, pane Pottere,“promluvila profesorka a trojici studentů si změřila pohledem.
„Ano, paní profesorko.“řekl Harry a přistoupil ke své kolejní ředitelce.
„Ředitel s vámi chce mluvit.“sdělila mu.
„Udělal snad Harry něco?“zajímala se Hermiona, která se opět cítila provinile.
„O ničem nevím, slečno. Zatím jděte s panem Longbottomen na snídani. Pan Potter se k vám připojí později.“odpověděla profesorka a už brala Harryho k řediteli. Harry si stačil jen prohodit pohled s Hermionou, přičemž i pokrčil rameny. Sám byl zvědav, proč si ho ředitel žádá.
V ředitelně na Harryho čekalo překvapení v podobně dalších lidí, kteří se v místnosti vyskytovali. Kromě ředitele a profesorky McGonagallové, která ho doprovázela, tu byli ještě Snape s Remus.
„Pane řediteli, profesoři,“pozdravil je Harry, když s profesorkou vešli do místnosti. „Potřeboval jste se mnou mluvit, pane?“
„Chtěl bych se tě jen na něco zeptat,“pousmál se ředitel a pokynul mu. „Posaď se, prosím.“
Harry tak učinil. Seděl čelem k řediteli. Ostatní profesoři stáli stát různě po místnosti.
„O co tedy jde, profesore?“zeptal se Harry, který začínal tušit, o co tu asi jde. Zřejmě by nevěděl, kdyby dnes nemluvil s Hermionou.
„Jde o to, co se stalo včera, Harry. Slečna Grangerová mě informovala, že jsi prý něco zaslechl ve druhém patře. Mohl by si nám k tomu říct něco víc?“přešel k věci ředitel, což se často nestává. „Je důležité, aby si nám řekl úplně všechno, i když to bude znít jakkoli.“
Mladík váhal, co všechno může říct?
„Harry, mohl by si nám prosím tě říct, co jsi tam slyšel?“připojil se i Remus, když dlouho mlčel, dokonce mu položil svoji ruku na rameno jako důkaz podpory, ať už řekne cokoli.
Harry si povzdechl. „Zezačátku jsem tomu hlasu pořádně nerozuměl, ale jak jsem ho následoval, dokázal jsem rozeznat něco ve smyslu jako: zabiju, rozsápu a hlad. Pak mě vyrušila Hermiona. Tvrdila mi ale, že nic neslyšela, takže se mi to muselo jen zdát.“
V místnosti po tomto sdělení nastalo neobvyklé ticho. Remus se dokonce i stáhl zpátky.
„Nemýlil ses Harry. Podle toho, co jsi slyšel, se pravděpodobně vrátil Zmijozelův netvor.“sdělil ředitel, který neviděl důvod, proč to mladíkovi neříct.
Mladý lovec vytvořil na své tváři vyděšený výraz. „To ne. Profesore, že to není pravda. Třeba se mi něco zdálo. Třeba si jenom někdo ze mě chtěl vystřelit. Nemůže být zpátky.“
„Je mi líto, Harry. Včera se to jen potvrdilo.“vyvedl ho z omylu ředitel, který se tvářil dost unaveně a ustaraně. „A myslím, že je ti více než jasné, že se ti to nezdálo. Nemýlím se, když si dovolím tvrdit, že si podobný hlas slyšel i ve druhém ročníku. Je to tak?“
To už Harry vyskočil ze svého místa, přičemž převrhl židli. Zamaskoval slabost a bojoval s mžitky před očima. Menší scénu přece musel udělat. Měl totiž dojem, že se to od něj tak trochu očekává, tak by jistě reagoval, kdyby nepodstoupil to všechno, co se rozhodl podstoupit. „Nemýlíte se, profesore, ale já jsem nic neudělal! Přísahám. Musíte mi věřit. Nepovolal jsem toho netvora zpátky! Nevím vůbec, o jakého netvora se jedná. Proč bych to taky dělal!“
„Uklidni se, chlapče. Nikdo netvrdí, že za to můžeš ty.“vstal i ředitel, přičemž Harry schválně zareagoval tak, že ustoupil dozadu. Profesorka McGongallová teď střídala pohled ze svého studenta na ředitele a zpátky, přičemž vypadala, že neví, jestli má nějak zasahovat. Remus na tom byl stejně, svůj pohled však nechával jen na Harrym. Profesor Snape se zase postavil do pozoru, neboť dobře tušil, že tohle nedopadne nejlépe.
„Ale budou si to myslet ostatní. Nechci zpátky do Azakabanu,“pronesl jakoby zlomeným hlasem a nechal částečně zmizet svoje maskovací kouzlo, takže jeho pleť zbledla a pod očima se mu objevily temné kruhy.
„Nikdo tě do Azkabanu znovu nepošle, slyšíš, Harry. O to se všichni postaráme,“objevil se před ním Remus, který se na něho už nedokázal jen tak dívat. Sevřel ho v pevném objetí, aby ho uklidnil. Cítil však, jak Harry sám se sebou bojuje.
„Ministerstvu to bude jedno. Znovu mě nechají zavřít a vyslýchat. Nezáleží jim na pravdě, Remusi,“zamumlal Harry tiše, kdy nechal své nohy, aby vypověděly svoji službu a podlomily se. Nebylo to nic těžkého v jeho stavu. „Slavný Harry Potter opět napadl studenta.“dodal ještě k tomu sarkasticky.
To už k němu přistoupil i Severus, který v ruce držel odzátkovaný lektvar. „Vypijte to, jste v šoku.“
Harry se nenechal dlouho pobízet, protože v lektvaru poznal povzbuzující a uklidňující lektvar. Ne že by uklidňující potřeboval, ale posilňující se mu momentálně dost hodil. Všechno to tedy vypil a i nadále se nechal držet Remusem, který byl s ním na zemi.
„Děkuji,“poděkoval Snapeovi a plnou váhou se opřel ještě víc o Remuse. Bohužel ten povzbuzující lektvar pozbyl účinku, protože po tom uklidňujícím se mu chtělo spát.
„Všechno bude v pořádku, Harry. Slibuji, že se nebudou opakovat předchozí věci.“slíbil mu ředitel, který byl Harryho stavem znepokojen. Harry však už většinu toho co řekl, nevnímal. „Udělám vše, co bude v mé moci, aby se to vyřešilo.“
„Severusi, co jsi mu to dal?“tázala se Minerva, když viděla svého studenta bezvládného v Remusově objetí. Nebyla jediná, koho to vystrašilo.
„Jen upokojující a povzbuzující lektvar, nic víc. Také nechápu tuhle reakci,“odpověděl profesor a znovu si přidřepl k mladíkovi, aby ho prohlédl. Provedl několik diagnostických kouzel, přičemž se při pohledu na výsledky mírně zamračil.
„Lupine, polož ho na zem,“poručil lektvarista a Remus to bez váhání udělal.
„Co se děje, Severusi?“zeptal se Albus, který teď stál vedle Minervy.
Profesor však neodpověděl. Místo toho vyhrnul mladíkovo tričko a tak odhalil čerstvé rány, které však byly ošetřené.
„Severusi,“oslovil profesora ředitel, který stále s ostatními čekal na nějaké vysvětlení.
„Myslím, že Potter měl další záchvat.“prohlásil a odněkud z hábitu vytáhl léčebnou mast, kterou roztíral do ran.
„Zase?“nevěřil vlastním uším Remus a na tváři se mu objevily vrásky starostí.
„Budu informovat Poppy,“promluvil Albus a už se chystal přes letax informoval lékouzelnici, když se mladík zavrtěl.
Harry se totiž v tu chvíli jako na zavolanou probudil. „Jen to ne, prosím.“
„Nemám na vybranou, Harry. Proč si nám nic neřekl?“namítl Albus.
„Nechtěl jsem, aby zase o mně měli všichni starost. Navíc to skoro nic nebylo. Byl to rozdíl oproti minule,“vysvětlil Harry unaveně. „Nechci na ošetřovnu, prosím. Jsem v pořádku.“
Brumbál se tedy pozastavil a zůstal zase stát vedle profesorky.
„Ty rány jste si ošetřil vy sám?“zeptal se ho zatím Severus, který mu ještě stále natíral ty rány.
„Ano,“odpověděl, co taky jiného mohl tvrdit. O univerzitě asi těžko mohl něco prozradit. „Použil jsem dezinfekční kouzlo a následně natřel léčivou mastí.“
Snape jen uznale pokýval hlavou, pak se otočil na ředitele a řekl: „Myslím, že Poppy nebude potřeba, Albusi. Pottere je mimo nebezpečí a jak vidíte, je mu i lépe. Jen bych apeloval, aby se příště obrátil na někoho z učitelů či rovnou zašel na ošetřovnu.“
„Harry,“obrátil se na něho Remus, který mu pomohl se posadit.
„Slibuji, že zajdu za profesorem, kdyby se to opakovala.“nezbylo Harrymu nic jiného, než to tedy slíbit. Hlavně aby nemusel být opět pod dozorem madam Pomfreyové.
Po události, která se stala v ředitelně, dostal Harry po zbytek dne volno, takže byl omluven z vyučování. Stejně by stihl jen tři vyučující hodiny a následně jednu dvojhodinovku odpoledne. Takto si mohl zůstat v ložnici, kde prospal zbytek dopoledne, kdy ještě před odpoledním vyučováním za ním přišli jeho přátelé.
„Hermiona s Nevillem,“ujal se slova Fred.
„Nám pověděli,“navázal George.
„Že si tě žádal sám ředitel školy.“ukončil větu Fred.
„Takže, co jsi to,“zahájil další větu George.
„Zase provedl, raubíři,“opět končil Fred.
„Už toho nechte,“smál se Harry.
„Co ti tedy ředitel chtěl, Harry?“zeptal se Neville, kdy se Hermiona zase cítila provinile.
„Jen se mě na něco potřeboval zeptat, toť vše. Musím vás tedy zklamat, ale opravdu jsem nic neudělal.“zaonačil to Harry.
„A díky čemu sis vysloužil celodenní volno?“pomohla mu to zamluvit Hermiona.
„Ani nevím,“pokrčil rameny Harry. „Docela jsme se pak s ředitelem zapovídali. Znáte Brumbála, jaký je. Navíc jsem byl stále po tom lektvaru od Snapea docela vyřízený, takže jsem využil té možnosti a znovu si šel lehnout. Ale co vy, jaké bylo vyučování, o co všechno jsem přišel?“
Zaměřil pozornost na něco jiného a než museli jeho přátelé odejít na další vyučování, stihli mu to všechno povědět.
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
„Už jste na něco přišli?“ptal se k večeru Anthony velitele, když ho zastihl v jeho pracovně.
„Žádný velký pokrok jsme neudělali, ale přece jen to nebylo tak marné. Věřím, že snad do týdne bychom to mohli vyřešit a udělat těm útokům konec. Do té doby musíme být trpělivý.“povzdechl si vyčerpaný velitel.
„Informuji o tom Harryho, taky mu zdůrazním, že do té doby nebude mít žádné větší a složitější úkoly.“pověděl Anthony.
„Taky tam dodej zašifrovanou zprávu o tom, že bude shromáždění. Za dva dny.“dodal velitel.
„To bude mít Harry radost.“pousmál se Anthony. „Můžu nějak pomoci s hledáním, nebo v něčem jiném? Každá ruka se hodí, nebo ne?“
„Děkuji, ale budu tě potřebovat jinde, když teď Harry vypadl a dalších sedm lovců bylo těžce zraněno. Úkoly máš tady ve složkách. Nudit se jistě nebudeš, to mi věř.“sdělil velitel.
„Jak myslíš, Christophere, ale kdyby si změnil názor, rád pomohu i v tom bádání.“rozloučil se lovec a převzal si složky. Následně se také přemístil a nechal svého přítele samotného.
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
„Chci hlášení, Severusi,“otočil se Voldemort ke konci svolání na lektvaristu.
„Brumbál přišel na to, že Bradavicemi se opět pohybuje Zmijozelův netvor.“pověděl narovinu, tuhle informaci nemělo cenu zatajovat, protože je jen málo lidí, kteří by toho netvora dokázali vypustit. Zajímalo ho jen jediné, jak se to Voldemortovi podařilo. Odpověď však na tuto otázku asi v dohledné době nedostane.
„Takže ten senilní dědek na to přišel, nečekal jsem, že se to dozví tak brzy. Podcenil jsem ho, ale nevadí, nevadí.“mluvil Voldemort. „Jak na to vůbec přišel, jistě se svěřil. Něco takového si nemohl nechat pro sebe.“
„Jen náhodou, pane. Při obchůzce školy zaslechl podivné zvuky, které ho dovedly až do druhého patra. Následně je slyšel i další den.“pověděl upravenou pravdu.
„Co má v plánu udělat?“zamračil se Voldemort. Informace o druhém patře ho zneklidnila, takže to druhé patro bude mít něco do sebe.
„Zatím zavedl zvýšený dozor profesorů na chodbách a hodlá tuto situaci hlídat, aby se neopakovaly stejné události s Potterem jako minule.“odpověděl profesor.
„To jsem zvědavý, jak si povede, mudlomil.“řekl Temný pán spíše pro sebe, ale nejbližší stoupenci ho zaslechly. „Další zprávy?“
„Potter poslední dobou nevypadá nejlépe, můj pane.“vyřkl další zprávu, kterou svého pána náležitě potěšil.
„Potěšil si mě, Severusi, jen tak dál.“pochválil svého věrného služebníka a poslal ho zpátky do řady.
„Každý máte své úkoly a běda, jestli zklamete.“otočil se na všechny. „Teď jděte.“
„Podle tvého úsměvu soudím, že ti vše vychází,“prohodila Nagini, když se plazila okolo Tomova trůnu.
„Nemůže to být lepší,“chvástal se.
„Takže už se ti podařilo toho kluka dostat?“zeptala se Nagini, která doufala, že ne.
„Zatím ne, ale brzy s ním bude konec. Ještě pár dní a Potter skončí. Sice jsem čekal, že to nebude tak dlouho trvat, ale ten spratek měl vždycky výdrž. On se ale zlomí!“rozpovídal se.
„Jsi si tím dost jistý, co když to ale dopadne jinak, než si myslíš?“posbírala Nagini odvahu a pro jistotu se radši stáhla bokem, aby nebyla v blízkosti náhlého hněvu, který Toma ovládl.
„Zase pochybuješ, Nagini. Co se to s tebou poslední dobou děje?!“zuřil.
„Prostě se mi to nelíbí, to je vše.“pověděla odvážně a radši už se klidila z místnosti.
„Však si to s tebou vyřídím později!“vykřikl, ale to už byla Nagini pryč.
ͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽͽ
Na večeři se už Harry připojil ke svým kamarádům. Následně se ještě zhruba dvě hodiny bavili ve společenské místnosti, než se Harry odpojil, aby si šel lehnout.
V ložnici byl jako první, za což byl rád, protože ho tam čekalo překvapení v podobě majestátného sokola, který mu přinesl zprávu.
„Falco, co tu děláš?“promluvil na sokola, kterého dobře znal.
„Nesu vzkaz od Anthonyho,“ozvalo se mu v hlavě.
„Děkuji.“ Převzal si Harry zprávu a jemně tvora pohladil. „Musíš letět, že?“
„Ano, Anthony na mě čeká,“zasmál se Falco a odletěl oknem pryč.
Mladík se nejdříve převlékl a teprve pak si ve své posteli prohlédl zprávu, kterou mu Anthony poslal.
Harry,
všichni se snaží přijít na nějaké řešení, ale bude to trvat. Velitel si ale myslí, že snad do týdne by tento problém mohl být vyřešen. Buď tedy trpělivý a drž se. Pokud by se vykytly díky záchvatům problémy, ukaž se na univerzitě.
P.S. Za dva dny se uskuteèní shromádìní. Místo a èas ví. Uvidíme se tam.
Anthony
Nejvíc ho v tom dopisu potěšila zašifrovaná zpráva, že se za dva dny uskuteční shromáždění, kdy místo a čas ví a že se uvidí tam.
Naposledy se totiž konalo shromáždění těsně předtím, než se objevil v Bradavicích, aby se vrátil do dění v kouzelnickém společenství, ne že by za tu dobu, co utekl z Azkabanu, v dění nebyl, takto to ale bylo oficiální.
Následně zprávu spálil a dal si ruce pod hlavu, aby mohl přemýšlet, co bude dělat. Spát se mu sice chtělo, ale nechtěl riskovat další záchvat a dostaveníčko s Voldym, takže uvažoval nad možností, že by to dnes zkusil bez spánku. Třeba by to pomohlo.
Než tedy jeho spolužáci dorazili do ložnice a než usnuli, ležel Harry se zavřenýma očima a plánoval si, co všechno bude místo spaní dělat. Když si byl jistý, že už bude mít soukromí, zatáhl kolem sebe závěsy, použil několik velice užitečných kouzel a pustil se do psaní zprávy o útoku na baziliška.
S tím byl brzy hotov, šlo mu to rychleji, než očekával, takže se pustil do čtení knížky, kterou měl odloženou na nějakou vhodnou chvíli, která se zrovna teď vyskytla.
Takto úspěšně odolával spaní, aspoň zhruba do čtvrté hodiny ráno, kdy jeho únava a oslabení z předchozího dne zvítězily a on i přestože se snažil a bránil se spaní, usnul.
Naštěstí jeho dostaveníčko u Voldemorta netrvalo dlouho, protože se tomu snažil mentálně bránit, což ho dost vyčerpalo. Ráno tedy vypadal jako mrtvola, nemluvě o dalších otevřených ranách, které si musel vyléčit a na zevnějšek použít opět maskovací kouzla, aby nikdo nepoznal, jak na tom ve skutečnosti je.
Celý den přežil ani nevěděl jak, jen odpoledne se mu podařilo na chvilku zmizet z dohledu svých přátel a ukořistit tu dobu na spánek, který nutně potřeboval.
Další den byl vzhůru už v půl páté, kdy ho probudil záchvat, který byl snad zatím nejhorší, který zažil. Tiše se tedy vykradl z ložnice a následně z Nebelvírské koleje, aby si to zamířil do podzemního sklepení.
Dalo mu dost zabrat, aby se tam vůbec nějak dostal. Když se proto konečně přiblížil ke dveřím, kde z posledních sil zabouchal na dveře, vyčerpaně se svezl na zem, kde těžce oddechoval.
„Kdo to…“začal nadávat profesor, když rozrazil dveře, jakmile ale spatřil zhrouceného studenta na zemi, umlkl.
„Říkal jste, že mám vyhledat profesora, pokud se to bude opakovat,“řekl Harry namáhavě a pozvedl na chvilku hlavu, aby čelil profesorovu pohledu.
„Bláznivé děcko, v takovém stavu si měl jít rovnou na ošetřovnu.“zasyčel Snape a pomohl mladíkovi vstát, aby ho následně dopravil do svých soukromých komnat, kde ho položil na pohovku.
„Moc dobře víte, že ošetřovnu z duše nenávidím,“opětoval mu Harry, který nechal svého profesora, aby mu odstranil tričko a začal ho ošetřovat.
„Stále mi nic nebrání, abych vás na ošetřovnu poslal sám osobně,“snažil se ho zastrašit.
„Neuděláte to,“pronesl Harry sebejistě a opětoval profesorovi pohled.
„Až moc tomu věříte,“sdělil profesor soustředíc se na jeho rány. „Řediteli to však budu muset oznámit.“
„S tím jsem počítal. Ne všechno mi může projít, že ano,“pokrčil rameny Harry a bojoval s bolestí.
„Ještě někde vás to bolí?“zeptal se profesor, když měl všechny rány natřené.
„To je těžké definovat, profesore, bolí mě totiž úplně všechno, ale děkuji.“pousmál se Harry, který měl povětšinou zatnuté zuby.
Snape se proto zvedl a odešel bokem, aby našel nějaké lektvary, které měl v zásobě. „Tohle by vám snad mohlo pomoci.“řekl a mladík musel vypít tři dost odporné lektvary. „Jak se cítíte teď?“
„Mnohem lépe, pane. Děkuji,“ujistil ho Harry pro jistotu, však zůstal radši ležet.
„To vidím,“pronesl s úšklebkem profesor a nespouštěl ze svého studenta oči. „Ztratil jste dost krve a jste vyčerpaný. Stále trvám na tom, abyste šel na ošetřovnu.“
„Ani náhodou,“odvážil se Harry říct, přičemž ho profesor poctil dost ostrým pohledem.
„Jak myslíte, pane Pottere. Věčně však svůj stav utajit nedokážete. Jak vidíte, ty záchvaty se opakují a nikdo neví, co je přesnou příčinou a jak se toho zbavit.“řekl profesor.
„Jsem si toho plně vědom, pane.“zatnul zuby Harry a posadil se.
„Ležte,“rozkázal profesor a donutil Harryho, aby si znovu lehl. „Vypijete ještě tyhle dva lektvary. Následně tu zůstanete ležet do půl sedmé. Teprve potom podle toho, jak budete vypadat, vás pustím zpátky na kolej nebo rovnou na ošetřovnu, kam jsem vás měl dotáhnout rovnou. Rozumíme si, pane Pottere?“
„Ano, pane.“souhlasil Harry, stejně neměl teď sílu vrátit se na kolej, když se nachází tak daleko od podzemí.
„Počítejte s tím, že ty lektvary mi vynahradíte,“pověděl přísně a prudce se otočil. Sedl si ke svému pracovnímu stolu a začal tam opravovat nějaké písemky.
„Nebojte, pane. Vše vám vynahradím,“promluvil tiše Harry a odvrátil svůj pohled od profesora. Netrvalo to dlouho a usnul klidným spánkem.
Zbytek dne Harry přežil celkem v klidu a pohodě, ale za to vděčil všem těm lektvarům, které mu profesor dal. Odpoledne po vyučování zašel na hřiště, kde si chvilku zalétal na koštěti, než se tam objevil Havraspárský famfrpálový tým, který měl hřiště zamluvené na trénink.
Zamířil si to proto do knihovny, kde se potkal s Hermionou.
„Jdeš si dělat úkoly?“zeptala se ho.
„Ani ne, mám je totiž všechny hotové,“usmál se na ni a vydal se hledat nějakou knížku, kterou by si mohl přečíst.
„A kdy si to prosím tě mohl stihnout?“divila se. Ona sama začala hned po vyučování a stále nebyla hotová.
„To víš, dost tvrdě jsem pracoval,“odpověděl ji, ale pak zvážněl. „Dejme tomu, že jsem si stihnul něco udělat již o polední přestávce a na hodině poslední hodině, kdy jsem opravdu neměl tu sílu poslouchat Binse, když svým monotónním hlasem vyprávěl o válce mezi obry.“
Poté co viděl, jak se Hermiona tvářila, dodal: „Myslím to vážně. To už víc pochytíš z toho, že si to učivo přečteš v učebnici. Jen jsem využil čas, nic víc.“
„Ale stejně, je to neslušné,“stála si za svým.
„No tak, Mio. Co je na tom, pořád lepší si dělat úkoly než na té hodině zařezávat.“vrátil ji to Harry a nechal ji pracovat. On sám si našel pohodlné místo na okenním parapetu, kde se pustil do čtení.
Večer se poté, co všichni spali tiše přemístil na shromáždění. Objevil se na mýtince uprostřed temného lesa, kde se vydal po pěšině na hlavní místo srazu. Přišel skoro mezi posledními, přesto byl tu včas.
Pohledem vyhledal Anthonyho a zamířil k němu. Cestou se zdravil s dalšími lovci a sem tam prohodil několik slov.
„Už jsem se bál, že nedorazíš,“promluvil Anthony, když byl konečně u něho.
„Shromáždění bych si nenechal ujít, mistře. Musel jsem čekat na vhodnou dobu, abych mohl zmizet, což jde těžko, když je člověk ve škole pod neustálým dohledem.“odpověděl Harry a přijal pohár k přípitku.
„Jsem rád, že jsi nakonec tu vhodnou dobu našel,“usmál se Anthony a vzal si pohár také.
Postupně se všichni lovci postavili do kruhu a čekali na velitele, aby tohle shromáždění zahájil.
„Vítejte, přátelé. Jsem rád, že jsme se tu takto všichni sešli. Kromě oslavy tu musíme projednat i následnou situaci, ve které se nacházíme. Předvolávám tedy lovce Anthonyho, aby vás uvedl do dění.“zahájil proslov velitel a nechal na Harryho mistrovi, aby pokračoval v mluvení.
Vystřídalo se ještě několik lovců, než byly hlavní problémy vyřčeny a než se nějak všichni domluvili na dalším postupu, co dál. Teprve pak mohla začít pořádná oslava.
Harry se skvěle bavil. Obešel několik svých přátel, které si mezi lovci našel a s každým si slušně popovídal a prohodil několik slov. Následně vyhledal své bývalé učitele, kteří ho na univerzitě cvičili a snažili se z něho vypustit duši, za což jim byl vděčný, protože takto z něho dostali jen to nejlepší. Nakonec si nechal Anthonyho, který s ním prošel několik věcí ohledně jeho zpráv, které včera poslal veliteli plus další lovecké věci, které spolu museli vyřešit. Ani se tedy nenadál a začalo svítat.
S příchodem východu slunce jejich shromáždění skončilo.
Harry se v rychlosti se všemi rozloučil a přemístil se zpět do Bradavic, kde si teprve uvědomil, že se vyhnul dostaveníčku s Voldemortem.
Celý den tedy jen zářil, přestože díky shromáždění byl zase ochuzen o spánek. Naopak ale přišel i o trápení s Voldemortem, takže to že byl bez spánku, nic neznamenalo. Odpoledne pak strávil až do večeře ve sklepení, kde pomáhal profesorovi Snapeovi vařit lektvary. Musel přece nějak vynahradit ty spotřebované lektvary, které na něj profesor použil a taky se nějak odvděčit za to, že ho neodvlekl k madam Pomfreyové. Docela si to spolu s profesorem užili. Musel uznat, že takového ho nezažil ani o prázdninách.
Další večery byly pro Harryho dost hrozné. Ani jednou se mu nepodařilo se vyhnout dostaveníčku s Voldemortem, takže se budil svým křikem a ve vlastní krvi. Naštěstí měl okolo své postele zvukotěsnou bariéru, takže jeho spolužáci byli ušetřeni a dál mohli v klidu spát.
Byl dokonce nucen se jednou přemístit na univerzitu, kdy málem u toho nezvládl přemístění, což byl fakt vrchol všeho. Taky ho málem velitel nechtěl pustit zpátky do Bradavic, když ho dali na ošetřovně aspoň trochu do pořádku. Jediné štěstí bylo, že ten den byla zrovna sobota, takže když se objevil svým přátelům ve škole až kolem desáté ráno s tím, že se byl projít po pozemcích a tak, bylo nejhorší zažehnáno. Pokud nepočítal další půlhodinové vyslýchání, proč nedal nikomu vědět a tak podobně.
Takto se září rychle přehouplo na říjen, kdy měla do Bradavic dorazit delegace z Kruvalu a Krásnohůlek. A přesně v ten den se opět objevil Falco se zprávou, že se zřejmě veliteli a celému týmu podařilo najít řešení jeho problému, a proto se měl večer ukázat na ošetřovně.
Celý netrpělivý přečkal celý den, kdy při večerní hostině, kdy se ukázali zástupci z Kruvalu a Krásnohůlek, mírně rezignoval a zkusil se zapojit do veselí. Moc mu to nešlo, ale aspoň to zkusil. Znuděně poslouchal zástupce z ministerstva, jak vysvětlovali pravidla a myslel si o tom své. Když byli pak propuštěni na kolej, div nebyl první u obrazu, aby řekl heslo, aby mohl zmizet v pokoji.
„Co se s tebou celý den děje?“nedalo to Hermioně, jen co byli ve společenské místnosti.
„Ale nic, co by mělo?“dělal nechápavého Harry.
„Hlavně, že jsi celý den jak na trní.“trefila se do černého.
„To se ti jen zdá.“snažil se to zamluvit. „Jen jsem se těšil na večer. Byl jsem zvědavý, což jsem mimochodem nebyl jediný.“ Snažil se poukázat na Hermionu, která byla výjimečně taky mírně roztržitá.
„Tak to si teď vymýšlíš,“červenala se Hermiona.
„Harry má pravdu, i ty si se nechala zlákat,“přidal se na Harryho stranu Neville.
„Vy jste se proti mně jednoduše spikli,“dělala uraženou.
„Nespikli, jenom že všichni jsme se nechali zlákat,“shrnul to Harry a všichni se rozesmáli.
Nakonec se Harry přece jen dočkal a mohl se přemístit na univerzitu.
„Zdravím všechny, na co jste přišli?“zeptal se hned ve dveřích ošetřovny.
„Vítej, Harry, vypadáš lépe než minule,“pozdravila ho lékouzelnice.
„Děkuji za kompliment,“udělal poklonu mladík, což všechny rozesmálo.
„Dost legrace, přejdeme však k věci,“ujal se slova velitel, když se všichni pobavili.
„Poslouchám,“pokýval hlavou Harry a přisedl si k nachystanému místu, které tu na něj čekalo.
„V první řadě za to může prastarý rituál, který patří do hodně temné magie.“začal v objasňování velitel.
„Potvrdil nám to kompletní rozbor tvé krve, kde jsme našli stopu po černé magii. Nejde však o kouzlo nebo nějaký lektvar. Musel ses nějak dostat do kontaktu s Voldemortovou krví.“navázala lékouzelnice.
„Počkat, Voldemortova krev, ale… jak bych se k ní dostal?“nechápal Harry.
„To je to, Harry. Nikdo z nás neví, jak se mohlo něco takového stát. A protože v době, kdy se objevil tvůj první záchvat, jsi byl už ve škole.“přidal se Anthony.
„Jak se tedy toho zbavím?“zeptal se Harry, který byl docela zaskočený.
„V první řadě se budeš muset postavit v tom záchvatu Voldemortovi, klást mu odpor a porazit ho. Nebude to jednoduché, ale říkal jsi, že jsi něco podobného už zkoušel.“řekl velitel a na poslední větu mu Harry odkýval hlavou, že je to pravda.
„Následně, jak se ti ho podaří porazit, musíš podstoupit krevní očistu, což také nebude nejjednodušší.“navázal lékouzelník.
„A aby toho nebylo málo, budeš muset vypít doušek živé smrti a přečkat v daném stavu jednu noc.“dokončila to lékouzelnice.
Harry se na židli až nepřirozeně narovnal. Něco takového nečekal. „Takže pokud se toho chci zbavit, musím porazit Voldemorta při dalším záchvatu, nechat si očistit krev a následně vypít doušek živé smrti.“shrnul to.
„Přesně tak, Harry, jiné řešení neexistuje,“potvrdil to mladému lovci velitel.
Harrymu se točil svět před očima. Vždyť tento plán, pokud se jen cokoli pokazí, je doslova sebevražedný.
Komentáre
Prehľad komentárov
Moc pěkný díl, skvělý děj, jsem zvědavá na další vývin.
...
(mišule, 12. 5. 2014 17:10)A další drama nám začíná :D Jinak díl se hodne povedl, překvapila mě jeho délka, vážně se lepšíš a odpočinek od školy se vyplatil, takže jen tak dál a hodně štěstí jak při dalším psaním tak ve škole ;)
Re: ...
(sam, 12. 5. 2014 22:53)Moc děkuji, ještě týden a mám ústní maturitu, takže mám trochu nervy a pak budu jen psát a psát, pokud mi do toho nic nevleze :D
:-)
(Domeenika, 13. 5. 2014 16:44)
Tam je protijed na baziliska?
Som strasne zvedava ako bude prebiehat turnaj :-)
A ten plan na zbavenie sa toho "dostavenicka' s voldym.., bude to drsne :-) ale velmi sa teim na pokracovanie :-) :-) :-)
Dufam ze dalsiu kapcu pridas coskoro.
P. S. Dakujem za venovanie :-)
P. P. S. Drzim palce pri maturite :-) ty to das :-)
Re: :-)
(sam, 13. 5. 2014 21:10)
Děkuji,
a ano, na univerzitě pro lovce mají protijed, který samozřejmě nikde jinde nenajdeš :D
..
(cvancarka, 19. 5. 2014 23:51)