6. kapitola TP
Mladý hrdina se vydal cestou vpravo. Byl odhodlaný si najít volné místo jen pro sebe, kde by mohl přežívat a být v relativním bezpečí. To bylo teď podstatné. Navíc hlad zatím neměl a riskovat koupelnu se mu nechtělo.
Bloudil různě se klikatící se chodbou a pokaždé když narazil na nějaké další rozcestí, vydal se vpravo, aby držel původní směr, kterým se vydal hned na začátku. Do třetího rozcestí a pěti různých jeskyní, kde narazil na několik dalších vězňů, už pak nikoho nepotkal a za to byl Harry opravdu rád.
Až po nekonečně dlouhé době našel malou jeskyni, která k němu perfektně pasovala. Velkou výhodou také bylo, že tato skrýš nebyla hned z chodby vidět a to mu pomůže se tu v klidu schovávat. Další výhodou bylo podloží, které nebylo kamenité jako všude okolo, ale písčité, což mu umožnilo měkké sezení a spaní. Světlo se tu dostávalo malou škvírou, přesto dokonale to stačilo, aby viděl kolem sebe. A ještě malá drobnost – v této místnůstce bylo daleko tepleji, než na chodbě a všude jinde, kde zatím byl. Prostě dokonalé místo.
Když měl teď Harry, kde složit hlavu, rozhodl se, že se ještě porozhlédne, aby měl hrubý náčrt tohoto prostředí. Šlo jen o to, aby se tu orientoval a mohl to pak využít v případě, kdyby musel opět utíkat před nějakou skupinkou vězňů jako včera. Mohl by je pak setřást, pokud se tu tedy nevyznají. To by byl problém. Sázel však na jejich lenost, že za celou tu dobu co tu jsou, se nerozhodli opustit hlavní místnosti. Neměli k tomu důvod, když si vše vydobijí v soubojích, které si oni sami zařídí. A jak se rozhodl, tak se i stalo. Následující hodiny jen procházel chodbami a snažil se v nich najít řád a pořádek. Nacházel ho ale velmi těžko, protože se mu neustále zdálo, že se točí v kruhu. Bude to dlouhý den plný hledání a utřídění.
K večeru, aspoň se mu tak zdálo, že je večer, se dostal zpět ke své skrýši. Zhruba za tu dlouho dobu pochopil, jak jsou chodby uspořádané a jaký mají řád, i když bude potřebovat ještě několik procházek, kdy si své poznatky ověřil. Navíc stále neměl vše projité. Teď však nadešel čas, aby se vydal pro jídlo. Měl totiž z celého dne chození velký hlad, a když tomu připočte i předchozí den, kdy také nejedl, měl k tomu opravdu právo. S povzdechem se narovnal a rozvážnými kroky se vydal k místu, kde najde jídlo.
Když se dostal na rozcestí, kde měl jeskyni Dego, nenápadně se podíval dovnitř, avšak nebyl tam. Bude to tak lepší, nevázat se. Nevěděl ale, jak dlouho mu to vydrží, když tu musí strávit dvacet let. Nechá tomu volný průběh. To bude nejlepší, rozhodl se nakonec a pokračoval dál v cestě. Čím blíž se dostával k místnosti, tím zřetelněji slyšel ruch, který se odtamtud ozýval. Ani si to neuvědomoval, ale jeho kroky se zmenšovaly a zpomalovaly, až dokud se nezastavil úplně před rozlehlou místností, kde bylo několik nestejně dlouhých stolů, které byly všelijak rozmístěné po místnosti a různě obsazeny lidmi. Jídlo se vydávalo přes malá dvířka, která byla nahusto umístěna vedle sebe ve třech řádcích. Dvířek bylo mnoho a Harry okamžitě pochopil důvod. Jedny dvířka jeden vězeň. Měli to velmi chytře vymyšlené. Takhle se všichni vězni dostali ke svému přídělu jídla, jenže poté co si je vězeň vyzvedl, neznamenalo to, že mu to jídlo i nadále zůstane. Chytrý systém, který má poštvat vězně proti sobě. Harry se začal bát, jak chytře jsou sestavené koupelny, protože tohle se mu rozhodně nelíbilo.
Polkl a statečně se opět rozešel. Jeho objevení se neobešlo bez pozornosti, které se chtěl vyhnout, nebylo to ale možné. Zatím všichni stále seděli a jen ho sledovali, zatím nemají důvod na něj útočit, nemá v rukou své jídlo, o to přece v této místnosti jde. Harry si našel číslo svých dvířek. Své číslo měl totiž napsané na svém vězeňském oblečení. Jeho číslo bylo lehce zapamatovatelné. Byla to devadesát trojka. Význam čísla neznal, ale celkově mu to bylo fuk. Dego měl tisíc tři. Asi v tom žádný řád nebude, kdo ví.
Ostře sledován se zastavil před dvířky a váhal. Ještě než se k nim otočil, nepatrně se rozhlédl. Spatřil tak Dega, který napjatě seděl u jednoho stolu spolu s několika dalšími lidmi. Nikde ale neviděl tu ženskou Lestrangeovou, tak přemýšlel, zda je to dobře nebo ne.
Rozhodl se, že nemá cenu se tím teď zabývat, a proto se konečně odhodlal otevřít ty dvířka. Za dvířky na něj čekala kovová lžíce a vedle ní hliněná miska, která nebyla ani do poloviny naplněna jakousi břečkou. Nijak vábně to tedy nevypadalo ani nevonělo. Odmítal jen pomyslet, z čeho všeho to je. Vše pobral do jedné ruky, zatímco druhou dvířka zase zavřel. Poté se otočil a nestačil se divit.
Komentáre
Prehľad komentárov
Dlzka sa da prezit, ak ich budes pridavat casto :D :D :D
Kapitolky su genialne..
Som zvedava kto je Dego, ci je to Sirius, alebo ten je inde...
Ze sa nehanbis :D takto to utnut.. co ho cakalo ked sa otocil??
A ako ma suvis ta Harryho uvolnena magia?
peeev
(Sanny, 3. 7. 2013 20:09)
jo..taky jsem narazila na stránky, kde byli kratší díly, ale to už někdy tak bývá.. už se ale zlepšuješ!
ale jako... to co ti nepochválím je konec... víš takhle to ukončit... ty své čtenáře nemáš moc v lásce, že? :D
Re: peeev
(sam, 3. 7. 2013 20:17)
Já vím :-)
Ještě štěstí, že mi nikdo z nich není na blízku - asi bych to odnesla, co? Aspoň se máte na co těšit. Není to tak?
Dík za komentík. Ještě nevím, zda mi vyjde zítřejší přidání kapitolky, ale uvidíme, jak to půjde.
Re: Re: peeev
(Sanny, 3. 7. 2013 20:45)
máš velké štěstí.. ale pozor na mě! já jsem ti na blízku... a můžu si připravit hrst ořechů, kterýma tě ukamenuju, jestli takhle bude končit pořád!!! :D
ale tak máš pravdu... ale musíme čekat
:D :D :D
(Domeenika, 4. 7. 2013 9:23)