8. kapitola TP
Harry dostal během neklidného spánku horečku, která jeho neklidné sny ještě více prohloubila a on se tak potýkal s tím, co je skutečné a co jen pouhý výmysl jeho fantazie. Nebylo se čemu divit, když se včera umyl ledovou vodou, přičemž byl ještě stále v šoku z mučící kletby. Jeho tělo se rozhodlo bojovat a to přes formu horečky, která Harryho pěkně roztopila – hřál jako kamínka.
Díky tomu že byl v deliriu, prošvihl rutinní prohlídku mozkomorů po věznici, což byl zážitek, o který rádi přijdete. No a jemu se to podařilo. Ale i kdyby byl při vědomý a byl by schovaný ve své skrýši, nepocítil by plnou sílu mozkomara. Jen náhlé ochlazení a slabé chrčení těch hrůzostrašných tvorů.
Horečka přešla až čtvrtý den, kdy se i konečně probudil. Byl velmi zesláblý a vyprahlý přesto se cítil docela dobře. Mohlo by to být daleko horší. Proto se vydal nejdříve do koupelny, kde pomalu hltal tu studenou vodu, aby uhasil svou žízeň, než šel do jídelny na jídlo, na které měl opravdu chuť. Doufal, že tentokrát se opravdu nají.
V jídelně bylo výrazně méně lidí, než minule, kdy se ji rozhodl navštívit poprvé, což mu vůbec nevadilo, protože takto se vyhne zbytečným problémů, i když to si myslel i minule a ono nic. U stejného stolu jako předtím, seděl Dego se svojí skupinkou a o něčem se bavili. Asi šlo o něco důležitého, protože se tvářili velice vážně. Jakmile se ale Harry objevil v jídelně a oni ho spatřili, bylo na nich vidět úlevu, hlavně na Degovi, který si doslova oddechl, skoro ho mohl slyšet a to byl od něj několik metrů vzdálen.
Harry jim chvíli opětoval pohled, než se konečně vydal ke svému přídělu jídla. Dnes byla na programu jakási šedá hmota, která asi měla představovat nějakou ovesnou kaši či co. Myslel si to aspoň, ale bůh ví, jakou má o jídle představivost ten, kdo ho dělal. No vonělo to lépe, než jak to vypadalo.
Rozhodl se sednout si k Degovi už z toho důvodu, jak na něj koukal. Jinak byl rozhodnutý si sednout k prázdnému stolu, který stál v rohu, kde mohl být neviděn a neslyšen pro všechny ostatní, takže by ho nechali v klidu. Možná.
Sotva si Harry sedl vedle Dega a toho černovlasého muže, u kterého se minule zastavil, aby jim dal svoji porci jídla, to Dego nevydržel a spustil: „Harry, jsi v pořádku. Zmizel jsi a nikde jsem tě nemohl najít. A to mi pomáhali i ostatní a znají to tu snad celé. Ty si ale nikde nebyl.“
„Jsem v pořádku,“odpověděl Harry stručně a pokračoval dál v jídle té kaše, která nakonec nebyla tak špatná, jak se na začátku zdála.
„Kde jsi ale byl?“ptal se Dego dál a nespouštěl chlapce z očí.
„Ve své skrýši, kterou jsem si našel hned poté, co jsem se u tebe probudil.“odpověděl přímo Harry a stále pomalu jedl. Moc mu už ale nezbývalo. Byly to opravdu malé porce a on byl hladový a to měl oproti ostatním tu výhodu, že je jen malý kluk, který tolik jídla nepotřebuje. Navíc i tak nebyl nikdy zvyklý jíst hodně a to ani v Bradavicích a to jen díky jeho pobytu u jeho jediných příbuzných Dursleyových, kde se naučil přežívat s malými porcemi jídla, které si musel těžkou prací zasloužit.
„Aspoň že tak. Bál jsem se, jestli jsi byl v bezpečí. Během toho, kdy si tu nebyl, tu byli mozkomorové – dva vězni to odnesli polibkem a další tři se zbláznili z toho, jak už jim nezbyla žádná další šťastná vzpomínka.“ Zachmuřil se mu u toho obličej.
Ani jsem nemusel odpovídat, protože to udělal někdo jiný. Mohl jsem tak pokračovat v jídle. „Tak vidíš, že je v pořádku, Dego,“promluvil mohutný chlápek naproti Degovi a zasmál se. „Doslova vyšiloval, mladej. Měl jsi to vidět.“
„A měl k tomu zatraceně dobrej důvod, Holsi. Vždyť je to jen malý kluk. Je zhruba tak stejně starý jako můj kmotřenec,“vložil se tentokrát do toho černovlasý muž, který mi byl něčím povědomě známý, jen jsem stále nevěděl čím, a který seděl hned vedle mě z levé strany.
„Omlouvám se, nechtěl jsem nikoho strašit a už vůbec jsem nechtěl nikoho otravovat, když jste mě hledali.“ Cítil se Harry trapně, ale on prostě nemohl jen tak nechat si pomoc od Dega. Nemůže mu být neustále za zadkem a schovávat se za něho. Jestli se tady má naučit žít, tak musí s tím začít sám za sebe a ne s pomocí někoho jiného. Stal by se tak závislý na pomoc jiných a to by se mu mohlo jednou vymstít.
„To nic, Harry. Hlavní je, že jsi v pořádku. Přece jenom jsi byl pod cruciatem a to není vůbec příjemné prokletí. Obzvláště ne pro dítě tvého věku. Držela tě pod ním dlouho, hodně dlouhou dobu.“ Zavrtěl Dego hlavou a na chvíli ji svěsil.
„Jsem v pořádku,“zopakoval to Harry a na chvíli mu váhavě položil ruku na rameno, aby ho tím utěšil. Byl to však jen okamžik, nebyl zvyklý na takové věci.
„Jo, pěkně jsi to mé sestřence natřel. I když je mi líto toho prokletí, opravdu jsi v pohodě?“promluvil opět ten černovlasý muž, přičemž se na mě celý zubil a vřele se smál.
„Jsem v pořádku,“zamručel opět stejnou větu, kterou už dneska několikrát pronesl. Nechtěl jejich pozornost o jeho bezpečnost a odložil přitom prázdnou misku. Dojedl jsem, ale přiznávám, dal bych si ještě, protože po této trošce kaše, jsem se cítil ještě více hladový než předtím. „Počkej.“ Přebral jsem si znovu to, co řekl. „Jak jste to myslel s tou sestřenicí?“
„No, Dego nás ještě nepředstavil, jsem Sirius Black. Každopádně nám všem tikej, jasné.“ A představil mi k tomu zbytek jejich skupiny, než pokračoval ve vysvětlení mého dotazu. „No Belatrix Lestrangeová je moje sestřenice. Za svobodna byla také Blacková. Mě však rodina z rodu vydědila, protože jsem nebyl podle jejich vkusu moc čistokrevný kouzelník, jakým jsem měl být. Však si to umíš představit.“ Zkřivil obličej odporem.
„Aha,“zmohl se Harry a přemýšlel, na co se to chtěl zeptat. „Kde vůbec sebrala tu hůlku? Pochybuji, že by ji sama vyrobila.“
„To máš recht, nikdo si nevyrobí hůlku sám. Ne pokud dotyčný není mistr hůlkař a nebo pokud nejsi samotný mág.“přitakal další z této partičky. „Je to smrtijedka a jako taková má oproti ostatním výhody, protože uplatit se dají všichni. Co vím, tak někdo z jejích kontaktů venku, nejspíše její manžel, uplatil nějakého dozorce a ten ji sehnal, aspoň tu starou hůlku, která měla už jisté opotřebení. I tak fungovala výborně, však si to na vlastní kůži poznal.“
„Může si sehnat další hůlku?“ Znepokojilo tohle vědomí Harryho, jen nerad by se znovu utkal s tou šílenou ženskou.
„V nejbližší době určitě ne,“odpověděl mu Dego. „Sehnat něco a dostat to do Azkabanu opravdu není jen tak. Bude trvat nejméně měsíc, než se jí podaří opět něco zalarmovat a dostat, co chce sem.“
Tím mě uklidnil, aspoň dočasně, protože jsem cítil, že moje magie je stále slabá. Ještě se plně neobnovila. Proto doufal, že ho nechá Belatrix Lestrangeová na pokoji.
Komentáre
Prehľad komentárov
skvělé pokračování, jen je mi divné, že sirius, nepoznal Harryho, vždyť se na něj díval, je to zvláštní, no těším se jak se bude Harryho život vyvíjet dál a jsem zvědavá na tvůj další díl ;)
Re: ...
(sam, 6. 7. 2013 20:29)Harry nenosí brýle - to je jeden ztěžující prvek, taky je drobnější, což tomu také pomáhá a v neposlední řadě má trochu dobitý obličej - např. ránu na obočí atd. díky těm útokům. Zhruba tak no, ale nech se dále překvapovat :-)
..
(Sanny, 5. 7. 2013 23:20)
Pweee Sirius zklamal! Nejlepší přítel Jamese Pottera a nepozná jeho kopii.. asi už špatně vidí.
A kapitolky už se prodlužujou, což je super!
...
(mišule, 6. 7. 2013 18:16)